Kakušiken: Oni to cume
The Hidden Blade
Réžia:
Jódži JamadaKamera:
Mucuo NaganumaHudba:
Isao TomitaHrajú:
Masatoši Nagase, Takako Macu, Hidetaka Jošioka, Jukijoši Ozawa, Tomoko Tabata, Čieko Baišó, Ken Ogata, Nendži Kobajaši, Min Tanaka, Reiko Takašima (viac)Obsahy(2)
Láska a čest chodívají spolu. Podlost a lež také.
Další samurajský příběh slavného japonského režiséra Jódžiho Jamady se odehrává znovu v polovině 19. století, v provincii daleko vzdálené od hlavního císařského města Edo. Místní samurajové mají právě za úkol naučit se základům západní vojenské techniky, kterou zde má předvést a nacvičit císařský zmocněnec. Holandská děla a způsob pochodu v řadách je pro samuraje takovým mučením jako pro rybu plavat na suchu. Samuraj Munezó žije po smrti otce sám s matkou a sestrou jako jediný muž v rodině. Je mezi svými ženami spokojený, zejména s Kie, veselou venkovskou dívkou, která jim v domácnosti pomáhá. Sestra se však nakonec vdá, matka umírá a Kie zdánlivě najde také štěstí sňatkem s šikovným obchodníkem. Jen náhodou se však Munezó po čase dozví, že Kie v rodině manžela trpí a doslova polomrtvou ji unese zpět do svého domu. Tam se Kie uzdraví a Munezóův život se znovu prosvětlí. Takovým jednáním však Munezó pobouří veřejné mínění a do hry vstoupí svazující pravidla společenských kast. Munezó i Kie budou muset podstoupit těžké zkoušky, než se jim podaří nalézt společnou cestu.
Podobně jako v předcházejícím snímku z roku Soumrak 2002, rovněž inspirovaným novelou Šóheie Fudžisawy, se Jamada vrací do poloviny 19. století, v němž staletá profese samuraje i feudální řád v Japonsku pomalu spěly k zániku. Portrét samuraje nikoliv jako nelítostného bojovníka, ale jako člověka s přirozenými lidskými city, se zcela vymyká tradičně pojatým samurajským příběhům a vypovídá tak mnohem více o skutečném životě v dlouho uzavřené, pravidly svázané japonské společnosti. Film získal velkou diváckou oblibu a několik cen doma i v zahraničí.
(oficiálny text distribútora)
Videá (2)
Recenzie (62)
Druhy diel z Yamadovej civilnej trilogie o samurajoch ktora sa venuje ich obycajnemu sukromnemu zivotu a akcie tu je absolutne minimum. Pripada mi, ze kvalita jednotlivych dielov postupne klesa. Tento diel ma sice najlepsiu zapletku behom ktorej ma rozhodnutie ziadnej postavy nestvalo a pripadalo mi logicke, ale bohuzial ma strasne nevyrazneho predstavitela hlavneho hrdinu. Sice je ta postava dobre napisana, takze si ma nakoniec ziskala, ale ten herec postrada akukolvek charizmu. Ostatni herci su obsadeni dobre. Najviac sa mi pacila dobrosrdecna Kie v podani Takako Matsu. Tempo to ma pomale. Nikam sa neponahla a venuje sa vykresleniu doby a prostredia. Postupne sa rozbehnu viacere linie, ktore sa na konci pekne uzavru vratane romantickej linie. Na tejto serii sa mi najviac paci, ze samurajovia tu nie su ani krvilacni psychopati a ani vymite mozgy, ktore posluchaju na slovo akykolvek absurdny alebo necestny rozkaz. Hlavny hrdina je clovek, ktory sa riadi samurajskymi zasadami ale pouziva aj vlastny rozum a tak sa v rozhodujucich pripadoch vzoprie nariadeniu. No a ta jedina bitka je tiez taka uveritelna. Ziadne sialene kusky s prekombinovanou choreografiou sa nekonaju. Mozno ze film nepatri k vrcholu zanru, ale rozhodne stoji za to, kedze patri k mensine filmov, ktore sa nesnazia zo samurajov robit akcnych hrdinov, ale nazera na nich ako na obycajnych ludi. 8/10. ()
Druhý diel samurajskej triógie Yojiho Yamadi sa nesie v rovnakom duchu ako prvá časť Twilight samurai. Jadro príbehu je viac menej totožné, ale predsa len sa v postavách a ich konaní tieto dva filmy rozdchádzajú. Na Yamadových filmoch je vidno úplne iný prístup ako by sa v samurajskom žánri očakával. Celý film je komornejší, postavy sú podané citlivejšie a každý obraz vypovedá o nevyslovených emóciach, ktoré lomcujú hrdinami tohto príbehu, či už sa jedná o lásku, alebo nenávisť. Keď Togukawovská vláda končila a angličania a holanďania začali meniť tradície celej Japonskej kultúry, tesne pred pádom Shogunátu, kedy sa so Samurajov stalo povolanie upadajúce pod nátlakom technických vymožeností západnej kultúry, bolo veľmi ťažké pre jednotlivca vzdorovať systému a pritom si zachovať tradície zakorenené hlboko v jeho podvedomí. Yamada ukazuje citlivý príbeh ktorý ohuruje svojou jednoduchosťou a vďaka ktorému máme možnosť nahliadnuť do japonskej histórie a do života samurajov tak ako ho nepoznáme. A ako ho máloktoré filmy ukazujú. ()
Zlatá éra samurajských filmů byla na přelomu 60/70., let pak dlouho nic než přišla tato fenomenální trilogie Yoji Yamady. Skryté ostří nijak nezaostává za Soumrakem. I zde se vidíme naprosto profesionální práci po všech stránkách. Jedná se vlastně o jakýsi protipól typickým hrdinským eposům. I zde se jsou vykonány hrdinské činy, avšak celý příběh působí spíše reálně, než legendárně a tak navozuje dojem, že takhle nějak to skutečně mohlo být. Tomu napomáhá i vizuální pojetí, které je sice líbivé, ale rozhodně se nejdná o žádnou opulentní podívanou. A herecké výkony jsou opět mimořádné a hádám, že velice dobře ilustrují etiketu a vůbec společenské chování své doby. Nemám co vytknout. ()
Yôji Yamada je geniální režisér a tímto majstrštykem mi to dokázal už podruhé. Jen proto, protože mi první část "trilogie" (Tasogare Seibei) sedla o něco víc, protože ji miluji a mám zažranou pod kůží a toto mě až tak neoslovilo (a současně je jasné, že se Yamada do značné míry recykluje), nedávám hodnocení maximální. Na druhou stranu, přestože je čas (polovina devatenáctého století) stejný, přestože jsou témata podobná, je film zpracován jinak. Osobněji. A v asijské kinematografii "málo viděný" závěr se mi líbil. ()
,,KATAGIRI, SYN HANBEIE KATAGIRIHO JE STEJNĚ DRZÝ, JAKO JEHO OTEC“..... /// Samurajskej film o samurajech, v jejichž prackách, aby jeden katanu pohledal. Samuraj ji totiž tasí jen pro dobro! (a našli? Nenašli? No, malilinkatou…) Ale zato se tu dost povídá....a děje se taky furt něco: Kia je nemocná, tomu zase zdrhly slépky.... hmm, naštěstí Samon nese špatný zprávy.... (ale vám doporučuju zůstat v klidu...). Pomalý tempo, - není kam chvátat (,,celý dům znáš nazpaměť…“ – to víš, v klidu se vykecejte...) a příběh samurajský cti a lásky s jedním soubojem (a miliónem keců…). Jednomu by z toho mohlo hrábnout, ale mnozí ocení, že to jde v klasickejch šlépějích (např…) a dost dobře mapuje jednu historickou epochu. Stejně jako Soumrak. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Navštěvuju kurzy zdvořilosti. 2.) Zjistím, kdy mi bude ,,Ďáblův dráp“ na hovno (a kdy naopak). 3.) Nevím, jestli má větší strach samuraj ze smrti střelnou zbraní, nebo vegetarián z masovýho hrobu. 4.) Thx za titule ,,Petr Watzke“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ne ()
Reklama