Zlomené kvety

Jarmuschova snímka neprestane napriek pomalšiemu tempu a ezoterickej hudbe nudiť hlavne vďaka tomu, že sa na plátne striedajú stále nové tváre a teda nové životné príbehy. No a tým najlepším je samozrejme ďalší skvelý výkon Billa Murraya z jeho „božskej trilógie“ Stratené v preklade – Život pod vodou – Zlomené kvety. A Lolita k tomu. A cintorín. A motocyklisti. A Jeffrey Wright. A... (21.08.2006)

Kolik netušených zážitků, podivných příběhů a výletů za minulostí může přinést do poklidného života jedno anonymní růžové psaníčko. Zvolna plynoucí film. Stejně zvolna, nenápadně a tak nenávratně každému z nás utíká čas. To mě na filmu zaujalo nejvíc „Minulost je pryč...... to vím...Budoucnost...... ještě nepřišla...Ať je to cokoliv. Takže...... vše co je, je tohle. Přítomnost.“ (15.01.2006)

dvaja majstri sa cstretli aby nakrútili pomerne komorný a uvoľnený film o ceste do minulosti, o hľadaní a nechádzaní ale hlavne o ružovej farbe :) Majster Jarmusch, ten to vie, ten to vždy vedel a podobne pán herec Murray, ktorý je dokonale vtipný a sarkastický už len tým, že sedí a občas hodí nejaký svoj pohľad. Dokonalá fajnšmekrina pre milovníkov týchto dvoch géniov (10.12.2005)

Takhle tráví důchod všichni lovci žen, dobře jim tak :) Jarmusch si "dovolil" natočit film, kde hraje Sharon Stone a který se točí kolem dávných milostných pletek!:-) Ovšem Jarmusch vzal otřepané téma opět po svém vlastním způsobu a dal mu kouzlo, originální zpracování i touhu se k filmu vrátit. Velmi jemně sladil tragickou a humornou složku, o které se s neuvěřitelným hereckým minimalismem postaral Bill Murray! Plus vynikající hudba, dnes už nepoužívané zatmívačky, které působí příjemně archaicky, zajímavý a k zamyšlení a diskusím vybízející konec (jev dnes takřka vzácný), kde se objeví i Murrayův skutečný syn (v autě). V dnešní záplavě laciné hollywoodské produkce působí jako renesance. (20.04.2006)

Zlomené květiny jsou moje první setkání s Jimem Jarmuschem a jsou setkáním rozhodně příjemným. S hlavní postavou jsem se sžíval dokonale. Tendence hnít doma, okolí neřešit, čekat jak se věci vyvrbí - neboli prakticky vůbec nežít - zná v různé míře asi každý z nás. Don Johnston dostává jednoho dne zajímavý impuls k narušení svého stereotypu. Dopis od jedné z bývalých přítelkyň, oznamující mu, že po světě patrně běhá jeho potomek, ho zprvu nechává chladným, posléze je však kamarádem Winstonem doslova vypuzen na cestu za odhalením. Film není žádným hlubokým poselstvím o rodině a vztazích, soustředí se na latentně, minimalisticky podaný střet Donovi životní letargie s životem jeho bývalek. Životem nijak vyjímečným, ale přeci jen ŽIVOTEM. Děj vrcholí Donovou zoufalou vidinou (ne)nalezeného rozhřešení a zbývá jen duševní zmar, pocit nenaplnění. Poslední záběr mluví za vše, Bill Murray se pro roli dokonale hodil. Trefná ukázka nehezké životní apatie a jejího dopadu na člověka, která je viditelná až v momentě, kdy přijde nenadálý signál s tím něco dělat. (28.03.2008)