Raňajky na Plute

Ani chvilku bych neváhal dát plný počet, ale film ze začátku nasadí zběsilé tempo, které se ke konci už trochu vytrácí. Některé scény jsou až moc dlouhé (rozhovor mezi Koťátkem a otcem skrze neprůhledné sklo), ale i tak je Snídaně na Plutu osvěžujícím filmem, který je postaven na výkonu Murphyho, který - a to nechápu - nebyl nominován na Oscara?? - a vězte přátelé, že se Denzel Washington, dřímajíc sošku, někde v koutu směje :)) (30.04.2006)

Hned na začátek bych rád poodhalil svoje nesympatie k transvestitním jedincům, kteří se mi oškliví ještě daleko více než ti, kteří jsou jen oteplení, ale jistí si svým pohlavím. Podobný postoj zřejmě nezastávám ani zdaleka sám. Tuhle moji nevraživost se během stopáže dařilo tvůrcům umírňovat celkem značným přívalem humoru, který jsem zde opravdu nečekal. Děj byl vážně dobrý. Je to příběh o člověk, který se zoufale snaží, aby jej měl někdo rád, aby někam patřil. Což vzhledem ke své poruše a poté také samotné době, ve které se děj odehrává, je téměř nadlidský úkol. Navíc Koťátko, ano zní to přesně tak blbě, jak se to píše, zastává dosti svérázné metody. Tak nějak se protlouká životem a příliš nevnímá politické a kulturní dění kolem. Vzdáleně mi to snad připomínalo i Forresta Gumpa. Docela jsem se pozastavoval nad tím, že byl černovlasý Cillian s vizáží Michaela Jacksona, mylně považován velkým procentem tamější mužské populace za ženu. Copak takhle vypadá žena? Pravda, že jako "blondýna" už by se leckdo pomýlil, a pak by byl do konce života psychicky poznamenán. Citát Oscara Wilda, vyřčený v samotném závěru ptáčkem, velice věrně charakterizuje celý snímek. "Ze všeho nejraději mluvím o ničem - je to totiž jediná věc, o které opravdu něco vím." Nemyslím to však vyloženě v negativním smyslu. Všechna čest Cillianovi za to, že se mu tak věrně podařilo zahrát si transvestitu. Bohužel jsem se od toho nedovedl během sledování úplně oprostit. Místy se mi ošklivil vážně hodně a zbytečně jsem si tak kazil zážitek. Viděno v rámci Filmové výzvy. Film mi vybrala uživatela mat.ilda. (11.04.2016)

Ve středu jsem Snídal na Plutu. Se Cillianem Murphym. Člověkem, který vytvořil jednu z nejobdivuhodnějších filmových postav. Patricka zahrál naprosto fantasticky (dlouho mě nikdo takhle nestrhl svým talentem), jeho přirozenost hraničí až s představou, že je opravdu poloviční žena. Z počátku mi Kotě přišlo až moc přehrávaný. Prostě pochybuju, že někdo může být až tak prapodivný. Jenže při bližším pohledu, se do něho/ní zamilujete. Záporné vlastnosti přetváří v kladné, to co vás na něm zprvu odpuzovalo se stává kladivem pro vaše city. Jeho rozbouřený život mě chytil za srdce a aniž jsem si to vlastně uvědomoval, tak ke konci jsem skoro brečel. A to je úžasný, poněvadž přesně tohle na filmech obdivuju. Jordan mě na dvě hodiny vytrhl z mého života, který v tu chvíli nebyl tak úžasný, jak jsem si v danou dobu představoval. Vhodil mě do naivního světa. Světa, kde lidé pozorují život z pod těch růžovejch brejlí, které jsou někdy opravdu ku prospěchu. Patrick věřil, že pesimistický pohled na svět je totální blbost a podle toho se taky choval.__ Snídaně na Plutu mě zkrátka dostala. Stala se pro mě filmem, který budu mít zaškatulkovaný jako jeden z nejlepších, které jsem doposud viděl (a to neříkám často). Je to spíš film pro bláznivý lidi, kteří chtějí od života něco víc a možná ještě víc. A ještě jednou obrovský potlesk pro Cilliana!!!!!!!!!! (01.05.2009)

82% Byla jednou jedna země jménem Severní Irsko, kde se za víru platilo krví a v ní žil jeden chalec, který se cítil tak trochu jiný, trochu víc jako dívka... o jeho životě vypráví Niel Jordan nádhernou trošku drsnou pohádku svým jedinečným stylem, který tak trochu provokuje a tak trochu nutí přemýšlet....výtečný Murphy a neméně skvělý Neeson (25.02.2010)

Celkem trefná satira na křesťanské puritánství, teenagery a sexuální život, nicméně v některých chvílích je až moc přebujelá, jak po stránce (mimochodem ne moc příjemných) hereckých výkonů, tak i gagů - film tak má bohužel dost rozporuplnou úroveň, a to i přes dokonalou retro-atmosféru - zcela vážně jsem po většinu času stopáže hádal tomuto snímku asi tak o dvacet až třicet let více. (Shlédnuto v rámci školní výuky.) (11.06.2010)