25. hodina

Několika životními pravdami prošpikovaný příběh chlapíka, který sice nepobral mnoho rozumu, ale zajímavých, byť nechtěných zkušeností, na mnoho životů. Na Verneuila překvapivě komorní film, který jako vždy upřednostňuje hereckou kvalitu před zajímavými lokacemi, dekoracemi a kostýmy. Werichův slizký velitel tàbora je správná svině svinutá. Mrzí mě malé využití Regianniho potenciàlu, má vlastně jen jednu zajímavou scénu, bohužel přesně takovou, jakou jsem nechtěla. Tu, kvůli níž jednu dobu bolelo srdce nejednoho mladého středoevropana, jsem nepostřehla. Pravda, příběh je tak jímavý, že bych v něm přehlédla i krásného chlapa, natož krásnou ženskou. Anthony je užasný primit, krásně zůstal před hranicí buranství, takže mu divák může bez uzardění celý film fandit. Svoji specifickou úlohu sehrává i hudba, která se téměř nikdy k daně scéně vlasntě nehodí, ale nakonec vyzní mnohem lépe, než ta, kterou by divák očekával. Transporty v rytmu vídeňského valčíku působí hodně mrazivě. (20.10.2019)

"Pane, ale já nejsem Žid!"  "Ne?" "Né pane..." no a ktože je to ten Pán? No predsa Jan Werich... Skoro mi oči vypadli, nevedel som o tomto Werichovom úlete. Na čt2 som náhodou natrafil na tento film s A. Quinnom, dal som mu šancu a ani som netušil ako dobre som urobil. Quinn v roli rumunského roľníka, ktorý toho zažije takmer toľko ako  Forrest Gump. Veľkolepé davové scény, také sa už dnes bežne netočia, úvodná veselica alebo kopanie kanálu, radosť pozerať... Veľký smoliar i šťastlivec v jednej osobe padá z jedného prúseru do druhého. Občas sa zdá, že má viac šťastia ako rozumu, ale prežil a prežil toho dosť. Myslím, že A. Quinn nevyzerá ako ukážkový voják SS ani za mak, ale možné je všetko. Záver na stanici je jeden z tých, ktorého krátku ukážku môžte dať do mixu 100 naj záberov kinematografie a budete si istý, že tam patrí. Naozaj krásny záver. "Usmívejte se!" S malými úpravami by som dal aj plný počet. 80%. (14.02.2024)

Neskutečné, kam až může zajít obyčejná touha po dalším zářezu na pažbu. A jak dokáže zničit život celé rodině. A nikdy bych neřekla, jak se k filmu tohoto žánru může úžasně (ba přímo dokonale) hodit cimbál. Zvláštní, že skladatel, který ho jinak takřka nevyužívá, ho použil zrovna zde. A nemyslím tím teď folklórní tanečky + zábavu na začátku filmu. Možná to ale nebylo jen tak podaremnu. Třeba tím chtěli tvůrci vyjádřit, že ač byla rodina proti své vůli vytržena z otčiny (a hlavně od sebe), myšlenkami a srdcem byli stále doma, a spolu. Účast pana Wericha velký bonus k už tak skvěle obsazenému kousku, dokonce se mi povedlo se zcela odprostit od sympatií a vžít se do role, jakou představoval. (05.12.2023)

Verneuil točil i pitomosti, toto je ale hustý, velmi dobře zvládnutý film.  Příběh rumunského primitiva (Anthony Quin), který vlivem špatných náhod (jak z mého života) se od roku 1940 do 1949 stal snad vším možným. Užasnete! Každého Čecha nejvíc zaujme role Jana Wericha (i hlas) jako zkorumpovaného velitele rumunského tábora pro židy. Dále mě zaujalo, že produkci má Ital Conti, film je v angličtině, režisér je je francouz, původem Turek.  V závěru je kritizována Rudá armáda, což zcela vyloučilo, aby se to u nás promítalo. Takové zásadní motto: I ve válce se můžeš zachránit, máš-li peníze.  Závěr filmu je na nádraží s fotografem. Usmívejte se! Těžká síla, jak by se mohli smát? (15.09.2021)

Film mal byť ešte o hodinu a niečo dlhší. Nuž neviem, čo tam chceli ešte natlačiť, aby divák nezaspal naveky. Film o mužovi ako obeti dejín, Rumun stratený vo víre vojny. Anthonymu tá rola sadla, jeho výraz absolútne sedí na opáleného roľníka, na druhej strane, Werich ako nacistický dozorca s tými očami, čo sa smiali aj keď plakal? Nesedelo mi to. Ale ako sonda do málo poznanej východoeurópskej histórie, v ktorej ťa od židovstva nemusela ochrániť ani zrastená predkožka, to je dobrý výstup. Našťastie netrval 25 hodín, aj keď pocitovo... (21.12.2023)