Máj

Vizuálně podmanivá koncepce Máchova Máje, která stojí a padá s dokonalým vyvážením barev a nálad, se stává po osmi letech důstojným pokračováním doposud solitérní tradice adaptace Erbenovy Kytice. Společně s důrazem na krásu krajiny, romantické kostýmy Pecharové a tělesné křivky Jarmiliny, se stává filmový Máj pochoutkou pro oko. Herecky je tato slast toliko podpořena hereckými esy Kukurou, Javorským a Třískou, mladší generaci pak bohužel tvoří jeden kandrdas vedle druhého, což je ve výsledku možné shrnout jako součást experimentu, kde se však mnohem lépe podařilo zakomponovat ryze moderní hudební aranžmá. (26.11.2011)

Film Máj by uspěl spíše jako videoklip k písni od Supportů. To co v Máji vidím, je několik klipů pospojovaných k sobě. Brabec opakuje motiv procesí, poetické vstupy (které tu však má nehodící se Tříska), zpomalené záběry, ale netěží z toho tolik, jako v Kytici. Ani hudební doprovod (i když nezní vůbec špatně) do filmu pasuje jako hřebík do luku, dále nemotorný výkon představitelky Jarmily (i když pečlivě nalíčené). Jedno ženské tělo pro dva muže je problém. Jarmila ale nebudí pražádné sympatie, protože evidentně si ráda užívá s oběma. Bohužel tady se stala chyba, scénárista Jarmile zapomněl napsat nějakou tu repliku, kterou by nám osvětlila, co cítí (nebo jestli aspoň něco cítí). Buď se jen tak usmívá, nebo klopí zrak, nebo se snaží pózovat, jakoby ji fotili na titulní stranu časopisu Maxim. Já vím, v Máchově díla Jarmila taky nemluví, tak pokud je to záměr, pak herecký výkon Sandry Lehnertové je o to horší, protože výrazově nám neřekne nic konkrétního. Je mi líto, že tak očekávaný počin dopadl průměrně...a ten přesexualizovaný akcent, který by mohl působit dráždivě, má na svědomí leda zjištění, že Jarmila je veselá v rozkroku. Nechci být až moc kritický, Máj má jedno pozitivum (a nemyslím tím Jarmilu H. I. V. pozitiv), a sice diametrální odlišnost od českých hořko-dramatických-poloúsměvných filmů, toho si cením a je mi jedno, jak velký je Máj podle vás kýč. Máj je zfilmovaná báseň, uvědomte si to. Při čtení básní je každá fantazie povolená, od toho tu jsou. Přesto lépe hodnotit nemohu, nebylo by to fér. (03.11.2008)

Příběh, který se možná nemusel stát…. Dlaň plná motýlů, ve větru vlající hadry, verše z úst ,,smrťáckého“ J.Třísky, krásná Jarmila (ať nahá tak oblečená) a loupežník Stropnický, připomínající spíše indiána. Některé záběry se povedli, ale spíše to vše zavání kýčem a vypočítavostí. Ač dělají všichni co mohou, Kytice to není! Hororové obrazy v sobě zřejmě skýtají daleko větší možnosti než ty májové a vzhledem k tomu, že nefungují některé faktory, nemá film kouzlo, které by opět způsobilo nadšení. Takže, pokud nechce F.A.Brabec čekat než něco napíšu já, měl by se poohlédnout po něčem jiném. A jestli mermomocí trvá na poezii, tak ať se inspiruje třeba ZDE u T.Burtona. PŘÍBĚH*** HUMOR 0 AKCE* NAPĚTÍ * (25.01.2009)

Kýčovitá nabubřelá nuda. F.A. Brabec neumí na delší než několikavteřinové ploše zaujmout, jednotlivé obrazy jsou svou "uměleckou" přepáleností a snahou o vyjádření emocí většinou pouze k smíchu, a scénář je v porovnání s Máchovou básní jedna velká katastrofa. Z Viléma se stal nesympatický mamlas, z jeho otce jen slizký otrapa a Jarmila by si mohla z fleku stoupnout na E55. Všechno musí zachraňovat imho nadmíru sjetý a přehrávající Kryštof Hádek, jako vždy pohotový Jan Tříska a k vizuálu přesně pasující hudba od mých oblíbených Supportů. Ani ti však tenhle uchcaný a chladný paskvil rádoby lyrických obrazů nezachrání. Máji chybí pořádný příběh, tah na branku a hlavně postavy, na kterých by vám záleželo. K idiotům totiž nic než opovržení cítit nelze. A Brabcovi aktéři nic jiného nevzbuzují. 3/10 (19.06.2008)

Ách jo. Jako kdyby někdo podle receptu na gulášovku vařil Gazpacho. Jako kdyby někdo při pokusu o romantickou filmovou báseň adaptoval fejeton z časopisu pro ženy a myslel si, že to stačí. Jako by si někdo myslel, že sto padesát záběrů na dekolt mladé slečny supluje milostné pouto mezi hrdiny. Jako by si někdo myslel, že stačí mít dlouhé vlasy a trochu korálů, a hned je protispolečenský buřič. Jako by si někdo myslel, že stačí vytáhnout ze skříně cédéčko s kapelou, která stejně nejlíp zní anglicky, a hned to bude originální. Ách jo. A já se tak těšila. Tohle nenavazuje na Kytici. Tohle ani není adaptace Máje. Tohle je špatně sestříhaný románek několika zoufalců, který by sám o sobě nevzbuzoval tolik odporu, kdyby netvrdil, že vychází z nadčasové klasiky o rozervanosti duše a nechuti podřídit se společenským pravidlům. Co se týče hereckého ansáblu, tak jediní, kteří jakž takž splňovali moje limity, byli Hádek a Kyslík. Chudák Matěj zkrátka vypadá líp, když mlčky upí, než když tam pokřikuje, k dívčině jsem se vyjádřila myslím dostatečně už nahoře (protože jiný výkon nepředvádí), Kukura je jenom chlípný a zbytek herců je tak upozaděný, až to bolí. Třeba si nepamatuju, že by Přeučil pořádně promluvil a přece jeho hlas by k recitaci přímo vybízel... Třískův výkon dobrý, ale k celkovému levelu filmu se nehodí, a tak, paradoxně jediná "dobrá" věc, mě tam rušil. No, nevím, nevím. Po dalším zkouknutí možná mé srdce ledové roztaje, ale zatím ani neprojevilo snahu tlouci. "Ach v zemi krásnou, zemi milovanou, v kolébku svou i hrob svůj, matku svou, v vlasť jedinou i v dědictví mu danou, v šírou tu zemi, zemi jedinou, v matku svou, v matku svou, krev syna teče po ní..." --- Po dalším zkouknutí snižuji hodnocení o jednu hvězdičku na jednu hvězdičku. U scény rozklepaných prsou jsem se rozesmála. Neexistuje snad nic méně romantického. (21.09.2008)