Verejný nepriateľ č. 1: Epilóg

Výrazně lepší než první část a to jak po stránce děje, tak hlavně i co se týče prokreslenější psychologie ústřední postavy, jejích pochybných motivací a vztahu k okolnímu světu. Přesto se ale neubráním dojmu že masivní zkrácení a složení Mesrina do jednoho filmu bez některých hluchých míst a méně důležitých akčních vložek by mu dosti prospělo. 8/10 (12.02.2010)

Víceméně hned po skončení prvního dílu jsem si pustil Epilog. A asi to nebylo zrovna šťastné rozhodnutí. Druhý díl Veřejného nepřítele má stejné klady jako jeho předchůdce - je dobře natočený a exceluje v něm Vincent Cassel, který svými maskami někomu může připomenout Al Pacina v Serpicovi. Ve filmu je spousta působivých scén, především pasáž s "honem na Mesrina" se velice povedla, ale ke slovu se často dostane i nuda. Nejvíce ve chvílích, kdy Mesrine básní o revoluci. Scenáristé jako by se v tomto filmu snažili poodhalit nám Mesrinovo nitro, ale z mého pohledu udělali to nejhorší, co mohli - ještě více mi vsugerovali, že ten člověk byl jen obyčejný namyšlený kluk, který nikdy nevyrostl. A tak jsem jen čekal, až se stane to, co jsem viděl na začátku prvního filmu. Než k tomu došlo, střídavě jsem se nudil i bavil, přemýšlel jsem, k čemu vlastně byl dobrý únos miliardáře a došel jsem k názoru, že naprosto k ničemu (v reálu i ve filmu), a litoval jsem, že policejní inspektor Broussard dostal tak málo prostoru. Pak přišla závěrečná sledovačka. Během ní se ukázalo, proč nebylo moudré pouštět si filmy hned po sobě. Ono v té scéně totiž není (co do obsahu) vůbec nic nového a přitom je taaaaak dlouhá. Jakákoliv pointa opět chyběla, z nijak šokujícího závěru jsem si bohužel neodnesl vůbec nic. Tentokrát tři, hezky natočený průměr. (02.07.2011)

Jednička byla dynamická, stylová, syrová a ve své strohé zkratkovitosti naprosto strhující. Dvojka je sice také syrová, ale jinak až na úvodní eskapády je poklidnější, rozhodně více sevřenější, atmosférou většinu času všechny nervy do mrtě drásající, ale zároveň i popisnější (nikoli však doslovná). A co hlavně, konečně se Mesrinovy dostaneme "na kobylku" v rozkrývání jeho složitého charakteru. Dohromady jsou to dvě spojené nádoby tvořící jeden čtyřhodinový dokonalý celek, který se v mých očích stává novým referenčním standardem kvality pro poměřování zločineckých ság. ♫ Hodnocení OST: 5/5 (29.01.2009)

// Epilog, ačkoliv slabší prvního dílu, má stále co do sebe. Žak Me*s*rin se vžívá do role revolucionáře a v jistém směru jistou revoluci přináší, nicméně stále je to jenom jeden muž, proti všem. Znepřátelit si "všechny", se zkrátka nevyplácí. Všechno jednou končí a i když nakonci máte chuť říct - ne! Nic nezmůžete se faktem, že ano. K dokonalosti a silnějšímu závěru mi chyběla nějaká "živelnější" vedlejší postava. V první části se herecky i obsahově postavy velice lišily a každá měla co do sebe, to se ve druhé části příliš neděje a všechnu zbylou pozornost už na sebe strhává pouze (přesto vynikajicí) Cassel. Možná tak to mělo být, možná bych to raději jinak, nic s tím už nenadělám, je to jak to je. Kolem a kolem, jako celek - perfektní! (12.01.2013)

"Chtěl bych ho zahrát tak, aby diváci byli ve vnitřním rozporu s tím, že vědí že je to hajzl, ale zároveň mu fandí." Vincent Cassel. No Vinci, u mě se ti to teda rozhodně povedlo. Ikdyž mi zase až moc nevadilo, že fandím hrozný svini - nebylo to poprvé. Mesrine byl jednoduše spopularizovaným antihrdinou (zlodějem a vrahem) jehož mediální obraz z něj tvořil pravý opak. Nepochybně měl obrovské charisma, šarm a odvahu a každopádně byl a je neskutečně zajímavou postavou. Nosným pilířem tohoto dvojfilmu je vynikající Cassel. Bez něj by byl Mesrine pouhým frajírkovským loupežníkem z lesa Řáholec. Co ale na Mesrinovi je hodno obdivu je jeho důraz na čest a chlapáctví (poctivé chlapáctví né to dnešní naposilované, plné sraček) a z toho já soudím, že možná za něco stál (14.01.2009)