Takový je můj život

„Tu máš svoj život,” ako na tanieri, Olof Persson, ktorý si jednak "túlavé topánky" dostal, keďže si dlhšie nikde neposedel, a tak si svoje zamestnania, ako také ponožky (vy)striedal, a to od  počiatočného - splavovania vyťaženého dreva, ďalej cez tvrdú prácu v tehelni, a potom i na píle, cez konečne lepšiu pozíciu v kine, kde sa stávaš lepičom plagátov a predavačom cukroviniek (možno sa nakoniec vypracuješ až na premietača, chlapče ?), po lopotnú robotu na železnici, kde dokonca založíš odbory a bojuješ i o stávku za vyššie mzdy, o čom mimochodom prostredníctvom famózneho čiernobieleho obrazu (vy)rozprával švédsky režisér, kameraman a strihač v jednom - Jan Troell, a to konkrétne vo svojom oslnivom a majstrovskom debute z roku 1966, v ktorom si hlavnú úlohu zahral Eddie Axberg, ktorý sa následne objavil aj v režisérových skvostoch Vysťahovalci a Nová zem... Tento, takmer 3-hodinový snímok sa odohráva počas 1. svetovej vojny, kde sa síce nezastavím na kus reči s vojakmi v zákopoch, ale i napriek tomu je naprosto viditeľné, že sa nenachádzam v inej dobe, ako tejto, pretože skrátka dobovú výpravu i kostýmy, si nemožno spliesť s úplne iným časovým úsekom, než práve s týmto, a to ani nehovoriac o nemých filmoch za doprovodu sprievodnej hudby, na ktoré sa spolu s Olofom pozerám... Možno som očakával o málo viac, no ľutovať strávený čas tomuto filmu nehodlám ! (12.06.2021)

Filmový Bildungsroman, ve stylu Goetha, Kellera nebo Gorkého (jeho jméno zde také padne). Střední škola "mimo lavice": nové předměty, noví učitelé, nová prostředí, nové myšlenky, a samozřejmě nové ženy. A přitom neuhnout od toho, co je dané uvnitř, ať už jakýmkoli způsobem. Jan Troell tady není takový pefekcionista (jako později), občas zkusí to a občas ono, podobně jako Olof Persson, sympatický hlavní hrdina. Pozn. 1: Tak jako Olof začínala tehdy spousta komunistů. Moje matka (92 let), která byla vždycky proti společnému majetku, mi o nich někdy vypráví, zvláště o zakládajícím členu KSČ ve Žďáře nad Sázavou, Tobiášovi, který ji (jako holku) měl velmi rád. Pozn. 2: Nevím proč zrovna u tohoto filmu jsem si uvědomil, jak jsem jím nakažen, či zkažen; když vidím klády, tak s tím, že na někoho spadnou, když vidím katr, tak s tím, že se někdo pořeže, když vidím železniční vagony, tak s tím, že někoho rozmáčkou - a přitom sekvence z nádraží byly v tomto filmu velmi zdařilé. (25.01.2017)

Režisér Troller dokázal film obohatit o mnoho úměleckých nápadů jako je náhlý flashback v barvě se sépiovým vizuálem, koláž projížděk Olofa na kole s dívčí kolegyní, stopování jednotlivých záběrů nebo kamerové nápady, kdy například zprvu zhora stolu vidíme boty a až pak obličeje postav. Uznání si tedy  zaslouží  nejenom zobrazení starých časů, kdy lidé uchvátily první filmy, ale z dnešního pohledu už také samotná starosvětská poctivá filmařina, kvůli které se mi nechce jít pod tři hvězdy. Protože jinak je to v podstat obyčejná sociální balada natáhnutá do skoro tříhodinového (!) filmu se stoprocentně realistickým hrdinou, který se celou dobu tváří stejně. Filmy, které na velkém prostoru zobrazují život jedné postavy, mohou být zajímavé, tady toho Olof vyzkoušet fakt hodně, ale zároveň jsem si  k němu nevytvořil žádný vztah. (29.08.2023)

„Cestuješ, vidíš nová místa, potkáváš nové lidi... je to opravdový život...“ Očekekával jsem schematickou agitku o třídně uvědomělém dělníkovi, dočkal jsem se krásného poetického dramatu jedince na pozadí jedné historické epochy. Inu, tohle je další skvost, který dokazuje, že švédský film 50. a 60. let není rozhodně jenom Bergman. Kousek cesty a filosofie v několika letech chlapce na prahu dospívání, životapoznání a v doprovodu tvrdé fyzické práce je zpracován v stopáži na první pohled děsivě dlouhé, ale současně v precizně vystavěném příběhu a jednotlivé scény jsou filmařsky nádherně nasnímáné tak, že film dokáže po celé tři hodiny plně upoutávat pozornost a nejednou i fascinovat. Velký epický příběh po celý čas doprovází stylizované lyrické pasáže, v nichž si režisér Troell často osobitě pohrává s barevnými filtry i střihem a přínáší ve výsledku pocitově bohaté filmové vyprávění, skrze které v další vrstvě zároveň vzdává krásnou poctu kinematografie. Nejen scény z promítání starých němých filmů, provozování kino podniku a rozprav Olofa s postavou režiséra na mě pocitově silně zapůsobily. „Žijeme v hořkých časech... a v této době nám může právě umění dodat sílu i radost,“ říká Olof při jedném z promítání pohyblivých obrázků na plátně. Skoro se chce mi říct, že to vnímám v aktuální koronavirové době úplně stejně. 90% (06.02.2021)

Za časů první světové války v neutrálním Švédsku formuje mladý dělník svůj vztah k životu. 1)  Snímek názorně ilustruje důvody popularity levicových ideí ve své době._____ 2)  Názorně je podán Olofův vývoj jak emancipační, tak i politický._____ 3)  19letý přitažlivý herec (jindy též zvukař) Eddie Axberg (hlavní role - Olof Persson) byl jasně trefa do černého. Zamlouval se mi i 22letý Stig Törnblom (anarchista Fredrik)._____ 4)  35letý režisér, spoluscenárista, kameraman a střihač Jan Troell svůj celovečerní debut zvládl skvěle a rád se kouknu na jeho další díla. Vše, co je ve filmu zajímavé (scénář, režie, kamera, střih), jde především na jeho účet. Spolu s výbornými typově přesnými herci nabízí snímek silný zážitek._____ 5)  Přesto dávám jen tři hvězdičky. Může za to nejen silně depkoidní začátek filmu (až do práce na pile včetně), ale i samo téma, prostředí a doba vůbec. Ale moc na mě nedejte, film je to fakt dobrý. (23.08.2023)