Irina Palm

Námět sám o sobě mi připadal trochu nanicovatý. Dobrý tak akorát k naplnění dávno známých schémat. Stačí se podívat na filmografii Mikiho Manojloviće a v roce 2007 ho objevíme ve dvou nápadně podobných úlohách (ta druhá v Golubovićově filmu Klopka). "Babička v bordelu" mi zní trochu trapně a rádoby atraktivně. Nicméně třeba právě Manojlovićova účast mě ujišťovala, že úplná katastrofa to nebude. A hle, ono je to přímo dokonalé! Je to tak civilní a decentní a zároveň tak pubertálně obscénní, že prostě nechápu, jak toho tvůrci mohli docílit. Tragika a komika se vůbec netluče, nevidím jediný zádrhel. Stoprocentní spokojenost. (25.09.2007)

Irina Palm je vkusný políček všem puritánům a jejich pokřivené morálce. Obdobná dramata života jsou všude kolem nás, jen je nevidíme, nebo je nechceme vidět. A většinou s mnohem stísněnějším dopadem na jejich protagonisty. Ale to nemění nic na strhujícím vyznění tohoto hořkosladkého příběhu. Citlivě, střídmě a přesto velkolepě jsou nálady mravního rozhořčení na podkladě křesťanské výchovy vláčeny vlastním marastem pokryteckého moralizování. Až sebe samotnou utopí ve vlastních výkalech hodnot, které vydávají za lidskost a nezištnou obětavost. Film se nesnaží šokovat, ani vydírat, příběhu nechává volný průběh, díky čemuž je jeho celková působnost mnohem silnější, sdělnější, srozumitelnější i intenzívnější. Hlavní postavou příběhu je postarší žena Maggie (velmi pozoruhodná Marianne Faithfull) ve své nejtěžší a nejkontroverznější životní roli obětavé babičky. Počáteční stud je záhy vystřídán odhodláním a sebeobětováním vlastních morálních předsudků. V kontrastu s jejím nezištným chováním vynikají veškeré přízemní pokrytecké anomálie lidskosti etického kodexu morálky. Ti nejfalešnější se nejhlasitěji brání proti všem výstřelkům pseudomorálky. I štvavá propaganda může nabýt posilujícího rozměru pro své oběti. Hlavní mužskou postavou je majitel erotického podniku Miklóš alias Miki (dobrý Predrag Manojlović) se znovu získávanou lidskou stránkou vlastní osobnosti. A s dlouho nepoznaným citem nově probouzející se lásky. Všem navzdory. Třetí výraznou postavou je Maggiein dospělý syn Tom (zajímavý Kevin Bishop) s hysterickým odsouzením matčina tajemství na základě puritánského moralizování. Jak snadné je někoho odsuzovat a přitom nepřinést žádnou osobní oběť. Z dalších rolí: Tomova překvapená i uznalá manželka Sarah (zajímavá Siobhan Hewlett), odstavená a zahořklá pracovnice nočního podniku Luisa (zajímavá Dorka Gryllus), pokrytecká Maggieina kamarádka s velkým hříchem minulosti Jane (Jenny Agutter), malý a nešťastný Olly (Corey Burke), či další Maggieina kamarádka v zajetí falešného moralizování Julia (Meg Wynn Owen). Veškeré puritánské útoky na mravní zodpovědnost je pouhý zastírací manévr vlastních poklesků a tajností. S neobyčejným potěšením předhazují mravokárné odsudky svým nebohým obětem, které často obětují vše ve prospěch druhých. Je to silné a strhující ve svém provedení, podání a vyznění. (05.11.2016)

Film neždímá pokleslou atraktivitu z prostředí prodejného sexu ani emoce z příběhu těžce nemocného chlapečka. To jsou jen kulisy. V podstatě jde o romanci středního věku. Příběh ženy podle povrchních měřítek neatraktivní, leč se silným charakterem a velkým srdcem. Skvělý scénář poctivě a s náramnou citlivostí pro detail postihuje všechny Maggiiny pochybnosti, rozpaky a stud, a bez jakékoli laciné didaktičnosti vyzdvihuje zásadní lidské hodnoty nad všechno povrchní a pomíjivé. Nomen omen: Postavu jménem Irina Palm („Anča Dlaňová“) velmi věrohodně (faithfully) zahrála herečka Marianne Faithfull. (23.02.2011)

Krásný film o překonávání předsudků a o boji se stereotypy. Celý film stojí na výkonu představitelky Maggie, která byla jednoduše úžasná. Drbající tetky byly skoro tak děsné, jako ve skutečnosti. Jediná věc, která mě zklamala, byla diskriminace pohlaví. Jak tomu bohužel většinou bývá, nahých bab spousta, chlap nahý ani jeden. (22.02.2011)

Doufal sem, že film je podle skutečný události - bohužel nebyl, ale tak to nevadí, alespoň si scénarista mohl pořádně vyšperkovat příběh - tajně sem teda doufal v nějakou kulišárnu na konci: jakože například Irina v kabince nevědomky vyhoní vlastního syna, nebo že svym masturbačnim umem vyžene z vnukova penisu zákeřnou nemoc a on se uzdraví .) (31.08.2009)