데이지
Chu ju
Obsahy(1)
Film se odehrává v Nizozemí a je zobrazen ze tří rovin: První je z pohledu nájemného vraha Park Yi (Woo-sung Jung), který se zamiloval do malířky Hye-young (Ji-hyun Jun), ale nechce se jí vyznat z citů právě proto, že je zabiják, tak jí alespoň nosí každý den tajně sedmikrásky, které má strašně ráda. Druhý pohled je ze strany právě Hye-young, která maluje portréty na náměstí a stále chce zjistit, kdo jí nosí ty sedmikrásky. Jednoho dne se objeví policista Interpolu Jeong Woo (Sung-jae Lee), který se nechá od ní nakreslit a má u sebe právě ty sedmikrásky, ona se domnívá, že on je právě ten tajemný ctitel a tak se do něj zamiluje. Třetí pohled je policisty Jeong Woo, který využil pouliční malířky, jen jako krytí při sledovačce, jenže jak se postupně začal scházet s Hye-young, tak se do ní zamiloval. Jenže vše se nějak zkomplikuje a Hye-young je postřelena při přestřelce a přijde o hlas. Policista je odvolán zpět do Koreje a na scénu se opět vrací zabiják. Jestli vše dopadne dobře? No to se nechte překvapit. (c.tucker)
(viac)Recenzie (131)
Aneb jak klasik korejských romantických dramat Jae-young Kwak nakoukal filmy Johna Woo a zkombinoval je se svojí poetikou. Výsledný scénář navíc parádně dravým stylem natočil Wai Keung Lau a za zmínku stojí i místy silně atypický střih, který leckomu nemusí sednout. Akce není moc, ale je výborná a závěrečné střihové montáže jsou prostě vynikajicí. Ji-hyeon Jeon jako vždy úžasná a zdatně sekundují i oba dva herci. Jediné, co bych tak nějak vytknul je místy nedostavující se napětí, které je způsobené i tím, že divák v podstatě v ději díky rozložení mezi tři postavy nemá žádná "bílá místa". 85 % hodnocení DC ()
Film to byl zajímavý, ale něco mi tam chybělo. Ze začátku jsem se malinko ztrácela v ději a hlavně oba hlavní herci si byli hodně podobní, což mi dělalo trochu problém. Nejdřív jsem to viděla na 75%, ale nakonec dávám 60%. Rozleželo se mi to v hlavě, že film ve mě vlastně vůbec nic nezanechal, takže kvůli tomu měním hodnocení jen na 3 hvězdy. Už jsem viděla lepší korejské filmy. ()
May pěkně a trefně shrnula vše podstatné, tak jen přidám pár nadšených dojmů :-) Jak málo jsem o filmu samém věděl, o to větší zásah mezi oči i do srdíčka jsem dostal... Wai Keung Lau je obrazový virtuos, spousta obrázků by se dala z filmu vyjmout, zarámovat a pověsit na zeď, kamera je precizní, její plynulé nájezdy a neobvyklé úhly záběru dávají filmu do vínku lehkost a grácii. A když se k tomu přidá úžasná hudba... Co se mi tolik líbilo na, zřejmě dosud nejlepším režisérově filmu, strhujících Infernal Affairs, poskytla mi Daisy také v neméně strhujícím balení, navrch vpletené do jímavě romantického a křehkého (omlouvám se May za opakování, ale vhodnější slovo mě zkrátka nenapadá) příběhu a tvořící překrásný a ladný celek. Nádhera! Po prvním dostaveníčku s Daisy mohu směle prohlásit, že jsem právě viděl jeden z filmových vrcholů tohoto roku, možná ten největší ze všech. S delším časovým odstupem jsem se podíval na Director's Cut verzi. Všiml jsem si několika menších změn, leč po tak dlouhé době od zhlédnutí korejského sestřihu nemohu říct, zda se jedná o změnu k horšímu či lepšímu. Co říct mohu: opět se jedná o mistrovský kus filmařiny. ()
Dalo by se říci, že v tomto filmu tvoří základ tři hlavní postavy. Omyl, jsou čtyři. A ta čtvrtá je ta nejlepší. S každým střihem jsem se těšila jaké barevné ladění Lau zvolil. Jako by Lauův film byl sám o sobě jednou velkou olejomalbou ve stylu francouzských impresionistů a ve středu plátna doplněnou o ukázku holandské krajinářské školy.Jako kdyby někdo "maloval obraz kamerou". ()
Film, ktorý má veľmi silnú formu na to aký príbeh rozpráva. Milostný kórejský trojuholník v Amsterdame sa môže javiť ako veľmi nevkusná záležitosť ale Andrew Lau ( možno aj vďaka skúsenostiam s Volavky) mixuje charakterovo vyspelú drámu, kde si každú postavu postupne obľúbite. Je to jeden z tých romantických filmov v ktorých netreba obrovské srdcervúce scény( hoci dve sa tu asi nájdu) a skôr sa tu kladie dôraz na poetiku všednosti, ktorá nám nielenže osvetľuje motivácie postáv a opakuje rovnaké scény len z iných pohľadov, ale práve vďaka tomu sa stáva citlivejšou, uveriteľnejšou a v mnohých smeroch ľúbivejšou. Umebajaši a Kwong-Wing zase hudobne tlačia na pílu a predávajú emócie aj v tých najjednoduchších scénach. Daisy je milým vybočením s klasického romantického žánru. Má v sebe korenie hongkongských buddy kriminálnych filmoch a zároveň európske prostredie ktoré v skĺbení s ázijskou poetikou ako celok, skvelo funguje. ()
Reklama