Dievča z kaviarne

Nevím kolik dívek sní o tom, že si k nim v kavárně náhodou přisedne roztěkaný a nesmělý starší pán s hlasem a vizáží Billa Nighyho. Ať už je to jakkoli, jsem jedou z nich. Tady Richard Curtis společně s ostatními tvůrci zasáhli s naprostou přesností mé slabé místo. Vztah mezi Lawrencem a Ginou vznikal velmi pomalu, byl křehký a naprosto okouzlující ... až mám pocit, že je hloupé k tomu cokoli psát, raději jen tiše sledovat. (05.07.2012)

„Není to špatný čaj, vzhledem k tomu, že jsme v italské kavárně. Co vaše kafe?“ – „Nic moc...na to, že jsme v italské kavárně.“ Od filmu, který vsadil na ústřední dvojici ve složení Bill Nighy-Kelly MacDonald, a ke kterému napsal scénář Richard Curtis, jsem přece jenom čekal hodně, navzdory tomu, že mělo jít „jen“ o TV film. A moje očekávání snímek předčil! Nesourodý pár byl naprosto skvělý, jejich vztah, který byl nádherně nesmělý a přitom tak přirozený jako plaché oťukávání a trapné chvíle ticha už při prvním rozhovoru v kavárně (a nejen u něj), mě strašně bavil. A často rozesmával, protože film je (po dlouhou dobu) velmi vtipný. Pak sice pod tíhou dění zvážní, ale postupně nastupující posmutnělý romantický nádech mě dokázal strhnout i bez úsměvných momentů. K tomu ten opravdu nádherný soundtrack (nejvíc se mi líbil hlavní proměňující se ústřední Hooperův motiv, ale samozřejmě jsem spokojeně vrněl i u mé milované Barcarolly). Jediný prvek, který ve filmu chvílemi trochu skřípe, je ten velmi silný, ovšem také dost naivní humánně-morální apel (stejný přívlastek lze použít i ohledně rozhodnutí politiků směrem ke konci), který asi nesedne každému. Samotný závěr je pak myslím vkusně otevřený. Film asi nemá na 5*, ale já v tomhle případě rád nadhodnotím, protože nebýt toho mnou výše zmiňovaného „prvku“, byla by to takřka bezchybná romance. „Nemůžu uvěřit, že jsem vám už stačil říct dědečkovo jméno. Do konce oběda už neřeknu ani slovo. Od teď je to na vás, jen na vás.“ – „Ne, já jsem si dala práci, aby mi to slušelo. Vy jste stejně neupravený jako minule. Vy se musíte postarat o konverzaci.“ (17.06.2015)

Nesmělé a trochu neohrabané seznamování stárnoucího a nepraktického Lawrence (poradce britského ministra financí) s mladou Ginou, která si mě získala už když zdůvodnila proč se rozešla se svým bývalým „Spal ve starém pyžamu a měl zapnutý i poslední knoflík u krku“. Jejich krátké setkání v restauraci po kterém následuje pozvání na summit G8 v Reykjavíku, kde se jedná o pomoci Africe s její extrémní chudobou. Gina se tak ocitá mezi nejvyššími politickými představiteli a její nebojácné názory na liknavou pomoc světa hrozí přerůst v mezinárodní skandál. Krásná hudba, mrazivý Island a vynikající Bill Nighy. (11.12.2005)

Ne, tak v tomhle případě se nebudu rozepisovat o obsahu, to by šel celý příběh do daleko nižších pater. Já měla oči totiž jen pro ty dva, Lawrence a Ginu, kteří měli v sobě něco, co mě magneticky přitahovalo a co se tak velmi těžko popisuje. Jistě, že šlo o Billyho, který je velký machr na mimiku a tady byl opět úžasný, spolu s Kelly, jemnou něžnou bytůstkou, která chtěla změnit svět. Znáte to, takové to fluidum nebo esprit z nich vyzařoval.........a kvůli tomu to musím zvednout, nedá se nic dělat :-) (25.09.2015)

Z pera majstra Richarda Curtisa, vzišla tentokrát viac než príjemná romanticko-politická a zaujímavo vypointovaná dráma, v ktorej nakoniec ide o viac, ako sa spočiatku zdá. Príjemná civilná réžia Davida Yatesa a výkon dvojice Bill Nighy a Kelly Macdonald (s ktorými si Yates neskôr zopakoval spoluprácu v Harrym Potterovi a Relikviách Smrti) kvalitatívne prerastajú hranice televízneho filmu a nechávajú zabudnúť na zjavne obmedzené finančné prostriedky, ktoré mali tvorcovia k dispozícii. Aj napriek celkovej spokojnosti mi ale nie je celkom jasné, ako sa niečim ako týmto David Yates kvalifikoval na muža čo má ukočírovať adaptácie jednej z najúspešnejších knižných čarodejníckych ság. Nie že by to v konečnom dôsledku bola zlá voľba. (21.07.2011)