Grbavica

Silně emocionálně psychologický snímek o matce a dceři, které žijí spolu samy v poválečném Sarajevu. Matka se snaží sehnat peníze jak může a dcera stále pátrá po osudu svého mrtvého otce a věří, že byl válečný hrdina. Ve finále se dovídá, že je četnickej parchant, ale vyrovná se s tím. Dozvuky války v lidech jsou stále a film ukazuje jen malé procentíčko pozůstatku balkánského konfliktu. Vedle snímků Vítejte v Sarajevu, Savior apod. je tento snímek dílem, který zachycuje lidskou tragedii zcela z jiného úhlu a zrovna u balkánského tématu je těchto děl jako šafránu. Važme si míru! (29.03.2009)

Takýto druh filmov si doslova žiada retrospektívu, v ktorej by boli vykreslené spomienky odkrývajúce rodinné tajomstvo. Ale inak mi to prišlo dosť nezáživné, keďže sa celý film točil len o obetavej matke zháňajúcej peniaze na výlet pre jej rebelujúcu a nevďačnú dcérenku. Čakal som určite nejakú lepšiu zápletku, aj keď v niektorých fázach bol film naozaj zaujímavý a mal výbornú atmosféru. Ale ako celok, no skôr podpriemer. (24.06.2014)

Jasmila Zbanić ťaží zo silnej témy, neexperimentuje s technikami rozprávania, nevyráža dych obrazom, hudobnú zložku vynecháva úplne. Nepotrebuje inovovať, aby film zapôsobil. Dokáže vystihnúť jadro vypätých scén, realistické dialógy sú sprevádzané celkom prirodzeným konaním a spolu s minimalistickým herectvom (Mirjana Karanović!) autenticitu filmu ešte umocňujú. Najčastejšie býva Grbavici vyčítaná jednostrannosť nazerania na balkánsky vojenský konflikt. Môže však ísť o autorský zámer. Prioritne totiž film zobrazuje príbeh ženy, ktorá vojnu prežila, je ňou navždy poznačená a ako taká má na jednostranné nazeranie nepopierateľné právo. Kto ho nehodlá uznať, má právo mať s filmom problém. (12.04.2008)

Klíčovou pro posuzování tohoto snímku je věta, kterou ve svém komentáři použil LIMA : " ...téma, které je natolik silné, že menší než čtyřhvězdičkové hodnocení není na místě. " Ano, zkuste napsat, že se vám nelíbil film s tak závažným tématem, jako je týrání a genocida...Neznevažujete tím zároveň morální poselství toho díla? Před Grbavicou jsem viděl už čtyři hrané filmy o válce v Bosně a každý z nich je podle mého minimálně o třídu lepší. Důvodem je režijní bezradnost - dlouhé minuty se na plátně nic neděje, postavy si pohrávají s ohníčky cigaret nebo zapějí písničku. Pokud možno celou, abych se mohl naučit text. Zápletku příběhu jsem pochopil a jeho vyústění správně odhadl po 15 minutách, ale dejme tomu, že za to může má bezbřehá genialita a nikoliv tvůrčí nemohoucnost štábu... Celkový dojem 50 %. (11.05.2007)

Jakkoli se Grbavica v průběhu sledování jeví ve všech ohledech jako docela nadprůměrný film, po skončení a chvilkovém přemítání viděného v paměti, se celkový dojem rozmělní a zbude poněkud průměrný a občas velmi nedotažený pokus. Režie, střih, práce s hudbou, to všechno je na debutový film zvládnuto opravdu dobře. Problém se však objevuje u scénáře. Jakkoli se Žbaničová snaží stavět snímek na velmi jednoduché premise, tak zde má paradoxně několik velmi nedotažených, nereálných a zbytečných linií. Příkladem budiž "gangsterská" linka, ke které se během filmu neustále vracíme, aby jsme ji nakonec bez jakéhokoli rozuzlení opustili v potenciálně nejzajímavějším momentu. Prvek, který velmi hrubě hraničí s realistickým záměrem filmu je postava, jíž hraje Leon Lučev. Romantický, jemný, pozorný, pohledný, v nejlepších letech, starající se o starou nemocnou matku, kategoricky odmítající navrhovanou nájemnou vraždu...a přitom drsný a neohrožený gangster! Navíc vážně zajímající se o mnohem starší hlavní hrdinku. Tedy v reálném světě neexistující charakter. Problematická byla pro mne také dětská hrdinka, nejsem si totiž jistý, nakolik bylo záměrem režisérky, aby Saru divák hned po několika scénách začal nenávidět. U tak rozmazlené, nevděčné a frackovité bytosti bylo opravdu těžké se tomu ubránit. (07.05.2013)