Rím

Realistický a pohlucující pohled na život několika postav v Římě za doby Julia Ceasara. Otroci, vojáci, intrikánky, senátoři... ti všichni rovnoměrně pokrývají všechny důležité a zajímavé mocenské třídy skomírající "republiky" a bez heroizování či zjednodušování jsou zobrazeni jako lidé s jedinou hlavní vlastností - touhou po lepším životě, moci postavení... a dosahují toho způsoby které limituje jen jejich vlastní morálka a svědomí. A ta u některých nepatří k největším. HBO točí velmi kvalitní minisérie a Řím není vyjímkou, nebýt několika zaškobrtnutí v ději a možná až příliš uspěchaného závěru se zjevně nucenou snahou o menší příběhový twist je to bezchybná záležitost, která velmi zajímavou formou představuje události u kterých si většinou jen znuděně čteme v učebnicích dějepisu. Je velmi příjemné vidět i v televizi dílo které se v zobrazování reality nezastaví před ratingovými komisemi a ukazuje všechno, od nevázaného sexu, přes násilí a krev až po celkovou dekadenci doby, ale není to ta nejdůležitější věc pro kterou stojí za to seriál sledovat. Dokonale to totiž je vidět jak ve skutečnosti vypadala tehdejší společnost - neustálé pohanské rituály a klanění se desítkám nejrůznějších bohů, otroci ve kterých ostatní nevidí často nic jiného než kus nábytku, idealizované myšlenky pronášené současně s pobíjením desítek lidí... A k tomu charaktery postav ke kterým lze zaujmout jakýkoli, jen ne neutrální postoj. 8/10 (26.03.2008)

Nemorální, krvavé, chytré, vulgární... a poučné. Mým nezpochybnitelným favoritem je mladý Octavian, který má podle matky moc ženskou duši a muži by ho měli naučit bojovat a kopulovat, ale postupně z něj vyroste pěkně chladnokrevný bastard :) Druhá série je dokonce ještě o kus lepší než ta první, už proto že se dočkáme daleko více emocí. Snad každá z postav prožívá svou osobní tragédii, často zakončenou nějakou ošklivou bolestivou smrtí. Nepočítám ani všechny ty nýmandy, kteří tak nějak nevyhnutelně skončili s podříznutým krkem v kanálu a nikdo si na ně za pět minut nevzpomene. A my všichni jsme trochu sadisti, když tohle všechno s velkou chutí sledujeme. (28.03.2006)

Drsný seriál o drsné době. Autoři se snaží věrně držet historických skutečností, až na jednu drobnost. Při každé významné události stojí v pozadí, ať už více či méně, dva vcelku bezvýznamní vojáci Vorenus a hrdrořez Pullo, kteří jsou vlastně hýbateli celého děje. Je až neuvěřitelné, kde je autoři dokáží všude vpašovat. V seriálu se nachází pár nezapomenutelných scén. Dostala mě dvojka učitel a žák nebo žák a učitel Pullo - Octavianus a jejich výslechové metody v kanále, zfetovaná amorální děvka Kleopatra, intrikářská válka mezi mocnými Říma, Pullo v aréně gladiátorů ad. (04.06.2007)

zkouknul jsem prvni serii, tu druhou uz jsem nedokoukal, prilis me to nebavilo. V mnoha americkych filmech mi vadi patos, nemyslel byhc ze to kdy napisu, ale tady mi chybel. Neni tam jedina scena, ktera utkvi hlave, chybely mi tam ony klasicke vety - I ty brute, Kostky jsou vrzeny a podobne. Furt jsem mel pocit, ze koukam na sestrihanou verzi, blizi se bitva *strih* cezar vjizdi vitezne do tabora nepratel. Kdyz mely takovy penize na reklamu, tak uz nezbyly na bitvy!? Bitvy byly prece nejdulezitejsi soucasti dejin Rima, ty rozhodly o jeho osudu. Neni to spatny serial, ale naprosto z me hlavy vysumel, navic je tam hrozna spousta nezajimavych vedlejsich osudu a hlavni hrdina mi byl velmi nesympatickej. To takovi Tudorovci jsou mnohonasobne lepsi. (29.10.2009)

V záplavě různých HERKULŮ, GLADIÁTORŮ se jedná asi opravdu o nejzdařilejší ztvárnění klíčového období nejen římských, ale i evropských dějin (co by byla EU bez Římské říše?); od dob Gravesova JÁ, CLAUDIUS jsme svědky dalšího vrcholu v uměleckém zpodobování epoch - ne dílčích momentů, ve kterých u nás vynikl nejvíce Oldřich Daněk - antických dějin. Oproti CLAUDIOVI se tu sestupuje hluboko do antického všedního dne, mimo luxusní gulagy senátorských a zbohatlických vill, domů a paláců. Konstatovaný protiklad vznešených myšlenek a barbarských činů ve vztahu k otrokům je přirozený - lepší a výkonnější stroje tehdy prostě k dispozici nebyly. Řím v tomto někdejším tzv. civilizovaném světě dílčích planetárních enkláv (Indie, Čína, Středomoří, střední a antilská Amerika) způsob, založený na mimoekonomickém donucování pracovní síly, propracoval k absolutní dokonalosti s vrcholem vlády dynastie adoptivních císařů Antoninovců (94-192 n. l.). Zhruba 120-180 000 legionářů z cca 10-12mil. Itálie drželo pohromadě říši měřící 0,5-3,5 mil. km čtvereč. s 30-80 miliony obyvatel. Vlásečnice i tepny silnic a cest, dominanty akvaduktů, to všechno fungovalo již v sullovském i césarovském Římě pozdní aristokratické rodové republiky. Zformována byla i většina římského práva (systematicky bylo zpracováno až o šest století později za vlády byzantsko-východořímského císaře Justiniána). Správa tohoto impéria se vyznačovala úsporností, součástí vnitřních vazeb byla i multikulturnost v limitech a chápání hodotových orientací této antické civilizace. Základní črty Římské říše seriál zachycuje skvěle, nic dlužen nezůstává ani historickým postavám. Zachycení Kaisariónovy matky Kleopatry je právě tak přesné jako postižení ovzduší historicky končící staroegyptské civilizace. Je nutné vyzvednout i výpravu, která se na celkovém zdaru seriálu podílí opravdu mimořádně. Je otázkou, nakolik se podaří v druhé řadě seriálu tuto úroveň zachovat. Jisté je, že atraktivnost děje i převratnost událostí neutrpí a zajímavé bude, jak se autoři seriálu vyrovnají s osobností Caesarova adoptivního syna Oktaviána-Augusta, zakladatelské osobnosti nejen císařského římského období, ale i julijsko-klaudijské dynastie. Náznaků, že je na co se těšit, rozhodně není málo. (06.03.2008)