Parfum: Príbeh vraha

// Nejdřív jsem byl znechucen. Hned na to se ten pocit zdvojnásobil. Poté jsem pocítil soucit. A poté hněv. Chvíli jsem váhal. Najednou mě přepadla zvědavost. A více zvědavosti. Pak přišla radost. Překvapení. Opět soucit. A znova jsem musel váhat - chápu nebo nechápu ? Nechápu. Ale dostalo mě to a zas a znova, a když se řekne filmová HUDBA - já řeknu PARFÉM! - 100% (17.10.2011)

Klidně bych napsal, že z toho filmu to jde opravdu všechno cítit, ale to snad asi není potřeba. Vsadím kuličky, že v roce 2050 udělají remake a díky budoucím technologiím budou v tomto 5D pouštěny čmoudíky divákům přímo v kině pod nos. Pak budu, jestli se toho dožiju, moci napsat, že z toho filmu to bylo opravdu tak cítit. Kvality filmu jsou i jinde - pochopitelně. Jasných pět hvězdiček za napětí, atmosféru, zpracování, výkony a vzrušení. (24.04.2011)

Čichám, čichám člověčinu aneb Parfém: Příběh smrada jest roztomilou ukázkou toho, co se stane, když superčmuchalovi ukázkově jebe. Náš antihrdina Žán-Baptista má nos, kterej mu může závidět kdejakej čokl a já osobně vlastnit podobně citlivej frňák, tak v lese hledám lanýže, který následně výhodně prodám a peníze rozumně utratím (drogy, chlast) . Jenže Žánovi jsou lanýže u prdele a mnohem radši čuchá ke kundě a jak je navíc zrzavá a slibuje tak vlhkej slep, jede po ní až je po ní. A jelikož se té vůně nemůže nabažit a mrtvá zrzka začne zákonitě dřív, nebo později smrdět a aroma souznění je v prdeli, tak se rozhodne stvořit 100% bio voňavku. Navíc, kdo by se nechtěl navonět místo Old Špajze nebo Blejboje výtažkem z jedenácti panen a jedný kurvy. Ingredience se sice shání o něco hůř než pomerančová kůže a hřebíček, na druhou stranu rozdíl vůně je nepopsatelnej. Pár kapek toho sqostu a hned chtěj všichni mrdat (což je divný, když kurva byla jedna a dalších jedenáct mělo nějakou blánu v piči - chápeme? ) a pokud na sebe lahvičku nacákáte celou, máte tu vůni alá Miluji Tě k sežrání. Co teda dodat, někomu tohle dílo vonět nemusí, každopádně takovej jedinec ať si přivoní k nějaký sračce jako třeba Babovřesky a budeme šťastně čuchat všichni. (26.09.2019)

Atak vjemů. Tykwer nabídl zraku místy až hororovou podmanivost neštítící se naturalismu, uši polaskal vznešeným hudebním doprovodem a nebohého diváka svou iluzí téměř přesvědčil, že může zapojit i tolik podceňovaný čich. Ta hmatatelná snaha dostat tam přesah a pokořit nezfilmovatelnost ale byla provázena marností banality a se závěrem zůstala na patře pachuť, při které mému otupělému já začal šestý smysl našeptávat, že ta třináctá esence je extrakt z podpaží Heleny Fibingerové (po pátém pokusu). A co je nejhorší, Rickman a Hoffman ještě nikdy nebyli tak průměrní.. (06.11.2020)

"Mhmm, nozdry" zaslintal. Proč otvírám Lízinou větou ze Simpsonových? Protože stejně jako Simpsonovy, ani tenhle film nedokážu brát vážně. No a samozřejmě pro to věčné čichání. Musím předeslat, že je mi jasné, že pro některé budu za ignoranta, který není schopný docenit umění, ale je mi to celkem jedno. Parfém je velice působivý film. Je nádherně natočený, má zvrácený smysl pro humor, je naturalistický a konečně má i zajímavý příběh. Dobré tři čtvrtiny filmu buduje úchvatně atmosféru a vše je provedené tak zručně, že s naprosto zavrženíhodným hlavním hrdinou dokážeme i chvílemi sympatizovat. Žel bohu pro mou maličkost konec filmu podkopává nohy tak zásadně, že se přes to nepřenesu a z takřka dokonalého filmu se rázem stává jenom nezapomenutelná kuriozita. Význam závěru chápu, předpokládám, že je přesně takový i v knížce, jeho filmové zpracování je ale doopravdy něco, co mi po dvou hodinách napětí a úzkosti akorát obrátí oči v sloup. (08.08.2012)