Star Trek

Pane Abramsi, díky vám. Ze sálu jsem odcházel rozechvělý, jakoby se ve mně probudilo něco zapomenutého z dětství, nejspíš ty hodiny a hodiny strávené četbou knih a sledováním všech možných verzí seriálu. Na člověka, který nemá k sáze žádný vztah prokázal Abrams obdivuhodnou míru empatie a schopnosti oživit přesně ty části, které Star Trek potřebuje. Chemie postav, humor, napětí i všechny ty okázalé cesty časem – vesmírná poezie, ve které je kus dětské naivity, kus vědy a pořádná porce dobrodružství. To všechny zakuklené v bezchybném vizuálním pozlátku, které je dnes tak módní. Krásně se to zájemně snáší, skvěle to vypadá a pro budoucnost to slibuje, že Star Trek možná vstupuje do zlatého věku. Už tu asi nebude ta sladká výlučnost, ale k čertu s tím, lesklé pozlátko sáze sluší, akce střídá akci, postavy se krásně vylupují a příběh je přesně tak uhozený, jak být má. Já si tam prostě našel vše, co ze mně kdysi dělalo fanouška Jamese T. Kirka a jeho posádky. A myslím, že své si tam najde kdokoli, komu není proti mysli pořádná sci-fi limonáda. Star Trek je totiž cool a jakkoli nemám rád cool věcičky, tak tuhle, tuhle jsem si zamiloval. (22.04.2009)

Neviděl jsem žádný jiný Star Trek, nic o tom nevím a rozhodně mě nerajcuje ušatej frajer, co se tváří v jakože vesmírný lodi, že je velitel, mě se přivedlo jméno J.J. Abrams, ale to mě současně právě zklámalo. Ne, že by to nebylo profi udělaný, to jistě je a vlastně po blockbusteru ani nechci aby mě to rozmlátilo zevnitř na kusy, ale chci se bavit, chci být ohromen a to jsem teda tady vůbec nebyl, keců jako kolem koronaviru a párkrát bum bum, to sorry ako. (17.12.2020)

I po úspěšném zhlédnutí všech celovečerních dobrodružství staré posádky jsem se nad vášní všech Trekkies shovívavě usmíval a restart jejich dobrodružství vítal hlavně kvůli Abramsovi za kamerou. Když mi ukápla slza při Kirkově narození, znejistěl jsem, ale přikládal jsem to hlavně obrovské emotivní nabitosti úvodních minut. Když mi ale ukápla další jen proto, že se na plátně objevil Leonard Nimoy, došlo mi, že ze mě i přes všechny možné výhrady je fanoušek, který hltá každou minutu. Ať už se jedná o dech beroucí ledové dobrodružství, úsměv nad tím, že Čechov měl úžasný přízvuk už od prvních minut na Enterprise, nebo o zjištění, že James Tiberius Kirk je frajer i bez Shatnerova charizmatu. Týden po projekci je to ve výsledku 90%. Jásám nad zápisem do Hvězdné flotily, snad jenom to první dobrodružství nadějných noviců mohlo být trošku nápaditější než konfrontace s naštvaným mstitelem. Něco mi ale říká, že napodruhé už z toho bude maximální warp. P.S.: Druhá projekce definitivně odhalila podívanou bez hluchého místa. Snad žádný blockbuster si nezasloužil novou sérii jako cesty USS Enterprise. (19.05.2009)

Ale Spocku, je vrcholně logické, že pláčeš po mamince. - Děkuji tatínku. - Nejsem tvůj otec, jsem tvůj syn, tatínku. Teda co to plácám. Je mi asi 150, tak je vrcholně logické, že jsem už senilní. Tak po tomhle se mi Galaxy Quest líbí ještě víc. Film o záchraně planety Iowa a návratu minisukní do světa Star Treku (velmi pozitivní prvek, za to jedna hvězdička) jako by byl dokonalým předobrazem pro tuto parodii (zvláště scéna se Scottym v jakémsi skleněném potrubí vyvolala vzpomínky na scénu s buchary). Tím víc překvapující je, že ona parodie vznikla o deset let dříve. Asi jsem byl naivní, když jsem od filmu čekal trochu promyšlenější děj bez logických děr (samí vesměs pozoruhodně neschopní zajíčci na nové lodi, teleport na nepřátelskou loď ve dvou (proč už tam rovnou neposlat přepadový komando), Spockovo zničení vrtáku zatímco celá planeta Iowa dělá prd a přebíhá z místa na místo? BTW proč že ta čená díra musela bejt uvnitř planety? A co romulanská loď dělá celejch 25 let, proč třeba když už může cestovat časem někoho třeba nevaruje... Co tam máme dál? Tak třeba stav silnic vs. vznášedla, dnes povinný samurajský meč - proč proboha, hafo samoúčelných scén (s autem) a ultrašťastných náhod (Spock verze 2) atd. atd. Tohle je film pro generaci MTV, co tak halasně "vypíná mozek" (jestli tedy vůbec má co vypínat). Všechno je vypulírované, čisté, i ta občasná krev z nosu našich hrdinů je taková estetická a načančaná. J. J. Abrams (a s ním zástupy jeho fandů) nechodí evidentně po stejné cestě jako já. (25.12.2009)

OBSAHUJE SPOILERY. Nejsem nijak proti novému přístupu k Startrekovskému univerzu, leč ne vše nové je zároveň dobré. Pokud postavy dýchající emocemi znamenají sestup někam k Beverly Hills či Škole zlomených srdcí, není důvod vřískat nadšením. Uhura: "They have destroyed your poor home, you must feel so much alone. Your fate has turned a bit thorny, nonetheless, it made me horny. My poor, yet strong mister Spock, I want to suck your big cock!" Takhle já si chlapíky od poloarmádní organizace, která vyžaduje disciplínu nepředstavuji, ale asi jsem hloupý. Co je to koneckonců za armádu/flotilu, že si první důstojníci s sebou vozí na riziková pracoviště těhotné manželky, nechávájí je rodit během pár minut (medicína zjevně pokročila) a při tom vznešeně, dojemně a vlastně telenovelovitě umírají (otec Kirka). Rovněž spojování známých tváří posádky Enterprise (s výjimkou Sulua a Čechova), působí vykonstruovaně a je zjevně motivováno nízkou snahou svézt se na dětinském očekávání: "A kdy už se objeví Spock? A kdy Uhura? Kostra? Scotty? Sulu? A kdy bude z Kirka kapitán? A kdy se se Spockem zkámoší?" Od počátku je jasné, že tohle se stát musí, Abrams i divák si mohou odškrtávat, super. I já jsem trochu podlehl těmto touhám, jenže jsem nedosáhl orgazmu. Přitom se spousta věcí zdařila - od samotné zápletky, přes šokující momenty (cože, zničili Vulkán?!), efektní bitvy lodí i lidí, po třebas práci designérů... Nebyl jsem tedy vlastně úplně zklamán. (21.12.2009)