Příští rok ve stejnou dobu
Same Time, Next Year
Obsahy(2)
V malém hotelu nedaleko moře se uprostřed léta seznámí muž a žena. Jejich vzájemné okouzlení je tak veliké, že Doris a George Peters se pak pravidelně po dvacet let scházejí jednou v roce, daleko od svých rodin. Stráví spolu vždy jeden víkend. Na tom by možná nebylo nic zvláštního, pokud bychom nevěděli, že oba mají nejen své manželské partnery, ale každý také tři děti. Jejich milostný vztah prochází různými stupni vývoje... Divácký film vznikl podle slavné divadelní hry hra Bernarda Sladea (řadu let se uváděla s úspěchem i u nás), komorní příběh o manželské nevěře i lásce zároveň neobvyklým způsobem dokumentuje vývoj americké společnosti. (Česká televize)
(viac)Recenzie (187)
Nejsem člověk, který by zrovna dvakrát vyhledával romantické snímky, ale nebráním se čas od času vydat do vod tohoto žánru. O to víc jsem rád, když se takováhle návštěva vydaří. Konverzační filmy to mají těžké, jak se v nich nesejdou dobří herci, je zle. To ovšem u Same Time, Next Year neplatí, neboť se zde sešla dvojice obzvláště kvalitní. Na herecký koncert Alana Aldy a Ellen Burstyn je radost pohledět. Není mnoho herců, kteří ze sebe umí v jednu chvíli chrlit vtipné hlášky a o minutu později pronášet smutný monolog se slzami v očích, a právě Alan Alda to dokáže. Velmi dobrý snímek, popisující neobyčejný vztah dvou lidí v průběhu let... ()
2 různé snubní prsteny, 26 víkendů během 26 let, 1 domácí porod, 113 (pravděpodobně ale 114) pohlavních styků, 1 žádost o ruku a 9 445 dnů, kdy mohli být spolu, ovšem úcta, pohodlnost a setrvačnost byly proti. Účetní umí vyjádřit v číslech ledasco, ale pak jsou tu hodnoty, které při zpětném ohlédnutí za člověka neúprosně formujícím tokem času nijak sečíst nejdou.. Divadelní původ z toho stříká na všechny strany, takže nepřekvapí, že se vyniká lehkostí konverzace a hereckou interakcí. Zatímco Ellen Burstyn přirozená v každé „proměně“, expresivní Alphonso D´Abruzzo mi vždycky nepřipadal jako jeden a tentýž člověk (byť zkoušený osudem). Jeho první lehce neurotická, slabošská a pocitem viny zasažená verze nevěrníka mi spíše připomínala majora Franka Burnse v těle Hawkeyho Pierce, ale za tím asi bude jen má deformace z oblíbeného seriálu.. ()
Hodně zajímavý kus. Většina konverzací (kromě aktuálně politických) je navíc totálně nadčasová. Jen mě děsí, že ten film, o kterém jsem si říkal, jak je děsně starý, je zhruba stejně starý jako já. Je to původně divadelní hra a tak je to hodně postavené na dialozích, ale já mám vlastně tenhle typ komorních filmů docela rád. No ne? Co třeba Blbec k večeři nebo Bůh masakru? ()
je mi 74 let a chápu že lidské názory na svět se mění časem spíš je mi z toho smutno mládí a síla je pryč a člověk zústane sám a čeká na paní Kaplanovou strašně ten čas běží zkuste ho zastavit to prostě nejde jen musíte ho prožít a srovnat se s tím vším deda :-) trochu mi to přimělo Na úrovnl segal byl taky cvok a alesiová byla skvělá :-) ()
Nádherný film, který by dojal snad i kus kamene. Alan Alda a Ellen Burstyn jsou jedni z nejsympatičtějších nevěrníků, jaké filmové plátno spatřilo (v téhle vybrané zahýbací společnosti jsou třeba Jack Lemmon a Shirley MacLaine z Bytu nebo George Segal a Glenda Jackson v Na úrovni), a divák má vážně pocit, že celou tu dobu strávil s nimi. ()
Galéria (29)
Zaujímavosti (5)
- V jednom z dobových záběrů můžeme vidět Gregoryho Pecka ve filmu Jako zabít ptáčka (1962), který taktéž natočil režisér Robert Mulligan. (LINKIN)
- V části odehrávající se v roce 1961 se mluví o McQueenovi v Motýlkovi. Motýlek je ale z roku 1973. (Kulmon)
- Titulní píseň původně složil Paul McCartney se skupinou Wings. Nebyla však použita. Přednost dostala píseň "The last time I felt like this", kterou má na svědomí Marvin Hamlisch. (Terva)
Reklama