Doodlebug

Spolu s Insomnií "nejhorší" Nolanův film, který je i tak lepší, než většina ostatních kraťasů. I na tak krátkém prostoru je režisér schopný předvést nejenom skvělou práci s technikou, ale především výborný nápad. Samozřejmě se to nemůže rovnat jeho ostatním genialitám, ale i tak se jedná o velmi nadprůměrný počin. 90% (28.09.2016)

Působilo to na mě spíš takovým Lynchovským dojmem, ale pokud je právě tohle Nolanův debut vůbec se nedivím, že tímto započala jeho režisérská kariéra ve velkém. Sice je to takový prapodivný styl a vizuál, který mi k němu úplně nesedí a celé to vyhlíží jako nevídaná psychologická jednohubka, mě to potěšilo a jestli má v sobě Doodlebug ukrytý hlubší význam, to už nechám na chytřejší teoretiky než jsem já. (27.06.2015)

Takto tedy Nolan vstoupil do filmového světa? Někteří začínají pomalu a zlehka, jen ti nejlepší se dostanou na vrchol. Nolan si hned ze začátku hází laťku takto vysoko a nutno říct, že se mu ji vždy podaří přeskočit a je opět o něco výš, než předtím. Černobílý obraz a vynikající tajemná hudba dodávají Doodlebugu ten správný říz, celkový dojem je pak neskutečný. Když pomyslím, že takhle začínal jeden velký režisér, tají se mi dech, že můžu vidět jeho prvotinu. Pointa je skutečně chytrá a její vysvětlení už tady mnohokrát zaznělo, takže já se k tomu nebudu nijak zdlouhavě vyjadřovat a s radostí se přidám k názoru ostatních. (15.07.2013)

To hodnocení nemyslíte vážně, že ne? Je to od Nolana, tak tomu musíme dát červenou? Na tomhle kraťasu není dobrý nic. Možná tak atmosférická hudba, ale vzhledem k tomu, že film má ani ne 3 minuty, tak u ní toho moc posrat ani nešlo. A když nad tím teď tak přemýšlím, tak i ta se mohla dát jiná a lepší. Mno, jinak je to fakt o ničem, a nepřesvědčíte mě, ani kdyby to tu mělo 95%...Ale teď už alespoň vím, že TDKR nebyl přešlap vedle. Nolan to měl v hlavě pomatený už tenkrát, teď už to prostě leze ven. Od Interstellar už ani nic očekávat raději nebudu.. (21.09.2014)

Keby to niekto natočil dnes, už by mi to originálne nepripadalo, ale na rok 1997 to je ešte ako tak fajn. Najprv som myslel, že je to o paranoikovi, ktorý sa snaží zničiť svoj tieň, potom ma prekvapilo, čo sa z toho vykľulo. Je to ako obraz zrkadla v zrkadle. Už tu bolo vidieť, čím sa asi bude vyvíjať jeho kariéra, skúmanie reality, ilúzií, snov, dobrých a temných stránok mysle. Nolan svojím spôsobom dáva pohľad do mysle rôznych indivíduí, ktorí môžu byť pre bežných ľudí nepochopiteľní a ich bláznovstvo si nevedia vysvetliť. Ja u Nolana bojujem, lebo mám pocit, že počas svojej kariéry je z časti neoriginálny, len využíva pár vychytávok, ktorých sa iní nechopili tak, ako ich vie on spracovať. Toto bolo originálne, ale vystihlo to len ten môj aspekt strachu, ďalej číhania, teda možno aj iných ľudí, ale nič viac a to mi u Nolana často chýba. Príde mi, že nevyužíva svoj potenciál a aj keď jeho veci vyznievajú originálne, nanešťastie skôr skĺzavajú k plytkému hlavnému prúdu. (13.11.2012)