Sunshine

"A ja sem ted na trajektu Amsterdam - Newcastle videl Sunshine od Dannyho Boyla. Bylo to docela husty, jak vedci chteli vyhodit do vzduchu slunce aby ho tim ozivili, pac ono uz pohasinalo a zeme zacinala mrznout a pak tam byl takovej pan co travil hodne casu blizko slunci a docela od toho se opalil a jeste zcvoknul. Ale bylo to dobry. Dobry uz nebylo ze vstup na to stal 7 a nakonec to v takovy studeny mistnosti promitali na mrnavy platno v desny kvalite." http://www.last.fm/group/Bleeding+Ear/forum/55455/_/278918 (17.06.2007)

Po opravdu dlouhé době jsem měl možnost vidět opravdu kvalitní sci-fi odehrávající se ve vesmíru, toto k tomu ještě v naší galaxii. Výborní herci, excelentní příběh, ve kterém slunce vyhasíná a Země vyšle poslední možnost v podobě bomby, která by ho znovu rozsvítila. Rozhodně je to psychárna a to nejtěžšího kalibru, při které jsem měl možnost sledovat změnu stavu chování všech, kteří se této mise zúčastňují. Kdyby ale bylo jen těch psychických chvílemi až slaboduchých stavů dal bych za pět. Jenže ke konci příběh trochu uvadne a vznikne z toho čistokrevná vyvražďovačka, která ne že by vypadala špatně, ale tak nějak normálně, průměrně na film, který se měl stát jistým mezníkem v sci-fi dnešní doby. Dále by za zmínku rozhodně stála hudba, která k atmosféře rozhodně dopomáhá a úvodní a prakticky titulní skladbu, která zazní víckrát jsem si dokonale zamiloval a věřím, že nejen já. Pak už se stačí jen dodělat velkolepým závěrem a věřím, že budete namlsáni vizuálními orgiemi stejně jako já. Po shlédnutí ale musím souhlasit s jedním, že tento film patří minimálně do kina, kde se jeho zvuk a hlavně zvuk zobrazí v jeho plné kráse. --- Z prachu jsi a v prach se obrátíš (21.07.2007)

Danny Boyle v úporném souboji s mimořádně podivným Garlandovým scénářem, mizivým rozpočtem a zápletkou, která na první pohled připomíná Jádro, na druhý Kouli a na třetí Horizont události. A přesto podle mě vyhrál. Odzbrojující audiovizuální stránka, v podstatě bezchybný herecký ansámbl a příběh vystavěný tak, že se jednu chvíli topíte v přesahu a druhou podezřívavě bádáte nad tím, jestli je to pořád ještě thriller nebo béčková akční sci-fi. A Boyle neustoupí ani na vteřinu a pořád to do vás šije s neuvěřitelným odhodláním... do poslední kapky krve, do posledního dechu a posledního záběru. Neuvěřitelné dílo plné kontrastů, úžasné atmosféry a neuchopitelného kouzla, které se začne rozptylovat do nenávratna až v samotném závěru. Trochu škoda té zkratkovité katarze, ale i tak za plný počet. Nehledejte dokonalost, hledejte tvůrčí přístup a poctivou filmařinu. Sunshine má obojího na rozdávání (90%) (15.03.2007)

Danny Boyle. Autor jednoho či dvou kultovních snímků, to je čistě otázka vkusu. A sluší se neopomenout jeden slušný zombie horůrek "nové vlny". A já od něj neviděl ani fň a nijak zvlášť mi to nevadilo. Po Sunshine mi to už vadí, ale na druhou stranu - lepší než tahle hvězdně obsazená jízda na rozhraní mezi pekelnou výhní a ještě pekelnější absolutní nulou to asi být nemůže. Co mě k tomu ničím neopodstatněnému přesvědčení vede? Především je to fakt, že Danny Boyle dokázal natočit komorní příběh, ze kterého přímo sálá vědomí člověka o jeho malosti tváří v tvář vesmíru a konkrétně u té skupinky vyvolených i neskutečný tlak odpovědnosti za celou civilizaci. Nic míň než geniální výběr hereckých představitelů a jejich výkony pak dokáže udržet kvalitu snímku i za podmínek, které snesou srovnání s druhou polovinou Horizontu Události - tady naštěstí režisér dokázal udržet lajnu a čím víc o tom uvažuju, nenapadá mě lepší způsob jak film dovést k rozuzlení aniž by se to zvrhlo v nesrozumitelný vizuální nátěr jakým byla prakticky celá Kubrickova vesmírná báje. Spojme takové momenty jako vteřinové zaváhání Cilliana Murphyho při odpojování od "mailu", Michelle Yeoh a její děťátko, totální zodpovědnost a oddanost kapitána Hiroyukiho Sanady, Rose Byrne a její individuální humanistku a překvapivě kvalitní výstupy doposud jen teenage-movie floutka Chrise Evanse s gigantickým žhnoucím talířem Ikara, nejjasnějším jasem všech jasů a totálně nářezovým soundtrackem od Johna Murphyho a Underworldu a výsledkem bude jeden opravdu "particularly beautiful day" a pro mě osobně jeden z nejlepších kinozážitků vůbec. Tenhle na žádnou realistickou vědárnu si nehrající a přesto tak působící de facto akčňák mě prostě dostal. 90% (15.07.2007)