Hardcore

První polovina je drsnou sondou do světa prostituce, ale i když je film vůči hlavním hrdinkám surový, nedívá se na ně vyloženě jako na oběti. Na mě to působilo hodně zvláštním dojmem, ale o to víc mě to bavilo. Druhá část se měla zabývat cestou obou dívek za lepšími zítřky, ale i tady to v dobrém slova smyslu haprovalo. V jednu chvíli se mé předpoklady naplňovaly, pak začal film sklouzávat k lehčí verzi Baise-moi a nakonec se z toho vyklubalo do určité míry existenciální drama, v němž si holky nedokáží poradit nejen s relativně normálním životem, ale i se svým složitým vztahem. Alespoň takhle jsem to vnímal já. V rámci filmů zabývajících se prostitucí se jedná o jeden z nejzajímavějších a nejoriginálnějších kousků. 90% (16.06.2018)

„Je možné někoho milovat a nenávidět zároveň? Musíte k tomu zaujmout určitý postoj. Ale já vím jaké to je.Cítila jsem to k Nadii. Cítila jsem to každý den, bylo to mnohem silnější než já. Možná naše pohádka skončila.“ Drsné, surové, místy velmi odporné, tak to jsou mé pocity z filmu o podivné lásce dvou nezletilých prostitutek, o jejich práci a o cestě jedné z nich za kariérou a to doslova přes mrtvoly. „Je možné někoho milovat a nenávidět zároveň? Lidé si myslí že ne, ale já to vím líp.“ (29.12.2005)

Řekové jsou velmi zvláštní filmaři. Stačí se podívat na látky asi nejuznávanějšího řeckého jména současnosti Yorgose Lanthimose. Jsou černohumorné, bizarní, depresivní, osobité a celkově příjemně nepříjemné. A hlavně originální. Obdobnou originalitu promítnul do svého provokativního debutu i Dennis Illiadis, jen škoda, že jej neprovázela nápaditější režie. Přesto to dotáhl až na festival ve Varech. Vypráví o dvou nezletilých prostitutkách, které hledají samy sebe, a věří v lepší příští. I když první je otupělá a beze snů, druhá naopak cílevědomá a temperamentní, navíc chce být slavná. Ve výsledku se ovšem příliš neliší. Iliadis povolil uzdu, což mu zřejmě pomohlo k zaoceánskému remaku slavného hororu Poslední dům nalevo. Jeho debut tahá nahoru solidní atmosféra, pár slušných myšlenek a zejména absolutní přirozenost obou hereckých představitelek. (28.11.2020)

Ze začátku mě Hardcore velice překvapil, tak formálně propracovaný a moderní film jsem od Řeků nečekal. Všechno bylo v pořádku, až do doby někde kolem půlky filmu, kdy nastal nepříjemný zlom k horšímu. Režisér tam láduje jeden nesmysl za druhým, jenom aby dosáhl rádoby šokujícího dojmu. Škoda, že už nepomyslel na to, že to může mít také negativní dopad. Nereálnost a vykonstruovanost z toho čiší na kilometry daleko. Když se však člověk oprostí od toho co film sliboval v první půli-tedy reálnou a syrovou sondu, a akceptuje poněkud násilný přechod na jakousi podivnou baladickou pohádku, vyjde z toho film pořád docela dobře. Zvlášt v porovnání s českými filmy posledních let, kde se Hardcoru po formální stránce přibližují snad jenom Protektor a Normal. (10.11.2011)

Hardcore je opravdu hardcore... filmy z nižší sociální vrstvy se dají formálně točit dvěma způsoby: buď je film velmi realistický, nepřibarvovaný a se střídmými výrazovými prostředky, nebo naopak je audiovizuálně velmi stylizovaný a cool. Hardcore zvolil druhou možnost a vyplatilo se to. Ovšem kromě strhujícího podání nabízí i velmi poutavý a zajímavý příběh a skvělé herecké výkony obou mladých dívek. A ten plakát je prostě úžasný (taky mi bude brzy viset v pokoji :-) Lepší 4* (05.07.2005)