Láska v čase cholery

Předlohu jsem nečetl, ale věřím těm, kteří říkají, že film se jí ani minimálně nevyrovnal. To je ostatně vždy složité... Ze začátku mi to přišlo jako velkoryse pojatá celovečerní verze nějaké telenovely a také proměna z mladého Florentina v robustní Bardenovu postavu nabyla moc šťastná. Celá tato část je nepříjemně afektovaná a srdceryvně blábolivá, zbytek filmu už je o něco zajímavější, o moc to ale není. Bardenův Florentino ošuká na co narazí, vše si poctivě zapisuje a vám ani nestačí dojít, že je všechno nějak neživotně zdlouhavé. Závěrečná fáze filmu s nepříliš přesvědčivou etudou stařeckého sexu vás pravděpodobně uvrhne do pochybností, jak by asi v té době opravdu vypadala 70letá stařenka. Jedno je ale jisté - tak jak si ji představují tvůrci určitě ne (pro potřeby filmu ale asi nebylo jiného zbytí - vypadat stařenka opravdověji, nevím, jestli bych si nezakrýval oči, takto jsem se jen uchechtl). 40% (28.04.2008)

Převést Marquéze na plátno je těžký oříšek a osobně si myslím, že třeba del Toro by to dokázal lépe. Newell totiž z magického realismu, kde se dokonale proplétají všechny možné roviny od politiky přes rodinné poměry a opravdový svět zároveň s tím snovým, udělal pouhopouhou honičku za probdělou nocí. Florentino Ariza si ještě celkem zachoval i svou romantickou tvář, nicméně ostatní postavy přes veškerý potenciál v sobě skrytý nakonec působily jako nedomrlé atrapy živých bytostí včas odstraněné, aby nepřekážely milencům v cestě. Nejhůře pak dopadl doktor Urbina, jehož úloha byla okleštěna na stejně směšnou jako pak působila i jeho smrt. O Fermině nemohu říct už vůbec nic, jelikož kromě posledních pěti minut buď mlčela, nebo nejednala sama za sebe. Nebýt půvabné přírody, slušné hudby (mimochodem cholera tady zas tak velkou roli nehrála) a pěkně podaných místních zvyků, hodnotila bych snímek ještě níže. (05.07.2012)

Nemůžu si pomoct, ale pokud je předloha tak uznávána - a já ji nečetl - jaksi se při zpracování ta velikost ztratila. Člověk z toho cítí ta témata, hlavně to téma lásky a co vlastně láska je, ale podáno je to tak nějak banálně, že to diváka nemá čím okouzlit. Snad jen tou přirozeností, jak jsou zde jednotlivé scény zobrazovány. Nemáte ale ani pocit silné lásky nebo vášně. Ve své lásce a emotivnosti je snímek vlastně celkem sterilní. Někdy by klasika měla zůstat klasikou v knižní podobě. (04.03.2014)

Kdyz si odmyslite, ze by to melo mit neco spolecnyho se jmenem Marquez, dost udesny, az smesny masky, na hlavu postavenej scenar, ze zacatku neuveritelne spatny herce (bijte Leguizama), humor, kterej sice potesi, ale jinak tu nema uplne moc co delat, dost podivnou rezii a naopak si primyslite na platne Shakiru a ocenite krasu Mezzogiorno, tak to docela jde. ALe jinak slovo telenovela je tu az nebezpecne na miste. P.S. - A ta anglictina se spanelskym prizvukem, to je taky radost :o( (15.01.2008)

„To nie je láska. To je šialenstvo.“ O každom druhom filme podľa knihy sa hovorí, že predloha je nesfilmovateľná (MANDOLÍNA KAPITÁNA CORELLIHO, HANNIBAL...), ale ja som mal tento pocit iba z Márqueza, zástupcu magického realizmu. Jeho hrdinovia prežívajú všetky mysliteľné (a hlavne nemysliteľné) veci a pocity, no väčšinou zostáva pri slovách; „fyzicky“ sa toho deje málo. Preto bolo v určitom zmysle šialenstvom (hoci odvážnym, ale to nie je v tomto prípade dôležité) sfilmovať Márquezovu Lásku v čase cholery. V nej dvaja muži naprieč desaťročiami bojujú o jednu ženu uprostred pohnutých historických udalostí spisovateľovej milovanej Južnej Ameriky. Bohužiaľ, národného pokladu sa chopil s prepáčením hlúpy Hollywood. Ten z románovej klasiky o sile lásky prevzal len pompézny vizuál. Dokonca aj kvalitní herci (zďaleka najlepší je Liev Schreiber, ktorého postava však vôbec nie je dôležitá) sa strácajú pod nánosom jedných z najbizarnejších masiek, aké som za posledný rok videl. Ale svoje svojské čaro to teoreticky má (nie iba za monumentálny „útek pred láskou s otcom“). (31.01.2009)