Súkromná vojna pána Wilsona

Rambo 3: Behind the curtain… Nicholsova neškodná satira vyžaduje jistou znalost politické situace 80.let, jinak v ní budete plavat jak sjetá prostitutka v bazénu kongresmana. Rozhodně jí nelze upřít pár konverzačních perel probleskujících pod hladinou stojatých vod mainstreamu, výborného P.S.Hoffmana, jenž je v těchto partech zcela neomylný a taky pravdivou myšlenku, že konat ušlechtilost je v politice většinou jen záminka k dosažení osobního prospěchu. A co se týká raketového kompletu Stinger, který dostal Charlie Wilson darem od mudžahedínů - tak alespoň u tohoto konkrétního si teď mohou být Američané jistí, že neposlouží k sestřelení jejich vrtulníku.. (16.01.2012)

WTF? Rozmenené na drobné. Neskutočná nuda. Milión zbytočných rozhovorov, ktoré sú síce založené na skutočných udalostiach, ale aj tak.. Jedno trápne klišé za druhým, prekvapujúco podpriemerný Hanks, ktorý strúha nechutné grimasy, nezaujímavá Julia Roberts, nevýrazný (ale z ďaleka najlepší na pľaci) Hoffman atď. Chýba mi tu akákoľvek výraznejšia scéna, postava, ktorá by dokázala niečím zaujať alebo sa aspoň výraznejšie vryť do pamäti. Žiaľ ďalšie znechutenie z umelo vykonštruovaného filmu. (06.02.2008)

Oddychový snímek na jedno zkouknutí o "problémovém" kongresmanovi, kterému se s pomocí přátel podařilo změnit mnohé.... Tom Hanks a Philip Seymour Hoffman zahráli skvěle, ale Julia Roberts mě zklamala a navíc mi do role vůbec nesedla. Další a největší zklamání mi přichystal Aaron Sorkin svým scénářem, který mi i při 90 minutové stopáži příde místy hodně utahaný a nudný. Chyběla nějaká zapamatovatelná scéna a více satiry. Od legendy jako je Mike Nichols bych čekal větší pecku, ale každý rok není posvícení...... (24.02.2008)

Ještě jednu lajnu a jdu hlasovat aneb Kterak Američané neberou politiku na lehkou váhu. Aarona Sorkina řadím zásluhou Studia 60 k nejschopnějším scénáristům dneška a je to jeho vyšperkovaná hra se slovy a jejich mocí, nikoliv Nicholsova režie, kdo zde hraje první housle. Bráno z opačného konce, nedovedu si pro tuto prudce konverzační látku představit vhodnějšího režiséra. Nichols umí každý rozhovor pojat jako povídku s nečekanou pointou (např. první setkání Wilsona a Gusta). Ví, kdy zabrat kterou tvář, aby to ve výsledku vzbudilo smích. Ten budí také pár nešikovaných náběhů na akční scény, během nichž alespoň dáte na chvíli odpočinout svým uším, v případě titulků spíše očím. Na zevrubnější představování postav skrze nějaké flashbacky a traumata z dětství nezbývá (nepočítáme-li příhodu a panu Hazardovi) prostor. Chcete-li lépe poznat nejhanebnějšího amerického národního hrdinu, přečtěte si nějaký životopis, tahle břitká satira pojímá věci v obecnějším měřítku. Všechno závisí na lidech. Na lidech, kteří vítězí jenom pro pocit vítězství. Na lidech, se kterými se snadno manipuluje, ale těžko vyjednává. Celá záležitost vypadá jednoduše, dokud nezačnete řešit jednotlivé morální aspekty. Archaismus „morální“ ovšem není na místě. Nejlépe to pochopil cynický agent CIA bručounského typu a řeckého původu Gust Avrakatos, jehož ztvárněním, vyčuhujícím nad rámec přihrávače vtipů, potvrdil Philip Seymour Hoffman svou pozici nevyzpytatelného, přesto pokaždé skvělého herce. Podobných soukromých válek jiných pánů Wilsonů, kteří umí říct „ano“, když je třeba, svět vede a povede spousta a třebaže v nich jde o celkem vážné záležitosti, potěší, jakou srandu si z nich dokáže udělat hrstka inteligentních lidí v Hollywoodu. (Black Box.) 80% (08.02.2008)

První polovina je špičková, skvěle jsem se bavil, užíval si herců a celkově povedené satiry a černého humoru! Jenže pak už to začalo být takové nijaké, z Wilsona byl těžkej hrdina, Rusáci přehnaní svině a Afghánci zase moc velký chudinky! A nelíbil se mi konec, opět mi přišlo, že to chtěli mít rychle hotový! Hlavní trojice skvělá, nejlepší Hoffman, geniální scéna, kdy se Hanks a Hoffmanem poprvé setkají! 8/10 (29.06.2008)