Transformers

Dobrá akce, ale jinak bezduchá směs cool záběrů + kopírování odjinud. Nejčastěji Camerona. Od filmu jsem nic nečekal, takže mě ani nezklamal, ale i tak si říkám, že to všechno mohlo dávat trochu větší smysl. Zas tak moc ta akce mojí pozornost neodvedla. V kině mě to vážně dostalo, ale udělal jsem chybu, když sem se na to podíval ještě jednou na DVD. (22.05.2009)

Tenhle film mi připomněl jeden dobrej vtip a za to má jednu hvězdičku navíc. Schválně vám ho řeknu, jestli se vám taky bude tak líbit (a vždycky si představujte, co ta ruka na příkaz dělá, ju?) Chlapovi utrhne ve válce bomba ruku a tak mu dají robotickou, ovladatelnou hlasem. Stačí jí říct: "Vezmi vajíčko!" a ruka vezme vajíčko nebo: "Otevři láhev kečupu!" a ruka otevře kečup. Jednou je takhle v hospodě a když po tom pátým pivku se mu už chce pořádně na ten hajzlík, tak si řekne, že půjde a že to udělá tou svou novou rukou, aby jako na všechny kolem udělal dojem. Přijde k mušli a říká: "Ruko, sundej mi kalhoty a podrž mi ho nad mušlí!" a ruka to během jeho činnosti udělá. "Teď mi ho otřep!" a ruka mu ho otřepává. "Ne tak silně! To už mi ho sakra rovnou urvi! AUUU! DO PRDELE! DO HAJZLU!" :D Tu druhou hvězdičku má tenhle film ode mě za výběr aut pro hodný roboty, protože to jsou vozítka jedna báseň. Zbytek filmu se mi nelíbil. Já nevím, možná jsem opravdu divnej, že se mi nelíbí tyhle píčoviny. Já se chci při koukání na film s postavama sžít, chci mít o ně strach, chci aby nebyly hloupý a bez citu, chci aby byly aspoň trochu propracovaný a složitější než puzzle o dvou kouscích, aby se nechovaly jako po lobotomii. Chci bejt napnutej, jestli holku svýho srdce dostane, jestli se mu povede pomocí vlásenky zachránit celej vesmír a ještě si mezitím odskočit na jedno pořádně vychlazený pivko a hambáče do World of Libresse... Vím, že od blockbusteru je chtít víc než jen slova přílišné očekávání, jenže... Jsem asi doživotní optimista. Když mohl tak bombasticky dopadnout Ironman, proč ne i tohle? Já vám to řeknu. V Ironmanovi jsou klišé. Kde taky ne? Ale je tam i ještě něco jinýho. Realismus (přinejmenším realismus Smrtonosné pasti 2, kde si hlouposti člověk ani nestačí uvědomit a jsou pryč) a taky perfektně propracovaná postava hlavního ne/hrdiny. Žádný banální trapný humor mi nevynahradí jednoduchost a bezduchost digitálních efektů bez příběhu nebo živých lidí. Protože to je to, o čem jsou filmy. O lidech. Někdy třeba zakamuflovaných do robotů, někdy do zvířat, nebo jiných potvor. Ale vždycky o lidech, jejich charakterech, touhách, přáních, hrdinství, zbabělosti, hlouposti, pýše, soucitu, pocitech, příhodách, zkušenostech... Pokud se do popředí dostanou místo lidí pouze digitální a zvukové triky, skončíme móc špatně. Aspoň co se týká vkusu. Ale nemůžu upřít Bayovi dokonalého obchodního ducha... (07.06.2008)

„Ty si masturboval?“ – „To je medzi otcom a synom.“ Fenomén skladacích robotov je na tom rovnako, ako G.I. Joe alebo Ninja korytnačky: za vlasy pritiahnutý príbeh s kurióznymi postavičkami a s čudnými zápletkami. Ide najmä o to, aby sa fenomén speňažil vďaka kresleným seriálom, hračkám, plagátom, samolepkovým albumom, šiltovkám a komiksom (zopár zošitov Transformerov u nás v 90. rokoch vydal Semic-Slovart). Napriek tomu, keď som sa dozvedel, že sa ich megaloman Michael Bay chystá sfilmovať, bolo mi to jedno. Transformers nakoniec zarobili pekný peniaz, čo producenta Spielberga akiste potešilo (dvojnásobne po tom, čo jeho prvá spolupráca s Bayom, na megaprepadáku Ostrov, takmer zruinovala celý DreamWorks). Výsledkom je bohužiaľ nevyužitá možnosť na vytvorenie zábavného, letného, hollywoodskeho veľkofilmu. Vyčítať snímke absenciu krvi a logiky (bezhlavá streľba v lietadle, zmena gigantického robota na autíčko) nebudem. Radšej sa spýtam, čo si mám myslieť o filme, v ktorom je najzábavnejší obézny ukričaný Afroameričan z piatich scén. Počítačové triky sú pekné a snímka obsahuje dokonca až tri päť sekundové okamihy, ktoré naznačujú, akí Transformers mohli/mali byť, ale nuda a rozčarovanie spôsobuje nevyrovnané tempo, blbé dialógy a ťažko ospravedlniteľná práca s postavami (John Turturro z deja "zrazu" zmizne). Mám rád dobrý akčný film, v akčných scénach rozčuľujúco neprehľadní (až chaotickí) Transformers však zlyhali. Zostávajú primitívnou pestrofarebnou šou a ešte výraznejším sklamaním, ako bol Pearl Harbor. "Pane, spýtajte sa sám seba. Čo by urobil Ježiš?" (16.02.2008)

Michaelu Bayovi nejde podle jeho vlastních slov o nic jiného než bavit diváky. V tom případě konstatuji, že nejsem jeho cílová skupina, protože víc zábavy pociťuji v zubařském křesle. Měl jsem možnost zhlédnout během několika dní všechny tři díly Transformerů a ani jeden jsem nedokázal dokoukat. Tohle je už zkrátka úplně mimo záběr toho, co považuji za stravitelnou kinematografii. Michael Bay není ani tak zástupcem určitého žánru, jako spíš diagnóza. Spousta akce, bombastické triky, toporné dialogy, které vnímat přináší až fyzické utrpení, scénář a příběh na úrovni malého dítěte. Bohužel dávno mi už není osm a ještě dlouho mi nebude osmdesát, abych zdětinštěl, takže mě Bayova nabídka neoslovila. Uvažoval jsem, jestli bych přece jen nedal 1* za triky a výpravu, ale to si raději zajdu na kouzelnickou šou. Celkový dojem: 10 %. Moje volba pro film z prostředí dětských hraček by směřovala ke kterémukoliv dílu Toy Story. (25.02.2014)

Sedm. Přesně tolik let jsem se systematicky vyhýbal tomuhle kousku (kvůli vidině té nejstupidnější a nejodpadovější popcornové zábavy) a odolával nátlaku okolí, které mi Transformery pravidelně a vytrvale předhazovalo. Až ve mně (snad) dozrál ten správný čas a já se podíval. A o tom, že to bude překvapivě docela koukatelná věc, se mi nezdálo ani v těch nejdivočejších snech! Nejen, že jsem ani tak moc netrpěl jako zvíře (jen sem tam trošku), ale já se i často smál. Jasně, z drtivé většiny nechtěnému, avšak, světe div se, dokonce i sem tam nějakému záměrnému vtípku. S čím souvisí fakt, že snímek nelze brát vážně, i kdyby člověk nakrásno chtěl. Celým filmem se totiž vine těžce infantilní podtón, který dílo předurčuje ke sledování i skoro těm nejmenším (pokud vás nedostanou „směšní“ dacani ze Sektoru 7 či ten roztomilý div ne šišlající „zlodějíček“, tak zraněný „domácí mazlíček“ a jeho psí oči už určitě, ňuňůů…ehm), přestože primárně se cílí na náctileté pani…ehm, pány (každá poďobaná nula přece může zachránit svět, vysloužit si respekt, získat nové přátele a sbalit nejkrásnější a nejodvážnější kost široko daleko…ne?). A pak je samozřejmě potřeba si (tím nejpatosovějším způsobem; tedy s výjimkou mile ironické narážky na konci) průběžně připomínat zemi původu a její nejvznešenější atributy jako svobodu, mír či sebeobětování se (protože jak moudře pravil Sam: „Bez obětí není vítězství!“), i když ty největší „hlášky“ vypouštějí ze svých zrezivělých úst roboti. Skoro při každé jejich nanejvýš patetické promluvě mi bylo trapně a zároveň se mi chtělo strašně smát, nicméně plechouni mě solidně odrovnávali po celou dobu (po „l“ měkké „i“?). Takřka béčkové herecké výkony většiny zúčastněných snad radši ani komentovat nebudu, ale co se týče Megan…ach…ta je tady prostě brutálně sexy, přestože jde o to nejpovrchnější a pudově nejnižší hledisko hodnocení, které si ale i já pro jednou snad můžu dovolit (dámy se však zase jistě nemálo pobaví jejím za každé situace naprosto dokonalým make-upem…pokud u toho zrovna nebudou peskovat své slintající protějšky). Na druhé straně, chválit těžce namakaný vizuál, bravurní technickou stránku, hudbu neustále pumpující adrenalin do krve či více než solidní akci (která občas dokonce dává na chvíli zapomenout na spoustu „wtf“ momentů) by bylo jen nošením dříví do lesa. Hodnocení já osobně vidím na pomezí 2/3*, ale zvolením nižší varianty bych byl na film asi až moc přísný, a to vlastně ani nechci, protože mě v některých ohledech příjemně překvapil, takže dávám průměr. „Kolik?“ – „No, když zvážím klasickou povahu tohoto vozu, dobrá kola a barvu na zakázku....“ – „Barva je vybledlá.“ – „Jo, ale na zakázku.“ – „Je vybledlá na zakázku?“ – „Pokud má být tohle tvoje první auto, nečekám, že tomu budeš rozumět.“ (21.11.2014)