O rodičoch a deťoch

Neobyčejně laskavé a přitom nijak fádní a vlastně originální kafrání o životě,  kterýžto bychom si mohli prožít ty, ty i ty tam vzadu, co se tak krčíš.   Film, k jehož poselství je třeba dospět či zkrátka zestárnout. Před 15 lety mnou prošuměl, teď  mi ta příjemná vůně tohoto filmu snad nějakou dobu utkví. A to nejen díky Somrovu a Novotného  moudře nemoudrému pindání, ale i herečce jedné role Marianě Kroftové. V některých ženských očích by se člověk holt rád utopil. A ano, měla i ňadra, typ výstavní. (20.10.2022)

Byl jsem zvědav, jak bude fungovat filmová procházka otce a syna. Dostalo se mi velmi milého a ve svých dialozích (i když je dialog pouhá lidská iluze) inteligentního filmu. Chytrými prostřihy do různých vzpomínek a zážitků se Michálek vyhnul jednotvárnosti, na druhou stranu některé pasáže už přeci jen působí rušivě (scéna z filmového plakátu a Lábusovo figurkaření). Ovšem ve filmu se nachází třeba na první pohled nepatřičná černohumorná vložka o jedné "večeři", která kdyby nebyla prosříhána do debaty otce a syna, zřejmě by vyzněla jen tak napůl. Hercké výkony jsou až na Zuzanu Stivínovou velmi dobré, hudba pěkná. (14.05.2008)

Kam pořád všichni chodí na to, že jde česká kinematografie do prdele? Vždyť pro mě je současný český film bezmála jistota a když pominu extrémy typu Kameňáků, Paniců naniců, Crash Roadů a podobných projektů, které jsou odsouzeny k tomu být špatné už ve chvíli, kdy scénárista napíše první slovo, málokdy jsem byl v posledních letech zklamán. Vladimír Michálek pak svým filmem přidal další bod na stranu „nových“ českých filmů, které mne přímo nadchly. Melancholická, sentimentální a hořká komedie (ano, uznávám že mnoho jiných „žánrů“ se u nás netočí, ale na to se můžu víte co, mě se to líbí, češi to umějí a vystihnout tu naší náturu jinde nedokáží, a o české akční sci-fi nestojím, na to jsou lepší jiné země!:-)) mě nejprve rozesmála, následně jsem prožil neopakovatelné vzplanutí a nakonec dojatě ztuhlý seděl u závěrečných titulků. Zpočátku mě dějová linie přítelkyně a syna spíše rušila, když poměrně zbytečně, nezáživně a násilně skákala famóznímu Somrovi a Novotnému do řeči při jejich procházce Prahou, jenže se sílícím jiskřením získávala tato polovina příběhu na důležitosti a zajímavosti, až nakonec tlachající staříky úplně zastínila a závěrečné protnutí udělalo za tímto vynikajícím filmem hodně silnou tečku! K hereckému obsazení asi toto, jedná se o sólo pro čtyři postavy, Josef Somr a David Novotný jsou třída, jejich hereckému umu nemá smysl cokoliv vytýkat (snad jen Somrova postava chvilkama vybočí až na hranici karikatury svéhlavého důchodce) a při jejich konverzaci skutečně působí jako otec a syn, na Luboše Kostelného a Marianu Kroftovou si však člověk musí chvíli zvykat, ale nebojte, zvyknete si a tak zářivou přeskakující jiskru jsem na „plátně“už dlouho neviděl, především ze strany Kroftové! Jasných 5* a v nejbližší době repríza! (06.11.2008)

Měl mě varovat už oficiální text distributora: "Komedie O rodičích a dětech chce navázat na nejlepší tradice české filmové komedie. Vtipné dialogy, výjimečné herecké výkony a humor spojující diváky napříč generacemi." Pokud mě Michálek v "Babím létě" nudil až otravoval, pak v "O rodičích a dětech" mě vyloženě sral. Chápu, asi nejsem cílová skupina tohoto filmu, který považuji za jistou generační výpověď současných padesátníků. Michálek si podle všeho s Haklem - autorem knižní předlohy a spoluautorem scénáře - dobře rozuměl, oba jsou od sebe věkově vzdáleni jen dva roky. Mě na rozdíl od nich ale všechno to vrstvení banalit, "životních mouder" a "pábitelských historek" ze života strašně unavovalo. Spolu s hereckým obsazením (nevermore za Marianu Kroftovou - OMG, kde ji jenom vyhrabali?! to už dneska stačí jen ukázat na kameru kozy a odříkávat repliky s unylým výrazem ve tváři?) a celkovou nezajímavostí zvolených lokací je tento snímek jeden velký omyl, který připomíná spíš televizní inscenaci než celovečerní film (a celková stopáž by klidně snesla o 20-30 minut prostříhat). To by se ale do filmu nevešly všechny ty rozmluvy mezi otcem a synem, které jsou z Haklovy knižní předlohy (první vydání 2002, Magnesia Litera 2003 za prózu) převzaté v podstatě doslova, a podle toho taky vypadají. Ne, skutečně nemůžete jen tak vzít literární dialogy a nechat je přežvejkat známými herci. To, co v Haklově próze ještě jakžtakž funguje, již působí na filmovém plátně vykonstruovaně a nevěrohodně. O rodičích a dětech je asi tak příběhem ze života, jako Vejdělkovy "Ženy v pokušení", akorát že s opačným znamínkem - Vejdělek je uhranut krásnými lidmi z časopisů, Michálek naproti tomu obdivuje lůzry a staré dědky. Toto je přesně ten typ českých filmů, u kterých mi je trapně a s kterými se zásadně míjím. Osobně mi tahle blbost místy připomínala až Kameňák. Celkově je to výrazně nepovedená - a hlavně strašně zbytečná - literární adaptace Haklovy asi zatím nejlepší knihy, za kterou nemohu dát více než 2*. (23.04.2011)

Na první pohled nevinná konverzačka na téma chlapi / ženský / fotři / matky / syni, v níž ovšem bije srdce pochroumaný chlapskoženský chemie vostošest. V různých myslitelných polohách, z nichž navzdory slovu "komedie" nikdo není moc šťastnej. Novotný se Somrem boží, "herečka jedný role" Kroftová jakbysmet. Ústřední hudební motiv Michala Lorence je pak skvělej dezert po obědě, kterej byl výživnej sám o sobě. (02.11.2019)