Tvoje, moje a naše

Hollywoodský megamagnát si pozve na kobereček šéfy společností Paramount Pictures, Universal, 20th Century fox atd. a začne točit velkým losovacím bubnem. Zastaví buben a vytáhne z něj papírek. "Takže tentokrát je to Paramoun Pictures." Šéf společnosti se zatváří kysele a naštvaně odchází. Megamagnát na něj ještě zavolá: "Ale no tak, Michaeli, víš přece, že to děláme každý rok. Někdo ty rodinné sračky točit musí, tak něco vyblijte..." ____ Mimochodem, otřepaná emerická fráze: "Uvědomili jsme si, že rodina je to nejdůležitější..." nikdy nebyla křečovitější, jak v tomto filmu. (22.12.2015)

Jde přesně o ten typ rodinného filmu, který ničím neurazí a zároveň ani nenadchne. Děj je hodně jednoduchý a nabídne několik usměvných scén. Děcka obou rodin se mi zdály v některých situacích poněkud nepřesvědčivé. Už jen fakt, kdy rodina má 18 dětí je nepředstavitelný, ikdyž ve filmu je s trochou nadsázky možné všechno. (28.10.2015)

Všichni máme svoje sny. Třeba i sny o tom, že nás oblíbený herec se přece nezaprodá úplný blbosti. Kdysi jsem měla tenhle sen i o Dennisu Quaidovi, kterého jsem znala z dramat jako je Traffic, Frekvence a Hráč nebo z příjemných komedií ve stylu Pasti na rodiče a V dobré společnosti. No, ten sen právě teď skončil a zajímalo by mě, nakolik byl Quaid zoufalý, aby přijal roli, ve které nedělá vlastně nic jiného, než pochoduje v uniformě, píská na píšťalku a ještě se nechá polít nějakých hnusným zeleným slizem. Jen tak pro orientaci: Yours, Mine and Ours vypráví o vdovci/admirálovi, který se jednoho dne potká se svojí láskou ze školy, momentálně taky vdovou (jinak úspěšnou umělkyní), a ti dva se vezmou. On má 8 dětí, které ho poslouchají na slovo a řídí se předepsanými pravidly, ona má dětí deset a ani jednomu disciplína nic moc neříká. Už podle základu se dá tušit, že do civilnosti In Good Company má tenhle film sakra daleko, jenže on má stejně daleko i k vtipný komedii. Scénář vlastně nehraje žádnou úlohu, vůbec vás nemusí zajímat, kdy se naše hlavní dvě postavy v podání Quaida a Russo vezmou, jak se jejich vztah vyvíjí nebo kdy se rozvedou, protože to ve filmu stejně neuvidíte. Jediné, co celých 90 minut sledujete, je totiž přehlídka toho, jak se dá ničit nábytek domu. Plus jako bonus morální poučení na závěr, kdy vám film dokonale předvede, že i lidi, kteří si vůbec ale vůbec nejsou podobní, můžou být těmi nejlepšími přáteli. Sakra, Dennisi, do čeho ses to zapletl? (24.10.2006)

Kopie "Krok za krokem" dovedená do extrému mě zprvu vyděsila, až jsem se za hlavu chytala. I když od začátku bylo jasné, jak to dopadne, nebylo to nakonec tak blbý. I slzičku jsem zatlačila a to jsem tvrďák. Myslím, že jako relaxační film na nedělní odpoledne, když trávíte výbroný oběd, je naprosto ideální!!! Prostě žádný krvák, žádné dráma :) (31.10.2008)

Ako by si tvorcovia mysleli, že keď tam dajú 18 detí tak vznikne z toho obr komédia. Nevznikla, hoci dospelí herci sú fakt sympatickí. ústredná dvojica Quaid-Russo si fakt sadla. Avšak deti sa pri tom počte doslova strácajú pred očami, sú nevýrazné. Väčšina z nich sa herecky doteraz nikam neposunula. (27.04.2018)