True

Zajímavé pojetí, které by se dalo užívat snad u všech filmů a člověk by tak nemusel na takové chvíle čekat třeba hodinu, ale měl by je hned v sedmi nebo deseti minutách za sebou. Bohužel mám obrovskou averzi k Natalii Portman - a zastávám názor, že neumí hrát. Jako takový oddychový mini klip zajímavé. Ale nic z čeho bych si sedla tzv. "na p*del". (22.11.2012)

Tykwer umí "klipy" a umí i lyrické filmy o pocitech. A True je výborně sestříhané, dynamické, s muzikou od osvědčené party Tykwer/Klimek/Heil, a má samozřejmě Natalie. Ale má být také emocionální a skrz Thomasův asi sedmiminutový osud má divákem nějak hnout. U mě se to nepodařilo a True tak v mé hlavě zůstává jen variací na téma etudy včera i dnes a formální vzpomínkou na Lolu. Srdce se to ani nedotklo, bohužel. Asi mě od doby jedné Hitchcockovy scénky netankují jisté vypravěčské kličky (schválně to taky zkuste říct nedebilně bez spoileru;)). 70% za moc dobré řemeslo, poklepání po rameni ve stylu "jo, vím jak jsi to myslel", a nádavkem drobná kletba vůči režisérovi, protože jsem chtěl jít spát, ale najednou nějak potřebuju slyšet větu: ”Lola, wenn ich jetzt sterbe, was würdest du machen?” a to, co po ní následuje. (15.07.2011)

Nejzdařilejší povídka z celého filmu Paříži, miluji Tě, to každopádně. Ale především asi nejlepší „kraťas“, který jsem kdy viděl. V dané délce maximálně úderný, emočně rozmanitý a silný, výborný ve všech svých složkách. Zároveň nabízí asi nejefektivněji shrnutý romantický vztah vůbec. Pro mě osobně je True z mnoha důvodů velkou srdcovkou, kterou si můžu pouštět pořád dokola a nikdy mě neomrzí (především tedy ta převažující část odehrávající se za doprovodu hlavního hudebního motivu). (02.07.2015)

Tom Tykver dokázal v 7 minutách vylíčit milostný příběh slepého kluka a začínající herečky tak brilantně, že zůstává rozum stát. Od počátečního telefonátu, přes první setkání, běhu ke konzervatoři .. - Tykver nám servíruje nebezpečné tempo, ukázkový střih a výraznou pointu. Pro mě no. 1 z Paris, I love you. (26.10.2008)

Stejně jako někteří ostatní tady, považuju těchto 10 minut za ty nejlepší, co se v Paris, Je t'aime objevily. Celý vztah je shrnutý do krátkého času, ale nepostrádá nic důležitého. Během krátké chvilky poznáme povahu Natalie a křehkost jejího přítele. Konec a celkové vyznění perfektní. A hudba, která to celé podbarvuje, sedí výborně. (25.01.2011)