Sluníčko na houpačce

Samotná zápletka, kdy jako vždy milá a usměvavá Marta Vančurová spolu v Jiřím Bartoškou řeší převoz jednoho klučiny (Matěje) z dětského domova do Prahy na převzetí první ceny z výtvarné soutěže, mi úplně nesedla. Moc věrohodně na mě hlavně nepůsobily ony neustálé návštěvy Vančurové u všech těch možných osob spjatých s Matějovým dosavadním životem. Je jasné, že scenáristicky zde bylo účelem, aby se divák toho mohl o těžké Matějově životní situaci co nejvíce dozvědět a to z různých úhlů pohledu. Ale dost pochybuji, že by se někdo tak intenzivně zajímal o něčí cizí osud a věnoval tolik času návštěvám cizích lidí, jak to ve filmu činí postava Vančurové. To všechny ty scény vzájemné interakce mezi postavou Bartošky a Matějem mi přišly mnohem uvěřitelnější. A hlavně i mnohdy docela vtipné a velmi lidské. Nejsilnější mi ovšem přišla scéna, kdy je malý Matěj se svým tátou alkoholikem (skvělej Petr Čepek se svýma typickýma "psíma" smutnýma očima) a snaží se jej přesvědčit, že "rum je blbec". Jinak jsem moc nerozuměl, v jakém vztahu spolu vlastně byli v tomto film Vančurová s Bartoškou (staří přátelé/milenci v nezávazné vztahu). Celý film pak končí tak nějak divně do ztracena a vlastně i dost smutně. Coby televizní snímek to nebylo špatné, ale možná jsem (i kvůli mé oblíbené Martě Vančurové) čekal maličko víc. (10.09.2018)

Ten klučina byl na svůj věk až moc přemoudřelý. Citace zákonů o rodině a paragrafů mi nepřišla normální. Ale zatím vším byla situace ve které se nacházel. To vše formovalo jeho charakter a on se tak bránil proti vnějšímu světu. Milenu Dvorskou mám jako herečku ráda a docela si jí i vážím, ale tady hrála strašnou krávu. Marta Vančurová zase do všeho moc šťourala. (16.01.2012)

I díky přesvědčivému herectví naplňuje scénář Mileny Mathausové své poselství. Za roli klučiny Matěje, o kterého je zájem až ve chvíli, kdy vyhraje se svou kresbou mezinárodní soutěž, získal Marek Mikuláš (mladší bratr Martina Mikuláše) cenu UNICEF za dětský herecký výkon. Své předpoklady k naplnění vážných rolí dětských hrdinů předvedl i ve filmu V zámku a podzámčí. "Rum je blbec." (21.01.2010)

Takto silní scénáristé jako byla ve své době Milena Mathausová dnes ve filmovém průmyslu opravdu neskutečně chybí. Ta své příběhy ze života k zamyšlení, dojetí a snad i porozumění uměla vskutku mistrovsky podat. Tento o chlapci z dětského domova toužícího žít se svým otcem, nese jistou tragédii života nesoucí se po staletí. Otec žijící sám touží po chlapci také, jenomže alkoholový démon vše zhatí a nešťastní jsou potom oba dva. Příběh se točí kolem výtvarné soutěže, ale je to jen záminka k psychologické rozpravě během chlapcovi cesty k převzetí hlavní ceny, kam ho vezou učitel s učitelkou, o kterých si chlapec zprvu myslí, že to jsou jeho nový rodiče tzv. na zkoušku, kteří mají nejen soucítění s jeho osudem, ale i stále silnější myšlenky mu pomoci. Kromě otce tu není opomenuta ani chlapcova matka a tak jejím prostřednictvím se dozvíme jak to vlastně s ním bylo už od početí. Marek Mikuláš tu ve svém věku vytvořil vskutku mistrovský herecký výkon a tak následná cena byla opravdu zasloužená. Problematika dětí v dětských domovech a vcítění se do jejich myšlenek a touhách tu je přednesena naprosto bravurně a s patřičným respektem. Lepšího filmu na toto téma snad už v České kinematografii ani není. (04.10.2015)

Silný a upřímný snímek. Čekání a naděje pro děti s kufříčkem a touhou po tom zdánlivě neobyčejnějším, zde bylo vyobrazeno skutečně skvěle. Film má velmi dojemné momenty a skvělý výběr herců. Marta s Jirkou jsou pro podobné role skutečně jak dělaní, Dáša také mile překvapila, stejně tak Milena se svými dětskými testy a pan Čepek je bez komentáře. Po jeho perfektních, předchozích rolích, v podobném duchu, to nemohlo dopadnout jinak. Předabovaný Matěj je z počátku lehce rušivý, nicméně zmíněná síla filmu přebije i to. Klučina vyzbrojený znalostmi zákonů o rodinně, naprosto jasným názorem na rum a bohužel ne moc šťastnými životními zkušenostmi, si zachovává dětskou spravedlnost i touhu, ovšem jeho pohled na budoucnost je pohled dospělého člověka. Někdy nezbývá nic jiného než útěk, záleží jen na tom, před čím utíkáme. (18.08.2013)