Prosíme pretočte

Neni to tak vostrý jako jiný Blackovy komedie, hlavně kvůli celkový nevyváženosti, kdy točení remakeů filmů je sice naprosto brutální záležitost, hlavně teda když tam točej Ghosts busters a Rush hour 2, to byla děsná řežba, nicméně to co se děje mezi tim je spíš nuda a konec to zakzí úplně celý. Ale Jack Black tady opět nejlepší ze všech a já se stejnak bavil výborně (16.06.2008)

Napoprvé jsem byl naladěn na jinou notu a ten film mě prostě moc nebavil. Po víc jak roce jsem se na to podíval znova a líbilo se mi to o moc víc. Jack Black a Mos Def jsou fakt hodně dobří a tentokrát se mi tam líbila i ta jazzová atmosféra a celý ten kult okolo tlouštíka Wallera. Stejně si ale stojím za tím, že režisér to neměl pevně v rukou a velká část filmu je opravdovou improvizací. Právě proto jsou asi ty předělávky tak kreativní a nesmírně zábavné. Nejdůležitější ale je, že všichni v tom filmu měli filmy rádi. A pro takový lidi je to i určený. (18.07.2008)

Zajímavý nápad, na který se dá koukat jednou a dost. Jack Black a Mos Def natáčí "švédované" verze filmů, které kdybych neznal, tak bych na tento film jenom tupě čuměl, a že já taky ve většině případů čuměl. Každopádně když přišli se švédovanou verzí Krotitelů duchů nebo Křižovatky smrti musel jsem se smát. Škoda, že i během filmu samotného příšli vtipných scén není. Nápad je to opravdu skvělý, který ale skončí jako klasická dobrácká komedie, happyendem, na čem vlastně není nic špatného. Jenom to mohlo být o něco zábavnější i když samotné švédování je určitě velká zábava, což se ale o zbytku rozhodně říci nedá. (16.07.2008)

Michel Gondry opustil v Prosíme přetočte svou úspěšnou koncepci romantické surreálné komedie a natočil film oslavující sám fenomén kinematografie (cosi ve stylu Darabontova Majesticu, Scorseseho Letce atd.), ve své podstatě adorující tvůrčí přístup a nespoutanou vitalitu profesionalizovaných filmových amatérů - režisérů typu legendárního Ed Wooda (jehož mýtus stvořil vlastně až Tim Burton v jeho biografickém filmu), je tu cítit také silný prvek nostalgického retro ohlédnutí. Prosíme přetočte nedosahuje sice absolutních výšin předchozích dvou Gondryho celovečerních filmů, ale i zde platí, že Gondry prostě netočí obyčejné filmy. Jak to pojmenovat nejlépe? Patrně jako lavinu živelné autorské kreativity, která se valí i z tohoto snímku. Ten gejzír infantilně roztomilých nápadů, dětinských vychytávek, abnormálně ujetých zápletek, neformálních myšlenek a fórků atd. si hračička Gondry doslova užívá a ozvláštňuje svůj film tím ryze Gondrovským tvůrčím přístupem - dekorace i mnohé animace vypadají, že jsou dělány doslova na koleně, dojem lacinosti a amatérismu je podstatnou složkou filmového vyznění, Gondry rád používá ruční amatérskou videokameru (film je doslova prošpikován záběry home videa), stejně jako bizarní synkreticky motivované kostýmy, masky a líčení. Stylizace na pomezí parodie komiksů, aluzí na ikonografii západní popkultury, pseudorealistického sociálního ukotvení a silně estetizované pseudoreality s dadaistickými podtóny. Jeho tvůrčí přístup je tedy čistě postmoderní a možná nejlépe ilustruje to, jak vypadá postmoderní filmový tvar. Gondry je prostě génius a každé setkání s jeho filmovým počinem zatím jednoznačně filmová událost s puncem mimořádné originality... Prosíme přetočte... (Pátou hvězdičku strhávám v korelaci s předchozími dvěmi Gondryho celovečerními filmy) Podobné filmy: Malý Rambo, Věčný svit neposkvrněné mysli, Nauka o snech, Život v oblouznění, Amélie z Montmartru (18.06.2008)

Zamerikanizovaný Gondry. Jeho pověstná lehkost, vtip a poetika sice ve filmu je, ale mnohem méně než byste vzhledem k námětu a trailerům čekaly a především Jack Black tu hlavně ze začátku působí jak z jiného filmu. Předělávky filmů jsou povedené, jen škoda, že ve výsledku nejde ani tak o ně, jako o příběh lidské soudržnosti v jednom zapomenutém městečku, jakých už tu byly desítky. (28.06.2008)