Venuša

Když pominu tu podle mě nedůvěryhodnou přisprostlou mluvu starých pánů a ne úplně dobře napsanou roli zlatokopky, byl jsem celkem spokojený. Atmosféra snímku, i když převážně smutná, je na druhou stranu docela příjemná, pohodová, sem tam se najde něco k zasmání, ale i k zamyšlení. Jinak film samozřejmě stojí na 2 kmetech, resp. na perfektním Peterovi O'Toolovi. Konec byl docela logický a já tenhle pohled na vyrovnávání se se stářím a nalezením nové Venuše (což nejspíš potkává většinu mužské populace) hodnotím slušnými 4*. "Nešahej na mě!" - "Na chvíli jsem si myslel, že mi neslouží nohy." - "To není důvod se na mě pověsit. Prostě normálně spadni na zem." (13.08.2012)

Ano, britská verze Babího léta, ale bez jakýchkoli příkras, bez sebemenší špetičky sentimentu. Zprvu jemným humorem prozářená romance se v druhé polovině přehoupne až do roviny krutého dramatu, v němž naštěstí nechybí katarze. Stáří je pěkná mrcha, bojovat s ní dá pěknou šichtu a z toho, co dostanete za odměnu, už si dokážete vzít jen drobky. Ale žít má smysl vždycky, protože smysl bytí je ve stáří naplněn stejně jako jindy. Peter O'Toole ve své roli jedinečný, stejně tak ovšem mladá přestavitelka Venuše. Jedna hvězda dolů je asi spíš subjektivní, v poslední třetině film hodně zvolnil a malinko ubral na originalitě, kromě úplného závěru, který je naopak skvělý. (10.10.2007)

Žít si v každém věku dle svého, ale hlavně žít a neztrácet zájem o nic. A snad i hledat krásu tam, kde není na první pohled patrná, tedy zdaleka nejen tu fyzickou. Tak jsem pochopil pro mě lehce rozporuplnou scénu prvního setkání Maurice s Venuší, dvou zcela odlišných a přesto tak blízkých světů. Maurice těžko mohl vidět hned Venuši, kdo by ji zde viděl, k té musel dojít. Tedy spíš viděl to, co většina a řekl si, proč to nezměnit, proč ji neukázat jiný svět, o který přichází, proč nejen sobě neudělat radost a ještě naposledy prožít. Silný, z mnoha pohledů k zamyšlení vhodný příběh, ve kterém se mnozí najdou a jistě jim nemusí být ani přes sedmdesát, vždyť těch odkazů je tu tolik. Líbí se mi, že i když je téma svým způsobem vážné a závěr řekněme předem jasný, film zdaleka není pouze dramatem, naopak je zde mnoho komediálních dialogů, z nichž většinu zajišťují rozhovory mezí Mauricem a dokonale nevrlým Ianem. Celý děj potom táhne Peter O'Toole a Jodie Whittaker mu zdatně dopomáhá. Z hereckého projevu Petera O'Toolea mám ovšem pocit, že příliš hrát nemusí, že ony situace jsou mu dobře známé a jeho role mu dělá jen radost. 75% (23.05.2020)

Vydestilovaná nuda - nevýrazná, otravná a trochu trapná historka, jejíž "humor“ mě vůbec neoslovil … Milé slečny, mějte se na pozoru před neškodně vyhlížejícími staříky - totéž platí i naopak: Je vysoce pravděpodobné, že váš protějšek vás chce především využít. Nepopírám, že takové cynické ponaučení ani v nejmenším není hlavní myšlenkou a poselstvím snímku, ale nechtějte po mně seriózní a hlubokomyslné rozebírání příběhu, jehož ústřední dvojice mně byla po celou stopáž poměrně dost nesympatická - přičemž DALEKO větší díl negativních emocí patří bezesporu vysloužilému Donu Juanovi jménem Maurice. Silně mě nebavilo sledovat, kterak se pokouší dvořit mladé, nikoli nevinné dívce, aby mohl pozorovat její lepé tvary - a pokud možno si taky sáhnout. Ona projevy jeho náklonnosti blahosklonně trpí a přitom přemýšlí, jak by z jeho zájmu o svou osobu něco vytřískala - a jelikož se nacházíme ve světě filmu, pochopitelně se v jejich vztahu najde i cosi hlubšího. Jsem nemístně krutá a jízlivá, ale nedá mi to, abych nedodala, že on v podstatě dostane, oč si koleduje … Vím, že moje hodnocení není zcela a úplně nestranné a objektivní, ale nejsem žádný profesionál - a tak si to můžu dovolit ... 2,5* (02.02.2011)

Filmů s podobným tématem byly už natočeny snad veletucty, nicméně žádný z těch, které jsem já viděl, nebyl hlavním představitelem zahrán tak fantasticky, jako tento snímek, jehož ozdobou je herectví Petera O'Toolea. Málokterý film byl též tak výborně napsaný. Kdepak, neodvažoval bych se srovnávat tento skvěle vystavěný příběh s nádechem romantiky s Babími léty či Vratnými lahvemi, toto je jiná liga. Venuše je příběh nejen o vztahu starého muže a mladé dívky, je současně příběhem dvou různých (vlastně neskutečně diametrálně odlišných) světů, kde na jedné straně stojí vzdělání, kulturnost, přirozenost, zkušenost, charisma... a na straně druhé jednoduchost, povrchnost, křečovitost. Za vše hovoří scéna, v níž Maurice recituje Venuši Shakespearův sonet a ona jemu na oplátku text nějaké stupidní slátaniny "moderní" popmusic. Příběh starého herce a mladé ošetřovatelky má nádech romantiky, která však naštěstí nesklouzne v plytkost banálních příběhů červené knihovny, čehož jsem se coby největší katastrofy obával v první půlce filmu. Naopak jde o jemnou pygmalionskou variaci, která je duchaplná a skvěle vygradovaná. Venuše je film vtipný, plný krásné ironie, nadhledu, je to též emocionální lahůdka, která se nevyžívá v primitivních popisech mezilidských vztahů, jichž jsou plné televize, nýbrž do hloubky proniká pod povrch všech zůčasněných postav. Zkrátka vynikající film! (30.07.2007)