Kakušiken: Oni to cume
The Hidden Blade
Réžia:
Jódži JamadaKamera:
Mucuo NaganumaHudba:
Isao TomitaHrajú:
Masatoši Nagase, Takako Macu, Hidetaka Jošioka, Jukijoši Ozawa, Tomoko Tabata, Čieko Baišó, Ken Ogata, Nendži Kobajaši, Min Tanaka, Reiko Takašima (viac)Obsahy(2)
Láska a čest chodívají spolu. Podlost a lež také.
Další samurajský příběh slavného japonského režiséra Jódžiho Jamady se odehrává znovu v polovině 19. století, v provincii daleko vzdálené od hlavního císařského města Edo. Místní samurajové mají právě za úkol naučit se základům západní vojenské techniky, kterou zde má předvést a nacvičit císařský zmocněnec. Holandská děla a způsob pochodu v řadách je pro samuraje takovým mučením jako pro rybu plavat na suchu. Samuraj Munezó žije po smrti otce sám s matkou a sestrou jako jediný muž v rodině. Je mezi svými ženami spokojený, zejména s Kie, veselou venkovskou dívkou, která jim v domácnosti pomáhá. Sestra se však nakonec vdá, matka umírá a Kie zdánlivě najde také štěstí sňatkem s šikovným obchodníkem. Jen náhodou se však Munezó po čase dozví, že Kie v rodině manžela trpí a doslova polomrtvou ji unese zpět do svého domu. Tam se Kie uzdraví a Munezóův život se znovu prosvětlí. Takovým jednáním však Munezó pobouří veřejné mínění a do hry vstoupí svazující pravidla společenských kast. Munezó i Kie budou muset podstoupit těžké zkoušky, než se jim podaří nalézt společnou cestu.
Podobně jako v předcházejícím snímku z roku Soumrak 2002, rovněž inspirovaným novelou Šóheie Fudžisawy, se Jamada vrací do poloviny 19. století, v němž staletá profese samuraje i feudální řád v Japonsku pomalu spěly k zániku. Portrét samuraje nikoliv jako nelítostného bojovníka, ale jako člověka s přirozenými lidskými city, se zcela vymyká tradičně pojatým samurajským příběhům a vypovídá tak mnohem více o skutečném životě v dlouho uzavřené, pravidly svázané japonské společnosti. Film získal velkou diváckou oblibu a několik cen doma i v zahraničí.
(oficiálny text distribútora)
Videá (2)
Recenzie (62)
Yôji Yamada je geniální režisér a tímto majstrštykem mi to dokázal už podruhé. Jen proto, protože mi první část "trilogie" (Tasogare Seibei) sedla o něco víc, protože ji miluji a mám zažranou pod kůží a toto mě až tak neoslovilo (a současně je jasné, že se Yamada do značné míry recykluje), nedávám hodnocení maximální. Na druhou stranu, přestože je čas (polovina devatenáctého století) stejný, přestože jsou témata podobná, je film zpracován jinak. Osobněji. A v asijské kinematografii "málo viděný" závěr se mi líbil. ()
Zlatá éra samurajských filmů byla na přelomu 60/70., let pak dlouho nic než přišla tato fenomenální trilogie Yoji Yamady. Skryté ostří nijak nezaostává za Soumrakem. I zde se vidíme naprosto profesionální práci po všech stránkách. Jedná se vlastně o jakýsi protipól typickým hrdinským eposům. I zde se jsou vykonány hrdinské činy, avšak celý příběh působí spíše reálně, než legendárně a tak navozuje dojem, že takhle nějak to skutečně mohlo být. Tomu napomáhá i vizuální pojetí, které je sice líbivé, ale rozhodně se nejdná o žádnou opulentní podívanou. A herecké výkony jsou opět mimořádné a hádám, že velice dobře ilustrují etiketu a vůbec společenské chování své doby. Nemám co vytknout. ()
Jen nechejme klobouky na hlavě. Za exotickou fasádou se schová leccos, a tak jsem byl i já na začátku asi dvacet minut nadšený. Ale pak už jsem se zorientoval. Příběh je zcela šablonovitá sociální romance. Uznávám, že ve srovnání s žánrově příbuzným Zwickovým Posledním samurajem je zde méně efektního pózování a kýčovitých obrázků a přece jen o něco více reality. Asi jako v pohádkách Boženy Němcové. Ovšem vzhledem k lokalizaci se tu namísto přebírání hrachu obracejí rýžové otruby. ()
Pekný príbeh výdatne čerpajúci z predchádzajúceho Yamadovho filmu. A pretože sa mi Súmrak páčil, nemôže tomu byť inak, ani pri Skrytom ostrí. Mohol sa tiež volať Koniec samurajov v Japonsku. Nová doba a nové zbrane prenikajú aj do tradíciami zviazaného Japonska a pomaly sa tu udomácňujú. Je to sprevádzané tragickými i komickými príhodami. Pre mňa príjemné putovanie japonskou kinematografiou. ()
Formálně vytříbený snímek, který, ač se nevyhýbá zobrazování násilí, spíše než na vnějškový efekt vsází na psychologii a rozbor morálních dilemat samuraje na rozhraní období Edo a Meidži. Yoji Yamada se (nejen) "Skrytým ostřím" zařadil po bok klasiků žánru, jehož stěžejní díla vznikla v 60. letech a dokázal že snese srovnání s filmy režisérů jako Masaki Kobayashi nebo Kihachi Okamoto. ()
Reklama