Deň víťazstva

Úprimne povedané čakal som od toho viac, bolo to možno názvom, obsadením, produkciou toľkých krajín, ale výsledok je len obyčajná akoby televízna vojnová dráma s nie príliš šťastným koncom. No tie časy boli najmä pre vojakov z krajín, ktoré bojovali pod inými vlajkami ťažké. Depresívny film, ale dobrý, dobrý, ale doslovne je to priemer. (15.06.2012)

Poctivě natočený válečný film o arabech, bojujících za "svou vlast" Francii, která je velmi ráda nechá za sebe umírat, ale přitom s nimi nezachází jako se svými vlastními vojáky. Zajímavá je postava důstojníka, jenž se velmi často za svoje afričany postaví, ale pak zjistíme, že jeho jednání není zase tak šlechetné. Herci jsou výborní a velmi pěkná je závěrečná přestřelka. (26.03.2007)

Jednotky svobodné Francie byly celkem z logických důvodů z podstatné části tvořeny domorodými muži z francouzských kolonií, kam nesahal vliv vichistické vlády. Tahle zásadní pravda se ve francouzském historickém povědomí ani v umělecké sféře téměř neobjevovala, zvlášť po hořké zkušenosti alžírské války. Přitom Francie měla dluh nejen vůči válečným veteránům z 2. světové války, ale určitě ještě daleko větší vůči loyalistům arabského původu zvaným harki, kteří Francii podporovali v době alžírského konfliktu a po porážce Francie jim hrozilo to nejhorší. I ti, kteří ve Francii azyl dostali, byli občany 2. kategorie. Za 2. světové války určitě neuplatňovala francouzská administrativa na své vojáky stejný metr. Ještě horší poměry panovaly v americké armádě, kde byla tvrdá rasová segregace, která se neuplatňovala snad jen v americkém námořnictvu. Takže se není co divit, že když s odstupem mnoha desítek let vznikl film s podobnou tématikou, stala se z toho společenská událost, kterou hojně komentovala nejčtenější média, a na premiéře filmu defilovali poslanci a předáci politických stran. Holt Francie má dneska úplně jinou dynamiku porodnosti než kdysi a národnostní složení se rapidně mění ve prospěch arabského prvku. Ze stejných společenských důvodů byl ten film záhy nominován i na Oscara, protože vzhledem ke kvalitě snímku za tím nic jiného být nemohlo. Scénář je hodně průměrný, stejně jako režie a vznikl film, který spíš tak nějak tezovitě řeší otázku rasismu, než aby diváka opravdu bavil. Akce je pomálu a člověk se chvílemi neubrání nudě. Snad to nejzajímavější je přítomnost Jamela Debbouze, populárního herce a konferenciéra, který v dětství utrpěl vážný úraz, při kterém přišel o ruku. Všimněte si, že v dost výrazné úloze ji jako voják nikdy nevyndává z kapsy a bojuje pouze s pistolí. V žádném jiném filmu to není tak vidět, tady vzhledem k povaze žánru to bije dost do očí. Celkový dojem: 45 % (10.06.2012)

To, že bojujete za svou vlast ještě neznamená, že vlast to ocení. Ba co hůř, v případě jakýchkoliv menšin je skoro pravidlem, že se tak nestane. Solidně zpracovaný válečný film - takoví Buffalo Soldiers po Alžírsku. Stejně jako ve snímku o černošské jednotce kdesi v Itálii se zde seznámíme s jednotkou tvořenou muslimskými Alžírskými občany Francie. Stejně jako jednotka buvolů i oni jsou diskriminováni a snaží se dokázat velitelům svůj význam pro vlast. Měl bych jen pár výtek k užité vojenské technice ve filmu. S tím si filmaři mohli dát více práce. Prakticky kromě jednoho jeepu veškerá vozidla: jeepy, náklaďáky, transportní lodi atd...válku nezažily a jednalo se o mnohem pozdější typy. Někomu to nevadí, já si myslím, že ve válečném snímku by se toto dít nemělo. Taky mne zaujalo, že jeden z čety horských střelců, byl vybavem Thomsonem ač ten byl coby moderní samopal nedostatkovým a často velmi žádaným zbožím i v US jednotkách.... Každopádně, snímek byl zajímavý a obohatil mi obzor. Chtěl jsem dát 3 hvězdy, ale poslední akce ve vesničce si vysloužila i tu čtvrtou. (17.06.2011)

Troufnu si říci, že snímek Domorodci by měli vidět všichni Francouzi a samozřejmě nejen oni. Je důležitý pro sebevědomí Francouzů, kteří pocházejí z afrických kolonií a dnes žijí ve Francii s dovětkem "ten přivandralovec z Afriky" i pro Francouze, kteří bydlí v honosných čtvrtích Paříže a své muslimské spoluobačny nazývají "špínou" aniž by si uvědomili, že tátové té "špíny" položili své životy, aby oni mohli mít pro svoje prdele luxus. Film je ale bohužel, až příliš jednostranný. Jisté pochopení pro to samozřemě mám, ta desetiletí totální nespravedlnosti asi zůstala velkou bolístkou na duši alžírského režiséra Rašída Búšareba a tak tímhle filmem chtěl alespoň on vzdát poctu a říci díky, obyvatelům francouzských kolonií, kteří umírali za svobodu Francie, za životy všech Francouzů a na oplátku se dočkali nulového uznání / Slibem alžírské samopsrávy Charlesem de Gaullem si po Ramadierově vládě vytřeli následné vlády v Paříži prdel a kam to nakonec vedlo je známo :( / , když už to neudělali ti, co to měli udělat dávno. Na druhou stranu nejde kazát víno a lít vodu. Od první světové války se fr. armáda totiž stávala jakýmsi ostrůvkem integrity - smíšené sňatky, kolonističtí důstojníci / šlo to, ne jak říká tento film, že ne, viz. Benham Kettání/. No, myslím si, že k pochopení mého hodnocení už bylo řečeno hodně a tak připojím ještě následná tvrzení : herecký výkony fantastický, bojový scény lepší než dobrý a porovnávání s vojínem Ryan kulhá na obě nohy, nevidí na obě oči a neslyší na obě uši. Ano, některé dějové linky jsou možná totožné, ale pointa a význam tohoto filmu jsou úplně někde jinde, ale vysvětlujte to slovním a názorovým papouškům na CSFD :) Mimochodem dobrý válečný film, pro mě nemusí vždy znamenat jen nepřetržitou střelbu z hlavní všeho druhu. (17.11.2008)