Pocit viny

Troufám si tvrdit, že nesmyslnost českého názvu přidává aspoň 20% k obtížnosti pochopení filmu; protože až když jsem si uvědomil, jak se film jmenuje, tak mi došlo, na co se to vlastně dívám. Nápad jistě dobrý - výsledky nebyly dobré; je to příliš nudné a místy i zavádějící. Myšlenku oceňuji, jinak bych to asi zhodnotil ještě o bodík níž... (11.11.2009)

Tak opět oblíbené americké téma střelby ve škole. Divák do poslední chvíle neví, která z dívek je přeživší dospělá žena. Žena, které se vrací vzpomínky na tragédii, prožívá různé pocity, od pocitů viny, smutku, strachu,..až po úvahy o osudu, které přimějí k podobnému uvažování i diváka. Nic moc jsem si neslibovala, ale mnoho dostala. Je pravda, že herecký projev Umy Thurmann nebyl z těch nejlepších, ale nic to neubírá na síle tématu a celkovém dojmu. Zajímavý je i vztah obou dívek, který je v konečném důsledku prověřen nejtěžší zkouškou. (30.03.2012)

Perelman si hraje s barvičkami a sebevědomě postává lehce za hranicí kýče, ale švih svému filmu nepropůjčí ani na minutu. Pocit viny je i přes krátkou stopáž neskutečně protahovanou sbírkou nepříliš záživných událostí, kterou když prokouknete před konečným vyústěním, nezaryje se vám pod kůži ani co by se za nehet vešlo. (29.03.2009)

Srdce prý je nejsilnější sval, ale nezáleží na úhlu pohledu? Není z jiného ten nejkřehčí ? Film vypráví o dvou kamarádkách, které si v jednu chvíli řešily holčičí věci a ve druhou si musely vybrat - život nebo smrt s tím, že život pro jednu = smrt pro druhou. Protože v průběhu filmu sledujeme jakožto dospělou jen jednu, myslíme, že víme. Konec ale napoví, že TO nebylo pointou, a přiměje přemýslet - o alternativách, rozhodnutích, svědomí. Občasná šlápnutí do sentimentu a téměř kýče měla v sobě ale zárověň i jakousi čistotu a poctivost ... A mě to dostalo. 4,5 *. (27.01.2009)

Docela na houby, když celou dobu střádám argumenty, kterýma film sestřelit, a on mi je předposlední scénou všechny rozbije. Veškerá nesmyslnost a vycucanost se chce jaksi ospravedlnit, ale co naplat, když špatné uchopení silného tématu naprosto děsivě ničí režie a střih, když se tu skáče v časech co 5 minut a když postavy nejsou vystaveny obyčejným situacím, (v nichž by mohly vyjevit svůj charakter, ale pouze těm vrcholně dramatickým, jichž se povážlivě kupí a spíše nudí, než aby vzbuzovaly nějaké emoce) a tak jsou mrzutě ploché... To se pak se nedá o katarzi mluvit ani vzdáleně. Český překlad aspoň méně spoileruje. (05.04.2010)