Babel

Úvodom priznám, že môžem byť trochu zaujatý, pretože hispánsky štýl á la Ińárritu a Cuarón skutočne nemusím. 21 gramov síce nepovažujem za dielo prevratné, napriek tomu sa mi predchádzajúci Ińárrituov film páčil omnoho viac. Pri sledovaní Babelu mi neustále rezonovalo hlavou – koľkú kópiu naračného postupu Andersonovej Magnólie to už vidím? Primárny problém Babelu však leží niekde inde. Hoci Ińárritu dokáže vykúzliť nádherné obrázky, ktoré by mohli ísť rovno na obálku National Geographic, nevie obrázkami rozprávať. Čo by samo osebe ešte nebolo nič zlé, keby sa práve na tento spôsob rozprávania Babel nesnažil orientovať. Pri neschopnosti scenáristu napísať plnokrvné postavy (s výnimkou japonskej školáčky) a dať filmu zmysluplné dialógy je to však katastrofa. Vykonštruovanosť celého príbehu mi až tak nevadí, mám výhrady skôr k tomu, že ani s jednou postavou som nedokázal film prežiť. Postáv je totiž veľa a ani pri pomerne dlhej stopáži ich Babel nedokáže presvedčivo vykresliť. Darmo má Babel Pitta či Blanchett ked niet co hrat. Posledný Inarrituov film je strašne vyhypovaný a začínam mať pocit, že oscarovské nominácie budú pre mňa pomaly skôr varovaním než odporúčaním . 6/10 (07.02.2007)

Na tento film jsem slyšel ze všech stran samou chválu, ale mě to nějak nechytlo. Na první pokus jsem to vypnul asi po 30 minutách, na druhej pokus jsem to dokoukal do půlky a tu druhou půlku jsem pak dokoukával další den. Film se skládá ze 3 částí (marocká, mexická a japonská), který jsou spolu tak nějak okrajově propojený. Jediná část, která za něco stála, byla ta marocká. Sice je to poněkud diletantsky natočený (střela z pušky si zřejmě během letu řekla, že Cate Blanchett je na vodstřel, tak udělala obrat, obletěla autobus kolem dokola a trefila se do tý krávy), ale budiž. Dalo se na to celkem koukat. Mexická část o nějaký chůvě a její cestě na svatbu a ze svatby mě nebavila vůbec. A japonská část s hluchou japonkou byla úplně mimo. Opět další důkaz, že jakmile se někdo snaží v Japonsku točit film, dopadne to zhruba stejně, jako snažit se hrát v Somálsku lední hokej. Takže ta marocká část je dejme tomu tak na 3-4 hvězdy, mexická na 1 hvězdu a japonská je pomalu zralá na odpad. Celkově týhle spatlanině dám 2 hvězdy, ale možná to je až moc. (21.05.2014)

Babel sice není tak efektní, šokující (bezmezné násilí, bojoví psi) a depresivní (dusná past v podobě nového bytu určeného k milostným radovánkám) jako Alejandrův debut Amores Perros, přesto bude popcorn opět nepříjemně drhnout v krku a colu si pro tentokráte raději ani nedáte. Opět vznikl mezinárodní film, opět se díky němu pohybujeme v náročné narativní struktuře. Divák se tentokráte orientuje podstatně lépe (i když u 21 gramů nešlo rozhodně o žádné mínus, přesto Alejandro zvolil divácky poněkud vděčnější cestu) a sledujeme tak tragickou událost jedné zbloudilé střely, která se odehraje kdesi v Maroku, ale vzápětí se šíří rychlostí blesku i do dalších částí světa, kde přidává další střípky do logicky fungující mozaiky. Nehody a útrapy nepřicházejí z čistého nebe, ale jsou výsledkem náhod a nerozvážných omylů. Originální režisér, který se v poslední době stal velmi žádaným zbožím, tímto snímkem uzavřel vskutku výstavní „trilogii“, kdy první snímek představoval spletitý příběh na úrovni velkoměsta, druhý snímek se pustil na mezinárodní pole a Babel své putování ukončil v globálním měřítku. I v Babelu se dotýká ožehavých témat (terorismus, imigrace), i těch zcela lidských (propast odloučení, ztráta komunikace). Dokonale vypiloval svůj jedinečný vizuální styl, každý příběh má svoji atmosféru, rytmiku i melodiku. Lokace jsou dokonale vybrané, od poeticky větrné marocké pouště až k extramodernímu, střihově bohatému Tokiu. I práce s herci mu jde náramně – tlumeného (za mě výtečného) Brada Pitta nechal s jeho věkovými nedostatky, nenalíčeného, s šedými vlasy, Cate Blanchett sice celý film jen leží a trpí, ale i tak nesklouzla k sentimentálnímu ztvárnění bezbranné ženy. Velice ale potěší chůva Amelia v podání Adriany Barrazy, Mustapha Rachidi v roli Abdullaha, otce dvou chlapců, stejně jako talentovaná Rinko Kikuchi, jejíž svět je pod tíhou nekonečné hluchoty a jež se snaží své sexuální zkušenosti získat docela agresivním způsobem. Ińárritu sice v mých očích natočil poněkud „chladný“ film bez (úplně) emocionálního náboje předešlých počinů, přesto mě zasáhnul o notný kus více (stejně jako v případě Little Miss Sunshine) než Oscarem za nejlepší film roku ověnčená Scorseseho Skrytá identita!! Celkově 80%. (28.02.2007)

Po brilantních 21 gramech jsem od Iňárritua čekal mnohem víc. Tohle mi přišlo už malinko se opakující, i když stále vizuálně nábušené a herecky výborné. Nic proti jednotlivým příběhům, všechny byly dobře napsané (i když ten s těmi dětmi a chůvou tam ani být imho nemusel).Iňárritu by měl ale už zkusit něco jiného, protože ty předchozí mu vycházely daleko víc. A navíc Babel má až příliš dliouhou stopáž a v první půlce i docela pomalé tempo. 70% (02.06.2007)

Někdy jsem měl pocit, že kdyby se do filmu nezakomponovaly dialogy, hodnotil bych úplně stejně, jelikož tenhle časový příběhový propletenec funguje na ohromně silné emoční bázi, která nepotřebuje slov. Možná proto jsem si nejvíce vychutnával dojemné asijské záběry z pohledu hluchoněmé dívky či pouze hudbou podkreslené scénérie Maroka. (16.02.2007)