Speed Racer

Takže nejdřív jsou nějací cieslarovští autoři, pak nejsou, ale pak zase jsou (a ne, je to pořád hledání záměru, žádné apriorní konvence)? Máš v tom hokej. Navíc je to nesmysl, ale fakt totální. Na tohle \\\"prizma vychází z reverzibilní časové koordináty etnohistorického chronotropu, z finality, nikoliv z příčinnosti a produkčního systému\\\" odmítám reagovat.

1) Tohle je přesně ono... Ty neodpovídáš na otázky, ale chytáš se vrstev, o kterých nikdo nemluví. Jde o výpovědní situaci, ne o pojmy. Jakmile u něčeho nějakou vlastnost označíš a dokonce zdůrazníš jako výjimečnou, implicitně (ale zcela nezpochybnitelně) předpokládáš, že kdyby ji neměla, byla by méně výjimečnou, ale touž věcí. Ale stejně jako zelenost u trávy (jakožto znakový stav podřízený kulturní a sociální konvenci - tráva je zelená, protože je to obecně platný stav, není samozřejmě stejně zelená a není zelená v noci, kdy barvy přestávají platit, není zelená v čb filmech, není zelená v prvních Technicolorech - ale stejně pořád víme, že je zelená - i když už jen sémioticky). Tudíž v čistě obecné výpovědní rovině je to platná základní vlastnost věci - a nemůžeš ji oddělit (pokud není v Letci vysloveně modrá a ty komparuješ \"platonskou\" ideji trávy s její vizuální reprezentací). Tolik k trávě, pako... Nikdy bych nečekal, že mě k tomuhle někdo donutí tím, že ze sebe bude dělat blbce. Každopádně u monády je to ještě extrémnější, protože tam k jinému než nedělitelnému stavu dojít nemůže, protože nedělitelnost je základní podmínkou monády. Bez toho by to nebyla monáda, ale úplně něco jiného. A když do závorky píšeš, že je neoddělitelná, postuluješ možnost i jiné než nedělitelné (a to v jakékoli situaci). Ale ta není, takže jsi... jo, idiot.

2) A to někdy někdo řekl? Ne, legastenici mají problém s MOZKEM. Napsal jsem to pokaždé. Percepce je problém vnímání a vnímání probíhá v MOZKU, smyslové orgány jsou pouze receptory.
3) Ty nerozkládáš nejobtížnější vědecké problémy na jednoduché kroky, ale NAPROSTO jednoduché kroky (tj. totální banality) prezentuješ jako nejsložitější vědecké problémy. Já nic neodfiltrovávám, tvoje nabízené problémy skoro až komplikuji, protože ve své ryzí podobě jsou to ještě mnohem větší banality.

Ahaaa, tak kognitivní post-auterský sémiotik! Bordwell by se divil, jak se z jeho úhlavních nepřátelů stává syntéza jeho vlastního směru, který vznikl, aby se od sémiotické zahlcenosti v poslední fázi očistil. Ty jsi - za předpokladu, že by to dávalo smysl - dokonalá ukázka toho, proč kognitivizmus vznikl. Zbytek části věnované CheGuevarovi je opět nesmysl.

Tak... a teď si přiznejte. Čí humor Shadwell je? Studentů filozofie? Studentů filmu? Zneuznalého pedagoga, který se v Bohnicích nudí u počítače? Tento příspěvek (hlavně první odstavec) mě definitivně přesvědčil, že tohle nemůže být reálný člověk.

A ještě bych pro Shadwella zapomněl... Jemu se to jistě bude dobře číst.

1. Tarantino a presemiotické paradigma konsensu
Charakteristickým tématem Porterovy kritiky postpatriarchálního paradigmatu narativity není, jak se snaží naznačovat dialektická neomaterialistická teorie, materialismus, ale prematerialismus. Subjekt je kontextualizován v surrealismu, jehož součástí je jazyk jako celek.
       „Společnost je nedosažitelná,“ píše Lacan; nicméně podle Wilsona2 není nedosažitelná ani tak společnost, ale spíše genus a následně ekonomika společnosti. V jistém smyslu Baudrillard povyšuje užití presemiotického paradigmatu konsensu na třídní modifikaci. Nabízí se tak nový pohled na mnoho narativních děl sub specie dialektické neomaterialistické teorie.

A dále... http://www.scifi.cz/ik/2000/20000915.htm

Douglas: Naše disjunktní polemika konečně konverguje s tím, jak potvrzuješ má slova o ironické antitezi v případě Kubricka a Wellese, sic nevědomky, jelikož ona ironická antiteze není nic jiného než metonymický terminus pro „ironii osudu“ sebevědomých autuerů, kteří převálcovali producenty, přičemž ironická je ta replikace (´27 - ´41 - ´08), pročež moje prizma vychází z reverzibilní časové koordináty etnohistorického chronotropu, z finality, nikoliv z příčinnosti a produkčního systému (tudíž tam patří i Lang), já totiž subsumuji, odhlížím od obsahových odlišností a studuji podobnost kompozitních struktur. Nic negeneruji, ani nepopírám, interpretační rámec je nastaven jasně.

1, Obávám se, že monáda má k denotativní uchopitelnosti trávy poněkud daleko; nivelizovat dva odlišné, komplementární pojmy nelze.
2, Ty se vážně domníváš, že dyslektici / legastenici mají problém s očima? Nemají.
3, Moje teze vycházejí z Frankfurtské a Marburské školy, i Descartes je přesvědčen, že i ty nejobtížnější vědecké problémy lze rozložit na „dlouhé řetězce“ jednoduchých kroků. Jistě, vše lze banalizovat, sebesložitější aparát není problém odfiltrovat a podat na úrovni pomocné školy, jenže zatím jsem to jen já, kdo vyvíjí nějakou aktivitu, ostatní srší synsémantiky a tvrdí, jak to není, nikoliv jak to je aneb Parafrázujíc tebe sama: „Když na tom nezáleží, proč o tom píšeš? Jak píše Umberto Eco, paralepse jsou STRAŠNĚ protivné.“

Terter: Podsouváš mi, co jsem nikdy neřekl. Na otázky jsem ti odpověděl samosebou interně mezi řádky. Pravdu relativizuješ ty, ne já. Moje a tvoje hodnocení má sice stejnou váhu co do statistiky zdejší databáze, ale tím to končí. Pravda je jen jedna, míněních jsou miliony. Ty pouze míníš, jelikož se rozcházíš s teoretiky a celý film si chybně klasifikoval, na baconovském experimentum crucis ses nedal tou správnou cestou. V podstatě míníš, že 1+1=3 a balíš to do názorového subjektivismu.

CheGuevara: V prvé řadě ber na vědomí, že hledání záměrů a intencí u tvůrců (druhý výrok o *psychopatologičnosti*) není totéž co apriorní konvence (první výrok o *bratrech*), v druhé řadě ber na vědomí, že já jako entita plovoucí v povícerov diskurzech, jako kognitivní post-auteurský sémiotik, můžu to, co nemůžou tvrdit jiní, institucionalizovaní, anti-cieslarovští, workoholičtí filmoví analytici, jelikož tvrdí-li někdo, že patří do množiny A, může jen stěží infikovat a, sic krátkodobě, obývat množinu B, ježto věru není případné inkarnovat Napoleona, který „byl v Egyptě mohamedánem a ve Francii katolíkem.\"

Terter: Ano, to je další symptom... Shadwell skoro nikdy neodpovídá na otázky, jen vždycky napíše totéž co předtím za použití jiných formulací, případně se zcela popře. Proto mu říkám, že mě vlastně jeho odpovědi nezajímají.

Shadwell: Toto není debata, to je zoufalá snaha o intelektuální likvidaci božího neštěstí jménem Shadwell. Jiný účel to nemá, ty "fauxpaxi".

Vida vida, to by me nenapadlo, ze k zabavnym filmu se pisi jeste zabavnejsi diskuze:-)

No nic, Shadwell definitivně potvrdil, že nemá smysl se jím a jeho blábolením (tautologie a pleonasmy, NIC jiného) vůbec zabývat, a tak se dalšímu maximálně vyhnu.

Snad jen k tomu bodu o auteurizmu, který jediný se nenese v duchu onanie cizích slov pro cizí slova bez dalšího vytvářeného významu.

Ne, ty mluvíš o antitezi u Wachowských ve vztahu k těm tebou jmenovaným lidem jako Welles, Kubrick nebo Lang... a já tvrdím, že tam žádná antiteze není, protože jejich podmínky byly v případě Wellese a Kubricka úplně stejné jako u Wachowských (včetně nenalezených diváků a pochopení u kritiků - Občan Kane i 2001 nebyly ve své době nijak zvlášť dobře přijímané filmy). Lang je úplně mimo, protože je to zcela odlišný produkční systém... Nechápu, kde narážím na Cieslara nebo Klepikova (to spíš ty, jak ostatně cituje CheGuevara), mluvím jen o produkčních podmínkách. A tam ŽÁDNÁ "ironická antiteze" není. Navíc celou dobu vycházím z tvého tvrzení, takže pokud nesouhlasíš, popíráš sám sebe. Ale to stejně děláš celou dobu (kdybych postavil tvrzení z různých příspěvků, najdu otevřené nesrovnalosti či přímo protiklady - viz ta svobodná vůle režisérů a právo posledního střihu).

Ještě dva detaily k těm termínům...

1) Takže když napíšeš tráva (zelená!) rostla, tak neimplikuješ, že může být i jiná tráva než zelená, ale pouze vysvětluješ (explikuješ), abych si uvědomil  nějaký vztah? Bože...
2) "Legastenie jest porucha mozku, nikoliv vnímání," !!! - Takže text vnímáš čím? Nohama? Pozadím?
3) Ty mě vůbec nechápeš - pořád mi vysvětluješ něco, co je mi úplně jasné (protože je to neuvěřitelně jednoduché, všechny tvoje teze jsou na hranici banality), ale sere mě, že je zabaluješ do neuvěřitelného balastu de facto nepoužívaných cizích slov (mám podezření, že si to napíšeš česky a pak jedeš slovo od slova a hledáš synonyma ve slovníku) a nesmyslných odkazů na filozofy, kteří s tím nemají nic společného.

Zbytek jsou jen nehorázné kydy, ale hlavně, že jsi je "řekl krásně".

Jinak citace v Týdnu neměla s pleonasmem nic společného a Štindl jen vytrhl větu z kontextu, protože ji jen zahlídl v diskuzi, kde se k ní někdo vyjadřoval, že je na recenzi složitá. Článek vůbec nečetl.

Mé důvody jsou zcela egoistické, protože mě mimořádně irituje, že piča jako ty dostává bohužel na platformě typu CSFD prostor léčit si nějaké... já nevím, co si to léčíš, ale nikomu bych to nepřál. Každopádně vyhledej si na netu postmoderní generátor, budete si rozumět. On je to jen stroj, ale vy dva společnou řeč k diskuzi určitě najdete.

Já pořád doufám, že Shadwell je nějaký - už dlouho poněkud trapný - humor nějakých studentů humanitních věd, kteří se chtějí pobavit.

Shadwell: Je zajímavé, že ty zrovna relativizuješ pravdu. Zároveň jsi schopný protiřečit si ve třech po sobě jdoucích větách. Napřed tvrdíš, že moje pravda není univerzální (což jsem nidky netvrdil, neobhajoval a neprosazoval, protože tvoje hodnocení má stejnou váhu jako to moje) a vzápětí tvrdíš, že obecno pravdou je, že SR si zaslouží plný počet. Samozřejmě, že každý názor v sobě odráží názory někoho jiného, ale výsledek je pokaždé jiný. A stále jsi neodpověděl na mé otázky.

Douglas - Mno sice se Shadovym textum vyhybam, jako pornocasak klasteru, ale vas Fight jsem si ujit nenechal. A i kdyz mi vice vyhovuje klasictejsi "plebejska mluva" (viz nas kratky rozhovor na tema VanHelsing v Brne ;) ), tak tve drceni "Shad/Encyklopedie"ma grady a celkem ji i rozumim (kurva, picovina...), takze jen pokracujte... (:

Dámy a pánové. Přináším (jakožto bulvární pisálek) šokující důkazy o schizofrenosti uživatele Shadwella.

V příspěvku léta páně - 28.07.2008 16:05 - napsal
"oba bratři, sic v područí producentů, přesto zrealizovali, co se jim zamanulo"

leč za necelých šest hodiny ho plně uchvátila nevyzpytatelná choroba a napsal toto:
"Jak měli volnou ruku Wachowští, nevíš, to samé Welles, to jsou cieslarovsky-psychopatologické, neospravedlnitelné spekulace."

Ptám se proto Vás, milí čtenáři. Je tento zneuznaný génius (proti kterému je Jára Cimrman packal oblastního významu) opravdu nemocen, nebo to za něj píše Ondřej Neff, jeho dlouholetý kamarád a důvěrník? Modleme se tedy za jeho brzké uzdravení či za uklidnění Ondřeje, neboť on neví co činí.
Váš ochránce jediného a pravého pansofisty Shadwella, nástupce Bordwella a žáka Komenského.
Ámen.

Douglas: Tvrdíš, že tě nezajímají odpovědi, a beztak se sem o hodinu později napochoduješ (nemluvíš tedy pravdu) - ovšem nikoliv, aby si rehabilitoval filmovou kritiku, nýbrž z důvodů egoisticky-maskulinních. A to je o to truchlivější, snad ještě více, než že mi za výtku předkládáš pleonasmus, což jak známo, je spíš problémem Cinepuru, viz jeden z tvých textů (věta) otisknutých v Týdnu. To je ale docela známej psychologickej fenomén; na ostatních lidech si všímáme buďto těch chyb, které jsou nám vlastní, nebo naopak těch, které nám vlastní nejsou - čili opak naší osobnosti. To mezi tím buďto ignorujeme nebo tolerujeme. Tohle tvrdil už před tři sta lety Spinoza.
1, Vůbec to neimplikuje jiné skutečnosti, natož aby to zavánělo tautologií, ježto ony závorky mají účel jasně explikativní, nutící čtenáře, aby si ten vztah diskursu, stylu a diegeze uvědomil.
2, Legastenie jest porucha mozku, nikoliv vnímání, přičemž mně šlo v prvé radě o mezistupňové vymezení percepční diskontinuity směrem k pojmu a představě, navíc celý svůj příspěvek tlačíš po vzoru kolegy Ondřeje Čapka nadbytečně kamsi k terminologii, zásluhou čehož bod 3 blahosklonně míjím.
4, Jak měli volnou ruku Wachowští, nevíš, to samé Welles, to jsou cieslarovsky-psychopatologické, neospravedlnitelné spekulace a až posedle Klepikovův zájem o osobní život režisérů, v čehož důsledku můžeme přeskočit i bod 9. Ironická antiteze personifikuje vlivy a síly v časoprostorové konfiguraci 20. století, které spoluurčují život producentů a který oni sami ovlivnit nemohou, a věčný vztah režiséra coby umělce a producenta v pozici antagonistické, zištné svině. Dále je mylné tam zanášet syntézu filmu coby předvojových kulturních pre-existencí, tím jsem pouze narážel na tvé pohoršení nad Augustinem, Balzacem a Flaubertem, čímž shrnujeme ze stolu i bod pátý, hegelovský.
6, Je rodinný až do morku kostí, ale není pro rodinu, tudíž žánrově nevyspecifikovatelný, jelikož nemá vymezeného modelového diváka a falzifikoval žánrová paradigmata, viz bod 7.
7, Paradigma jest dle Kuhna schéma, jimž se řídíme, tudíž vnímat to můžeš dvojitě, buďto jako v jistě době používaný holistický model (kupříkladu 50. léta alternovala žánrem vůči autorské teorii), případně jako sémanticko-syntaktickou konvencionalizovanou, imanentně schizotymní projekci partikulárního žánru; oba postupy se pochopitelně dynamický střetávají v žánrové altmanovsky multidiskurzivní a neuzavřené mapě, a periodizují tak historickou páteř kinematografie.
8, Ze žánrového filmu diváci prchají, nikoliv však kvůli rozklížené a zbankrotované ekonomii dvou světů očekávání a obdržených vzorců, nýbrž kvůli (i) nevědomému porušení nepřímé dohody mezi divákem a filmovými tvůrci a za (ii) vědomou subverzivní demýtizaci stereotypů. Krásně jsem to řekl v tom příspěvku v šest hodin.
10, Celou debatu je třeba co nejvíce depersonalizovat. Citace kolegy Kamila Fily coby Kantův kategorický imperativ závěrem.

Ok, pominu-li onanistické využívání filozofických jmen na místech, kde jich vůbec není potřeba, budu se soustředit jen na to, že jsi vůbec nepochopil, že si dělám legraci z toho, jak dementně používáš cizí slova (po tvém - skoro jakékoli využití je pleonasmus).

1) Psát do závorky, že je monáda neoddělitelná, implikuje skutečnost, že existuje i jiná... neexistuje.
2) Legastenie je porucha vnímání (percepce), což samozřejmě implikuje i možnost špatné interpretace. Ale pořád je to percepční jev, takže percepční legastenie je pleonazmus jak kráva.
3) Audiovizuální ostrakizace - Ve významu, jak jsi to použil, je to blbost. Možná by to mohla být ostrakizace audiovizuálních děl, ale rozhodně ne audiovizuální ostrakizace. Asi jako teplé vnímání není totéž jako vnímání tepla.
4) Ironická antiteze je vysvětlená stejná pičovina jako předtím. Wachowští měli de facto stejně volnou ruku jako Welles (který mohl být rád, že měl po ruce řadu profíků - bez nich by Kanea nikdy nenatočil), Lang (jehož Metropolis se ven stejně nikdy nedostalo v původní podobě a vždycky to byl jen kompromis) nebo Kubrick. Nechápu, co je na tom za slavnou trojku a připadá mi to jako dost náhodný výběr, nehledě na to, že Lang vycházel z úplně jiného produkčního prostředí (UFA) a celé to stavělo na dost ošemetné spolupráci s Amerikou. "Tvá rozprava" je tudíž naprosto nesmyslně vystavěná, protože fakt nechápu, v čem je Vesmírná odysea literární (kniha byla beztak napsaná až potom) nebo co je literárního na Metropolis (kniha navíc měla hrozně špatné kritiky), nemluvě o tom, že u Metropolis je ta syntéza obrazu a hudby... eh... cože?
5) Hegel by se divil, jak je znásilňovaný. Ale on už si asi za ty roky zvykl a jen kroutí seshora hlavou nad tím, jak si ho kdekterý blb bere do huby.
6) Ten film je rodinný až do morku kostí, celý jen syntetizuje... různé styly, různé typy vyprávění.
7) Co je paradigma žánrových konvencí? (Řečnická otázka, nestojím o odpověď. Stejně bys soudě podle minulého příspěvku ani nepochopil, na co jsem se ptal a že jsem odpověď vlastně něchtěl.)
8) Ze žánrového filmu diváci nikdy neprchají? Když film nespňuje divácká očekávání, není žánrový? A chodili vůbec na Speeda Racera nějací diváci, aby si to ověřili?  (Řečnická otázka, nestojím o odpověď, jakkoli bych se v ní určitě dozvěděl pár jmen, jejichž majitelé by se sami divili, kde se ocitli.)
9) Filmový diskurz se producentskými intencemi bezpochyby zabývá, zejména pak samotní producenti (součást filmového diskurzu) si jich hledí, co to jde.
10) Shadwell je hloupý hlupák (abychom učinili pleonasmům za dost) a nestojí za to se s ním bavit. Každopádně je to patologický případ dosebezahleděného pseudovzdělance, jak by ho definoval... (doplňte si vhodného filozofa, aby to znělo chytřeji).

DaViD´82: V prvé řadě by si měl vědět, zvláště pak jako jedinec s 5000 ohodnocenými filmy, že filmový diskurz se odmítá zabývat producentskými intencemi a momentální duševní kondicí a rozpoložením režiséra. Mluvíme o hotovém díle a o implikovaném autorovi. K žánrové problematice: Je-li SR filmem rodinným, proč z něj prchají diváci? Jelikož nesplňuje jejich očekávání. Tudíž není žánrový. A proč ho soustavně označují nedouci za infantilní a cinefilové za intelektuální? Takové zmatení poněkud podvrací paradigma žánrových konvencí a variací známého. Protože SR nefunguje jako žánrová smlouva, etiketa ani model. Rodinný je ten film pouze tematicky, strukturálně. Navíc historie nás učí, že žánrový itinerář jako takový vzniká nejčastěji až a posteriori, zpravidla přičiněním emeritních kritiků a filmologů. SR jako iniciátor čehosi revolučního musí na škatulky chvíli posečkat.
Douglas: Neoddělitelnost monády je uvedena příkladně v závorce, pokud sis nevšiml; legastenie má náběh spíše k poruše v interpretaci a představě než k počitku, jak ti taky poví každý dětský lékař, i proto David film ostakizuje; můj několikasetstránkový slovník akreditovaný profesorem Stehlíkem z FF UK faux pax zná; žánr jehož historicky pozměňovaný, liberální vývojový koncept jakoby se beztak vzpíral analytické univerzalitě - viz. výše; ironickou antitezí je ona časová, husserlovská bezrozměrnost, zahrnující bezprostředně minulé (nepoučené producenty, v případě SR navíc s chybně nastaveným marketingem, viz. komentář) a fakt, že Wachowští zdaleka neměli volnou ruku; ti tři velikáni jsou v mé rozpravě kvůli syntéze "filmu" coby literatury, obrazu a hudby a kvůli Hegelovi, který tvrdil, že umění, náboženství a filozofie se liší jen formou; jejich předmět je tentýž."

Existuje jiná než nedělitelná monáda (ne)? Existuje jiná než percepční legastenie (když je legastenie porucha percepce)? Audiovizuální ostrakismus v tomto významu dává smysl (ne, natož pokud ho DaViD neprovádí audiovizuálně)? Co je to faux pax (nezaměňovat s faux pas)? Speed Racer nepracuje s žánrem rodinného filmu (pracuje)? V čem je Speed Racer ironickou antitezí ke zmíněným (když je de facto tímtéž)? Co tam kurva dělá chudák Augustin? Proč je zrovna u náplně Balzac s Flaubertem ? Samé otázky, jeden idiot, nechci znát odpovědi.

Shadwell: Ano, ten můj příspěvek vypovídá o mě, ty tvé o názorech jiných. Kdybych nebyl líný a stálo by mi to zato, tak ti najdu rozhovor (pamatuji si ho proto, že ti dva rozhovory takřka neposkytují) kde jasně jeden z nich říká, že točí rodinný film dle jejich oblíbeného seriálu. Jasně se tedy hlásí k žánrovému filmu (resp. škatulky rodinný), nikoli vizionářskému. A ne, nebyly to žádné PR kecy kde by museli kvůli WB hlásat něco jiného než si myslí. Ale jsem líný, a ty jako fanda si ten rozhovor stejně četl, takže co...
 To, že běžný a naprosto normální průběh rodinného filmu natočili zajímavý a originálním stylem, přeci zhola nic nemění na tom, že v jádru je to stále rodinný film.
Ad já v tvém podání: "Ty jsi člověk, který evidentně rád čte a takřka všechno filtruje skrz téma a sdělení..." pak jsem se nechytal (ne že bych neznal význam monády --- BTW ona je i jiná než neoddělitelná monáda? --- či diskursu, ale naprosto nechápu to jak si je pospojoval s mnohými dalšími do tak, pardon, debilní věty) až do" ...film chápeš jako prostředek trávení volného času..." Pěkné, na tos přišel sám, nebo sis to přečetl první odstavec na mém profilu? ,-)

Shadwell: Takže ty se domníváš, že žánrové hlediska nemohu ba ani nesmím na Speed Racera použít? Nebo se to z toho zase vykecáš, že jsi to myslel jinak, ale psal jsi úplně něco jiného. :-)

DaViD´82: Já už opravdu nemám sílu to tu obhajovat, v tom tvém paralogismu, který vypovídá z 95% více o tobě než o filmu, se beztak dopouštíš totálních faux pax. Jmenovitě by si mohl konečně vyrozumět, že SR není žánrový, rodinný film, ale vizionářský projekt, kterým spáchali Wachowští vpravdě ironickou antitezi k režisérům s volnou rukou a právem posledního střihu (viz. slavná trojka Metropolis, Občan Kane, Vesmírná odysea), jelikož oba bratři, sic v područí producentů, přesto zrealizovali, co se jim zamanulo dle Augustinova bez spravedlnosti je jen velká ničemnost - poněvadž Joel Silver jim věřil u Matrixu, oni mu a Warnerům vydělali celou trilogií přes dvě miliardy a Speed Racerem splatili dluh sami sobě; viz. také citát teoretika Jiřího Flígla, který přirovnal SR k vrcholným výtvorům historie umění, při jejichž vzniku dostala díky neomezeným finančním prostředkům plný průchod tvůrčí energie autorů, kteří svou vizí dalece překročili svou dobu." Ty jsi člověk, který evidentně rád čte a takřka všechno filtruje skrz téma a sdělení, povídáš tu cosi o nějaké balzacovsko-flaubertovské "náplni" a ignoruješ /neoddělitelnou/ monádu světa diskursu, stylu a diegeze, žel ze všeho nejmarkantněji tě poznamenává percepční legastenie a audivizuální ostrakismus (než aby ses namáhal obsáhnout revolučnost SR, vytěsnil si ho do svého podvědomí); film chápeš jako prostředek trávení volného času, jako nástroj, který si neklade vyšší výchovně-vzdělávací cíle, ba jako oblast, kde se vyplácí spíše prevence a odstup.

Shadwell: No, ono to ani s tou narací a stylem není zase tak horké. Originální je odvyprávění více dějových rovin v tom úvodním "závodě", ale ve zbytku stopáže již nic takového není a naopak to v tomhle směru zklamává (aneb vývoj odhlaování Foxovi totožnosti, to je hodně směšné - a samozřejmě, že teď přijde nějaký argument ve stylu, že tím pouze relativizují současnou honbu za "šokujícími" twisty apod.) A i ten styl se rychle přejí. Samozřejmě ne u všech, protože každý má svůj vkus a tudíž žádná velká vždy platná filmová PRAVDA neexistuje. Mě to přestalo bavit již po půlhodině, protože jedinou otázkou zůstávalo zda další záběr přijede nějaký ksicht zleva na růžovém pozadí či ze shora dolů na fosforesujícím. A tak nějak ve všech svých obhajobách (nic proti nim, byť Platóna, Allena a šimpanze můžeš k obhajobě SR skutečně používat snad jen ty ,-), a ostatně i komentu, se zabíráš formou (tedy obalem), ale ne náplní, která (a už to přijmi jako platnou věc, tedy jako pravdu :) by stále ještě měla být tím stěžejním. A ta náplň je naprosto běžný rodinný film, který je moc dlouhý a paradoxně děti moc nebaví (tohle nemám "globálně" ověřené, ale na naší projekci - celkem solidně zaplněné rodinkami s mladistvým potomstvem, odešlo takřka celé dětské osazenstvo i s rodiči). Těžko říct zda se jim to přejedlo či to na ně bylo moc dlouhé, ale na věci to nic moc nemění... Osobně si myslím, že rodinný film (pokud to není nějaký dětský kult typu HP) by neměl mít stopáž blížící se či dokonce přesahující dvě hodiny, jelikož přitom děcka zákonitě ztrácejí pozornost (ověřeno na sestřence u nejednoho filmu :).
PS: A nemůžu se zbavit pocitu, že ani tebe to tak nestrhlo, jelikož pokud si hned po prvním zhlédnutí (což jsi učinil, četl jsme to :) vyplodil ten svůj komentář, kde rozebíráš rytmus a skladbu záběrů, tak jsi to buď tradičně opsal či sis toho všímal, ale v tom případě nevěřím, že tě to strhlo a ani si nedýchal, což by znamelo, že 5* od tebe je "pouze" za styl ,-)
Renton: "...unikly ty o rodinných hodnotách, kapitalismu, médiích, sportu a další? Určitě není film jen o technické stránce." Jenže tohle (pravda až na ty základy kapitalismu :) najdeš v drtivé většině rodinných filmů. On je to tak nějak i jejich základ, zábavnou formou poučit, ne? A jakýkoliv z nich, který se odehrává ve sport. prostředí přesně tohle obsahuje.

Terter: V prvý řadě jsem k filmu zaujal pozitivní, a s teoretiky identický postoj, ještě než se mu začali vůbec věnovat (nejeden ode mě opisoval). ____ V druhý řadě lidé jako ty, kteří rádi relativizují, často říkají, že každý má svoji pravdu, svůj vlastní názor (nic takového v globalizované vesnici beztak neexistuje, i ty pouze papouškuješ, co ti vtloukla do hlavy média, tvůj fotr a matka a další instituce našeho "slavného" establishmentu). Ale přesto je to dnes v módě, mít tzv. svoji hlavu. Tuhle zásadu ovšem chytrý člověk nesmí prosazovat, protože každá věta, přesněji každá denotativní výpověď, předpokládá pravdu, kterou nemám jen já. Chápeš? To, co má každý svoje, nazývá Platón pouhým míněním a kdo se je nenaučil odlišovat od pravdy, do kinematografie ještě ani nenahlédl. Klidně si tedy zůstaň u svého, pravdě vzdáleného, mínění 3 hvězd, nebo kolik si tomu dal. Na druhou stranu, aby člověk ocenil Speed Racera a chápal jeho význam, musí mít za ušima a chápat formální (styl, vyprávění) a ideologické (symptomatické a kulturně antropologické) koncepce filmu a komparativní filmové teorie. Jednoduše řečeno je vhodné dát tu a tam průchod selskému nadhledu, analyzovat situaci (nikoliv syntetizovat, jak píšeš) a zamyslet s nad tím, co se tu vlastně posledních sto let na poli filmovém událo, co se tu děje a co se nejspíš bude dít.

Shadwell: Takže když nějaký teoretik napíše, jak je film úžasný, co se narace a podobných věcí týká, tak to tak prostě je a když si dovolím nesouhlasit, jsem hned buržoazní šosák a nedouk, co nepozná dobrý film? Co takhle vlastní názor, to se dneska nenosí? Osobně je mi milejší člověk, který sice nemá takový teoretický rozhled jako ty, ale umí se svými zdroji pracovat a vysyntetizovat z nich svůj vlastní názor, což tobě evidentně dělá těžké problémy.

mm13: To vše se skrývá pod frází - "moci si dovolit"? Máte se Shadwellem značně benevolentní cit pro jazyk. :-P

CheGuevara: Len si dovolím poznámočku, že asi nečítaš správne - Shadwell ani v náznaku neporovnáva režisérske schopnosti bratov Wachowských s Nolanovými... len píše, že to čo si mohol Nolan dovoliť v svojich Batmanoch (tým, ako ich uchopil), to si oni nemohli dovoliť v SpeedRacerovi (pretože ho uchopili, ako ho uchopili)... pochopil som správne? :-P

Shadwell: Je třeba tak činit? To mi chceš říct, že když chci probrat psychologii postav, tak se musím zamyslet sám nad sebou nebo co přesně jsi mi chtěl říct? Kdybys mi alespoň přednesl vlastní myšlenku, ale to, že mi jakýsi pisatel Reflexu vlastně ukazuje, jak se na postavy soustředit, mě, pravda, už trochu vytáčí. Copak to není o tom si udělat názor sám? Potřebuješ vážně ke všemu příručku? ___ Jakožto obrovský příznivec Allena beru při vší lehké úctě ke Speedovi přirovnání dvojice šprýmařů k jeho osobě za jeho hlubokou urážku (viz DaVid '82 a Terter) a doteď nemůžu uvěřit, že to své "empirické dokazování" myslíš vážně. ___ A to, že se mi něco nelíbí a hned nemám smysl pro humor, nad tím už se musím blahosklonně usmívat. Asi jako kdybych ti řekl, že když dáváš Neúplatným 2*, tak nepoznáš dobrý film. Proto se klidně zadus svou vševědoucností..

Shadwell: Čtu správně, že Nolan si to může dovolit zatímco Wachowští jsou na tohle prostě krátcí? Já to vždycky věděl! :-)

Já u toho taky trpěl a označit mě za buržoazního šosáka je přinejmenším "šadvelovské", čili ok. :-)

novoten: Kategorizovat psychologii postav je dost problematický, ovšem, pokud tak činíme, je třeba tak činit nejen ve vztahu k žánru a ke kvalitě filmu (jsi-li SR zklamán, pak ti přirozeně nevoní ani psychologie postav - říká se tomu tzv. pozitivní korelace), ale zejména ve vztahu k divákovi, který si do postav promítá svoje vlastní postoje a nevědomí, viz aktuální text Höschela v Reflexu. ____ Opičák a kluk nejsou prvoplánoví, ostatně několik příspěvku zpět máš empirický důkaz jejich návaznosti na humor Woody Allena. Starší lidé u nich netrpí, jak tvrdíš, naopak u nich trpí buržoazní šosáci bez smyslu pro humor. ____ Text Douglase je starý jen pár dní, já si na film udělal názor dávno před ním, stejně jako další lidé, ale přijde mi vhodné ten text - napsaný navíc jakous institucí - uvádět, a vyvracet tím mylný výklad filmu coby infantilního a "lízátkového" (citace MartinezZe) produktu.

shadwell: pamatuju si jak někdo na diskuzi říkal že opisuješ od Douglase... koukám už na něj i odkazuješ:-) takové přiznání :-)

Shadwell: Ked uz mas tak rad Matrix, pripomeniem ti jednu scenu z dvojky, ktoru mam rad prave kvoli jej absurdnemu vyzneniu. Zacina tym ked sa Neo stretne so samotnym architektom Matrixu a spyta sa ho jednoduchu otazku. Architekt na neho vzapati vychrli mnozstvo viet, ktorym bezny divak nerozumie ale ocakava ze s v nich skryva odpoved. Ked vsak architekt skonci, Neo len sucho poznamena, ze sa stale nedockal odpovede na svoju otazku. Prave ty si ten architekt. Ja som v tomto pripade Neo a na tie radobyfilozoficke nezmysly ti skratka neskocim :-)

Shadwell: Proboha, co to plácáš.. Nutit tady někomu, aby si přečetl cizí text a podle toho se snažil porozumět filmu? To snad ne.. Bratr a opice tam být nemusí, opravdu ne, jsou tam pro oddych, ale ukazují se v natolik dětském světle, že fungují na nejmladší diváky (čímž neshazuji ty, kterým tyhle vsuvky sedí) a někteří starší u nich prostě a jednoduše trpí díky jejich prvoplánovitosti. Navíc mluvit zrovna u Speed Racera o něčem jako je nadstandartní psychologie mi přijde už čistě jako zbožšťování celého díla Wachowských, což dokazuješ ještě poukázáním na Matrix trilogy. A ne, používat "text Douglase" aby se film mohl líbit, mi vážně nepřijde normální.

M.a.t.t.: Hodláš si přečíst ten text Douglase? Evidentně ne. Opice a bratr rytmizují vyprávění. A děj rozhodně není lineární (maximálně tak rámcově, jak si ho sestavíš v hlavě po zhlédnutí), ale naopak neustále spojuje několik časových rovin, a i proto tam musí být opice a bratr, protože jednu takovou rovinu představují. Charaktery mají k nějaké schématičnosti daleko, naopak jejich jasná motivace přechází do až nadstandardní - na rodinný film, sic jím SR úplně není - psychologie, a beztak, ozvláštňovat a komplikovat už v takhle komplikovaném filmu ještě postavy by bylo asi příliš, respektive zasazovat do stylizovaného a hravého světa monumentální charaktery je trochu problematické a neproduktivní (to si může dovolit třeba Nolan ve svém realistickém batmanovském diptychu). Přičemž to samé platí o myšlenkách, kde opět nejde o to, zachycovat hlavní ideologickou pointu celého filmu, ale předně o to, zachytávat ty jednotlivý myšlenkové střípky scén a záběrů, čili to, jak se přepisují, jaké informace ti podávají, jakým postavám dávají přednost, proč Wachowští ukazují zrovna tohle, a ne něco jiného apod., zkrátka o těhle elementech se snažit přemýšlet. Navíc celá trilogie Matrix byla mylně označena za pseudofilozofii (paradoxně lidmi, kteří o filozofii nic neví a ten termín používají jako obranu), tak proč se namáhat s epochálními myšlenkami.

Renton: Radka? Brrrr, to znělo ale ošklivě.

To ze kvalita Speed racera odpoveda kvalite predlohy chapem a jej fanusikovia zrejme musia byt v extaze. Ja vsak jej fanusik nie som a pytam sa: musel tam byt mladsi brat a opica? Museli byt charaktery az tak ploche a priehladne od prveho okamihu? (Herci su sice typologicki vybrani spravne, ale to ze prakticky nemaju co hrat, mi nevyvratis) Musel byt dej az tak priamociaro nalinkovany? Mozno ano, co je dane rodinnym ponatim vratane smerovania na najmladsich divakov, mne to vsak az tak uplne nesadlo. To sa ale stava.

Myslienky o ktore sa film snazi, je vidiet, ide vsak o jednoduchost ich podania. Ja viem ze to koresponduje s celkovym vyznenim filmu ale aj radova americka komedia obsahuje priamociare moralne posolstva a rodinne hodnoty a predsa to este nemusi znamenat ze ide o kvalitny film. A okrem toho, Speed Racer je vylucne o technickej stranke a urcite nevznikol kvoli spominanym myslienkam, na ktore len Wachowski nalepili paradny vizual ale prave kvoli paradnemu vizualu, s ktorym sa vyhrali do zblaznenia. Akekolvek myslienky, ktore film ponuka su uz len podpornym prostriedkom diania na platne resp obrazovke.

Ano a ta veta bola samozrejme myslena ako vtip :-)