Shake Hands with the Devil

Po Hotelu Rwanda napůl dokumentární film o tom samém z trochu jiného pohledu. Jediné, co mi trochu vadilo, bylo lehce amatérské zpracování. Jinak je z toho ale cítit strašlivá atmosféra a člověk věří, že se všechno stalo tak, jak je to popsáno. Scéna u potoka je jednou z nejdrsnějších věcí, co jsem kdy viděl. 90% (10.07.2017)

Scénář: Michael Donovan .. Svědomitá rekapitulace selhání mezinárodního společenství z pohledu velitele mírových sborů a jednoho z mála, kterému bezprostředně došel hrůzný rozsah událostí, až později mezinárodně uznané rwandské genocidy etnik, nesoucí si téměř milión obětí. Roy Dupuis ztvárnil generála Romea Dallaira na výbornou, jak v Africkém prostředí, tak při pozdějším tichém psychologickém zpytování vlastních omezených možností, vynucených chyb a tragických důsledků podání si ruky s ďáblem.. Nejen že tématicky podobný Hotel Rwanda našel souputníka rovného, ale Kanadský pohled je v mnohém podán ještě silněji, že se mu musí i lehce uklonit. Tudíž, pokud někoho zajímá (Rwandská) genocida, neznám lepší volby. (05.02.2010)

Výhodou nedostatku času je, že si člověk pečlivěji vybírá, nač se bude koukat. Díky tomu jsem objevila tenhle nepříliš známý klenot, který u nás bůh ví proč nikdy nevysílali a který může směle zaujmout místo po boku ceněného Hotelu Rwanda. Téma je totožné, úhel odlišný, zděšení nad tím, co jsou lidi (nejen místní milice, ale i kapitální hovada v OSN) schopní dělat, úplně stejné. "Když se člověk dopustí hříchu, učiní pokání a všechno je odpuštěno. Když selže, je po všem, jako by se zavřely velké ocelové dveře." Chápu, proč se tak generál Dallair cítí, bez ohledu na to, že je hlavně jeho zásluhou, že umřelo alespoň o pár lidí míň. A i to se při takhle šíleným masakru počítá. Dupuis válí, hudba (a Rwanda) je tak překrásná, až se to snad v tomhle případě ani nesluší. Neskutečná síla... (08.11.2010)

Každý tento film porovnáva s filmom Hotel Rwanda a ja samozrejme súhlasím, hlavne čo sa prostredia týka. Poňatím a pointovo mi to ale skôr pasuje k snímku Warrior (1999). V oboch prípadoch máme možnosť sledovať bezbrehú nenávisť a zabíjanie, v oboch prípadoch sledujeme iba nečinné prizeranie sa OSN na toto besnenie. Je to hlúposť, nekonečná arogancia alebo nebotyčné ego prísť na myšlienku, že tam kde kraľuje nevraživosť až do morku kostí, kde sa snaží jeden toho druhého úplne vyhladiť, stačí iba prítomnosť pár vojačikov s modrými baretkami kvázi bez zbraní? To si vážne kompetentní mysleli, že im stačí iba pred nevraživými skupinami zamávať čapičkami a všade nastane mier? Mier sa medzi hlupákmi a tam kde vládne nenávisť bez zbrane robiť nedá, to predsa chápe už aj malé dieťa. Ako tam správne poznamenala jedna žena: ".... a na čo tu vlastne ste, keď nemôžete použiť zbrane?" S tým súvisí otázka, bol tam Romeo Dallaire na niečí rozkaz alebo tam išiel dobrovoľne? Pokiaľ na rozkaz tak ho môžeme iba poľutovať, pokiaľ dobrovoľne tak nezostáva nič iné iba konštatovať, že je to len jeden veľký hlupák. Snáď platí to prvé. 85/100 (26.08.2015)

"Jsme rozhodčí. Nejsme trenéři!" Generál Dallaire, jako správný chlap, chtěl zvládnout úkol nestranného kontrolora míru ve Rwandě. "Vychytralá" taktika z vyšších míst z něj však učinila jednoho z nedobrovolných přihlížečů vraždění civilního obyvatelstva. Rozumím tomu, že se naštvaný Dallair chtěl o své zážitky podělit s lidmi, ale mne to tedy příliš nezasáhlo a zdejší vysoké hodnocení beru spíše jako odměnu za to, že promluvil. To však nic nemění na tom, že lidstvo by si mělo pamatovat toto zvěrstvo a tradiční schopnost RB OSN vydávat nic neřešící "ostré rezoluce" by konečně mohla vést k jejímu zrušení. To se samozřejmě nestane, protože pořádný čuník si své korýtko pohlídá. (18.04.2016)