Vyšetřování nočních můr

Díky Tsukamotovi, který stále je jednak úchyl druhak výrazně osobitý, se nejedná jen o další obyčejný japonský horor. Přitom některé záběry (dlouhé vlasy, oko) mi přišly vyloženě jako "parodie" na Ring. Zvukově ruchová stránka (v kině Čas) byla docela brutální a budila všechny, kdo usnuli - kteří tím získali další úroveň vnímání filmu. Hitomi v hlavní roli potěšila ^^ (30.06.2007)

Ach jo. Kolikrát jen tuto chybu udělám znovu. Režisérovi, jehož "filosofie" (vzhledem k mým rokům na FFUK vždy používám toto slovo v nejpohrdlivějším slova smyslu) mě už jednou či vícekrát otrávila a okradla o čas, dát další šanci. Režisér byl zřejmě v kině na Constantinovi a dostal nápad, že natočí totéž, ale s mužatkou a gayem, a bude to ne o pekle, ale o snech. Brrrr. (18.05.2013)

Temný, až depresivní smínek... Upřímně ani nevím jak ho popsat... Jde o záležitost, kde si budete klást otázky co a proč se to děje, pak to začnete chápat více a více a snímek vás pohltí... Aspoň mě tedy pohltil... O nějakých efektech se zde moc mluvit nedá... O atmosféře však ano a ta je někdy tak hustá a silná, že mi skoro protrhla obrazovku a vrthla ke mě domů... (11.05.2009)

Film, u kterého vyvolává mrazení v zádech a menší srdeční příhody především skvělá zvuková/ruchová/hudební stránka (snad až na závěrečné titulky, při kterých běží nějaký nepříliš pěkný popík) a občas hodně dobře hysterická kamera - což má po chvíli za následek, že divák se proti dalším brutálním útokům na své ušní bubínky tak nějak obrní a jednoduše už se nebojí - a to je samozřejmě špatně. Přitom zezačátku měl snímek slušný náběh na nemálo zajímavý mysteriózní horor - jenže ten se zanedlouho ukáže být až moc průhlednou podívanou "na efekt". Škoda, tak trochu promarněná šance. (30.06.2007)

Japonský režisér Shinya Tsukamoto je ďábel, který točí jeden osobitý film za druhým (většinou je podepsaný pod většinou filmařských funkcí) a pohybuje se nezřídka na hranici (někdy i za ní) mezi realitou a světem snů/představ/podvědomí. Jeho poslední film z tohoto motivu udělal hlavní téma a celý vypráví o teror prostřednictvím lidských snů, vstupování do snů a vyšetřování případů vražd ve světě snů. Jenže žádná Noční můra v Elm Street se nekoná, hlavní snový bubák je sice taky celý rudý, ale do hláškujícího zabijáka z populární série má skutečně daleko. Tsukamoto především pojal své tradiční téma jako žánrový film na poli kriminálního příběhu a vstupování do snů je jen jeden dílek mnohem složitější mozaiky zasunutých vzpomínek, tužeb a traumat. ____ Mrazivý a místy skutečně děsivý snímek s přibývajícími minutami znejasňuje původně zdánlivě jasně určené dva světy realita/sen a obohacuje je o další roviny reprezentace. Postavy mohou pronikat napříč těmito světy a film jen velmi zdrženlivě naznačuje, ve kterém z nich se právě nacházíme a jaký typ (a jak důvěryhodných) informací nám v danou chvíli poskytuje. Film zpočátku zdánlivě jasně rozvrhne model tajemné (sebe)vraždy, otrlých poldů, kteří nejsou pro své vtipkování a otrkanost schopni vidět za „první plán“, senzitivního a mimořádně inteligentního nováčka... a muže schopného pronikat do snů, který je ale sám sužován myšlenkami na sebevraždu a pronásledován traumaty. ____ Jenže modely u Tsukamota jsou jen další objekty zpochybňování, znejasňování a destrukce... a já vám teď především doporučím další projekci nevynechat, než abych dále naznačoval. U Tsukamota již tradičně vypulírovaná formální stránka filmu (ostré střídání stylistických poloh, výběr hudby a barevná filtrace) se skvěle doplňuje s různými hereckými přístupy jednotlivých představitelů. Na jedné straně hypersenzitivní přístup Ryuheie Matsudy (fantastického herce, který už několikrát dokázal, že jen málokdo dokáže stejně sebejistě uchopit postavy, jež jsou zároveň křehké či zranitelné a zároveň silné a nebezpečné), na druhé agresivní fyzické herectví samotného Shinyi Tsukamota (jako obvykle největší psychopat ve filmu) a na třetí decentní Hitomi v hlavní roli vyšetřovatelky. ____ Vyšetřovatelé nočních můr jsou zkrátka pecka, po které se ti citlivější z vás budou bát vlastních snů... Co kdybyste někde v koutku mysli skutečně přemýšleli o sebevraždě? (30.07.2007)