Welkeom tu Dongmakgol

Dongmakgol je pohodová a přátelská vesnička, kam jednoho dne nečekaně vtrhne „civilizace“ v podobě několika vojáků obou válčících stran a aby toho nebylo málo ještě jim tam spadne z nebe jeden Američan. Takže ideologicky znepřátelená skupinka hostů na sebe míří a domácí, uprostřed nich, si zatím bezstarostně řeší své problémy. Naštěstí, když spolu lidé tráví spoustu času (navíc v tak příjemné atmosféře) většinou si na sebe „zvyknou“. A tak postupně vznikají mile absurdní situace, kdy např.u ohně sedí a společně hodují zástupci 3 uniforem, až po vypjaté okamžiky vzájemné úcty a opravdového přátelství. A přestože začátek na mě zrovna dojem pohodového filmu neudělal a závěr mě rozesmutnil, jeho nádherná a laskavá atmosféra ve mně zůstane (doufám) nadlouho. (16.01.2006)

Korea je nádherná země, uvědomuji si to u každého jejího filmu, třebaže válečného. Rozdělení země je i po tolika letech stále aktuální a tak režiséři točí stále nové a nové fimy - často válečné. Tenhle se ale výrazně odlišuje. Samozřejmě je to asijský film a tak se neobejde bez zpomalených scén, afektovaného přehrávání (typické asijské grimasy a poulení očí)... Na to si ale divák už mohl po řadě filmů zvyknout. Jejich kinematografie je jiná i když se stále více přibližuje západním trendům. Zároveň je to ale film velmi poetický a nutí k zamyšlení. Té komediálnosti tam mnoho nehledejte a vtipné momenty spočítáte na prstech jedné ruky... Jeho hlavní váha je v té protiválečné myšlence. U Korei, kde proti sobě v době konfliktu stáli lidé té samé země to platí dvojnásob. Ta absurdita tohoto válečného konfliktu očima normálních lidí a pár vojáků (jehož příčiny a důvody jsou ovšem mnohem hlubší) z filmu přímo čiší. Odpouštím tudíž všechno nereálné a že tam toho bylo, odpouštím i tu závěrečnou zbytečně akční půlhodinku (ač jako fanda do letadel bych měl být nadšen) a dávám 4 hvězdy. Za tu myšlenku, za to ztvárnění a za krásnou hudbu za tu smyšlenou vesničku Dongmakgol, kterou bych však chtěl vidět na vlastní oči. * * * * (25.10.2014)

Na majstrovské miešanie žánrov a poetiky sú na ďalekom východe naozaj šikovní. Filmy, aké donedávna robil len Emir Kusturica a mne sa vždy páčili. Také, pri ktorých sa môžete spolu s hrdinami usmievať aj si poplakať, pobaviť sa aj posmútiť, vychutnať si krátke momenty šťastia v živote a poľutovať seba aj celé ľudstvo, že stvorilo takú krutú realitu. 4,5* (25.05.2006)

Scénář: Joong Kim, Kwang-Hyun Park .. Welkeom. Krásné věci a místa se nemají ničit a stojí za to za ně bojovat! Vesnička Dongmakgol je jedním z těch nejhezčích a nejpoklidnějších, přesto se zde odehraje nejprve velice absurdní a následně velmi lidský příběh několika vojáků ze tří znepřátelených stran. Jestli ne nejlepší, tak určitě nejzvláštnější a nejkrásnější (proti)válečný film jaký jsem dosud viděl. Děj uplyne jako voda v průzračně čisté horské říčce, přesto Vás čeká jemný zážitek s intenzivně se stupňujícím povznášejícím pocitem a výsledným okouzlujícím dojmem. Když v samotném finále přestanou vyprávět slova a vše podstatné je vykreslené přes teskný obraz, ruku v ruce s úžasným hudebním doprovodem, budete se, věřím, cítit stejné jako já nebesky. Usmívat se, mít úchvatný pocit v srdci a kapky slz na tváři. Sbohem obyvatelé Dongmakgol, bylo mi s Vámi nádherně. Brzy Vás znovu a rád navštívím .. 100%. (20.01.2006)

Nejlepší protiválečný film jaký jsem kdy viděl a to počítám třeba i Schindlerův seznam nebo Hrob světlušek. Welcome to Dongmakgol si nehraje na nějaké drastické násilné scény nebo na citové vydírání, naopak se hodně milým a civilním způsobem snaží ukázat zbytečnost války, nevraživosti mezi lidmi a fanatizujících politických ideologií. I ze zarytých nepřátel se totiž lusknutím prstu mohou stát nejlepší přátelé, stačí jim jen ukázat, že neexistuje důvod, proč by jimi být neměli a také proč zabíjet, když můžete žít. (25.08.2007)