Ja, legenda

Dokud je Dr. Neville jen se svým psem, je to výborné, i když Smith není zrovna dramatický herec. Když ale přijde vlastní blbostí o Sam, tak mě to nakrklo, že ztratil veškeré mé sympatie. Smrt Sam je ovšem emoční vrchol filmu, jehož úroveň potom dost poklesne. Krátce nato se jako deus ex machina zjeví ženská s blbejma kecama o božím záměru, objeví se lék, mutanti vtrhnou dovnitř (tahle scéna je oproti úvodní v doupěti nakažených co do atmosféry o tři třídy horší) a je konec. BTW i studio může mít někdy pravdu, to alternativní zakončeními přijde ještě mnohem směšnější. Nebýt Sam, dal bych asi dvě. (11.05.2008)

Hned na začátek bych rád upřesnil, jak je to s názvem filmu. Samozřejmé JÁ jsem legenda, ne on, nicméně nehodlám se s amíkama hádat o tom, kdo je skutečná legenda, ještě by mě vojensky napadli. V tomhle filmu pro změnu někdo, tedy spíše něco napadlo amíky, ale zatímco jinou zemi či město by to položilo, je nééé, protože tam žije afroameričan s hezkou postavou, v hezkém bytě, s drahou televizí, s vyzbrojí lepší než má naše "NATO ARMY " jmenuje se Will Smith a žije s fenou vlčáka, což jasně dokazuje sexuální orientaci hlavního hrdiny. Samozřejmě žijeme v moderní době a já nejsem žádnej puritán, bylo zcela jasné, že jsou spolu šťastní. Chodili spolu na romantické procházky apocalyptickým New Yorkem a na 5.Avenue společně lovili pobíhající srnky, ve vaně spolu usínali víc zamilovaně než většina manželů po 30letým společným soužití, francouzské polibky mezi nimi byly až zvířecky vášnivé, jenže pak se to celý zvrhne a místo sledování milenecké dvojce muž - pes, / fenka, přesněji řečeno, zase nerad bych z nich dělal buzeranty / koukáme na parádní akcičku proloženou solidníma lekačkama. Vizuálně povedený film, který mě udržel v napětí téměř do konce a dal zapomenout na zlost ze zdraženýho vstupnýho v Palace Cinemas. (19.01.2008)

Mohli to být další Potomci lidí, ale bohužel se to na konci zvrhlo v tupý béčkový film. Pokud ten násilný přechod dokážete vstřebat, bude pro vás Já, legenda jedním z nejlepších filmů roku. Titul jednoho z největších zážitků však zůstává pro všechny tak jako tak - pohled na život ve vylidněném New Yorku je vskutku ohromující. (24.12.2007)

Zvládnout to od neskutečně atmosférického úvodu k poněkud rozpačitému konci, který mimo jiné tím, že to tak měl pámbu vlastně od začátku vykoumané, nehorázně drze omluví několik scénáristických botiček a berliček, bratru za ani ne hodinu čtyřicet, tomu se říká výkon. Bohužel nijak zvlášť dobrý výkon:P Ten je naopak potřeba ocenit u Willa Smithe, který si to tu dává jako hodně zkušený mazák, a jehož one man show vlastně celý film je. Škoda digitálních příšerek, které ze všeho nejvíc připomínají Hulkovy dětičky, a mají největší podíl na tom, jak film utrpěl po vzhledové i dějové stránce. Je to vážně škoda, protože tady bylo našlápnuto k překonání hodně vysoké laťky, ale tenhle film s tím, jak nevyváženě a nedomyšleně je ve svém celku poskládaný, nikdy nebude legendou. Ode mě 70%, i když to necítím jako úplně férové hodnocení. PS se spoilerem: Alternativní DVD konec (zombáci si jdou pro svoji ženu, a když ji dostanou, odcházejí) mě donutil k smíchu, protože sice vyhodil boha ze stroje, ale zase přetočil všechno až do té doby logické a realistické naruby tak, že se to nedá přijmout jinak než jako násilné otevírání dveří k sequelu se Smithem - a takhle teda už opravdu ne, přimlouvám se, aby producenty navštívila hromada reducentů:P (07.09.2009)

Těžké hodnotit a psát komentář na tento snímek. Je to ukázkový příklad marketingu, který ukazuje co má, aby nalákal mnoho diváků na film, který je úplně jiný než se dalo očekávat. Pravděpodobně jde o nejvelkolepější komorní snímek v historii. Příběh muže, který přišel o všechno a jediné co ho pohání dopředu je víra v naději, kterou představuje pro ty ostatní, kteří "žijí" po většinu dne v temných domech a pouze v noci dostávají šanci procházet se po ulicích. Plukovník Robert Nevill nestál o to být legendou, stejně jako hrdinové si neuvědomují, že jejich konání j hrdinských rozměrů. On jen chce zachránit ty zmutované obyvatele New Yorku a celé země, kteří měli tu smůlu a nejsou imunní vůči viru, který měl vymazat rakovinu z listiny nevyléčitelných nemocí. Proč se tedy tento snímek nemůže stát legendou? Nemá na to. Je to pro mě smutné, že to říkám. Francis Lawrence ani Will Smith(který je boží), za to nemohou. Vinu nese páni scénáristé. Akiva Goldsman a všichni jemu podobní, kteří naplnili tento film příliš slabým dějem a zapomněli říct více o celém viru a všem jeho dopadům. Jejich vinou nemá film nijak extrémně silné okamžiky a spoléhá pouze na obličej Willa Smithe a režijní umění Francise Lawrence, který kromě akce, která je trochu zbytečně "šílená" a digitální, neztrácí pevné otěže nad svým filmem. Ani hudební skladatel James Newton Howard neukazuje své kvality, ale vlastně ani nemá kde. Raději bych hudbu Clinta Mansella, např. z traileru na tento film (hudba z Fontány), která nemá chybu. Něco podobného snímku chybí. K závěru se nemám co vyjadřovat. Snímek k němu směřuje a celých závěrečných 15 minut ve jménu Boha, sráží snímek níž než bych si přál. Přesto nedokážu odolat prostředí lidmi neobydleného a poničeného New Yorku, který společně s Planetou Opic a Loganův útěkem je nejdokonalejší vizí světa po lidech. Velký potlesk pro Lawrence a kameramana, kteří drží komorní část silně pohromadě. Stejně jako atmosféra se povedli i lekací scény, kterých je tak akorát a jsou velmi vydařené. V neposlední řadě potěší detaily na každém kroku, které jsou prostoupeny celým snímkem, ať je to plakát Superman versus Batman, DVD Godfellas (Mafiáni) nebo další perličky, rozhodně potěší. Asi nebudu jediný, kdo má pocit, že s trochou méně peněz na digitální "obyvatele" New Yorku mohlo jít o "komorní" záležitost roku. Ještě větší hlavní myšlenku a opravdu bych dával pět hvězdiček. Snad příště... pro Willa Smithe budu mít vždycky otevřené dveře. (11.01.2008)