Bratia Bloomovci

Průměrná nuda. Námět sliboval trošku odlehčenou komedii okořeněnou jemným humorem, výsledek je ovšem nudnější. Párkrát jsem se sice pousmál, to je ale tak všechno. Většinu času se tu jenom nezáživně povídá a tempo je až příliš pomalé na to, aby mě to zajímalo. Navíc je to docela dlouhé a kdyby se vyškrtla ta závěrečná až příliš vážná dvacetiminutovka, mohlo to vypadat líp. Takhle mi k chválení zůstane jen výborné herecké obsazení a fakt, že toho procestovali fakt hodně, včetně Prahy. Zde byla taky snad jediná pasáž filmu, která mě vyloženě bavila. 50% (09.10.2009)

Strašné zklamání - a upřímně mne to mrzí. Na začátku jsem si myslel, že mi prostě jen nesedí ten druh humoru a že si časem zvyknu, od poloviny už jsem ale trpěl jako Tantal. Všechno je na dosah - zajímavá kamera, líbivé scenérie, výteční herci, slušná hudba. Přesto ten pocit naplnění prchá, film kolabuje s nechutným chroptěním při každé rádobyvtipné scénce, scénář kouše vlastní ocas, Weiszová, Ruffalo i Brody - bezpochybně schopní řemeslníci - v komediálních polohách žalostně přehrávají. Tohle opravdu nepíšu z nějaké škodolibosti - u některých scén jsem se cítil vyloženě trapně (viz. Weiszová masturbující za bouřky) a všech zúčastněných mi bylo ze srdce líto. Hrubý přešlap. (12.09.2009)

Scénář: Rian Johnson .. Vláčné. Vlažné. Praha hraje Prahu, herci hrají své komické figurky (zachmuřený Adrien Brody mne až iritoval, Mark Ruffalo můj oblíbenec není - tak alespoň ta ženská část se povedla: věčně mlčící pyrotechnička Rinko Kikuchi si roli jaksepatří užívá a Rachel Weisz v jiné herecké poloze také není k zahození) a režisér hraje své krimi divadélko plné absurdního humoru. Když to jede (zejména úvod) celkem podivínsky to baví, ale jak se začnou vést delší dialogy, nuda se protláčí. A ve druhé polovině je to s každou minutou horší a slabší. (10.10.2009)

Zvláštní film, silný v několika málo okamžicích, slabší v rozvláčném tempu a překombinovaosti podvodů. Byly okamžiky, kdy jsem smíchy nestíhala a chtěla jsem dát 4, byly však i okamžiky, kdy jsem si říkala, tak to ne. Adrien vypadal, že se každou chvíli rozbrečí a po dvou hodinách to na mě už vůbec emočně nepůsobilo, bráška v podání Marka Ruffala zaujal jen svým božím hlasem, ale jinak byl naprosto nevýrazný, Robbie Coltrane a Maximilian Schnell = rychlovýstupy, které maximálně potěšily. Ve výsledku jsou však Bratři Bloomovi filmem, kde vyhrává ženský herecký potenciál - protože Rachel a Rinko zvládly perfektně vypíchnout dvě nejzábavnější postavy, které děj vytahují z ucajdaného melodramatu do komedie. Kostýmní nadčasová stylizace mi přišla hodně zajímává. Přesto však zůstávám u průměrného hodnocení. 60% (23.10.2009)

"Ach můj Bože, já jsem tak nadržená !!" - "Dobrou !!" ;) Většinou se ostatní bojí Čechů, jen co vyjedou za hranice, aby jim náhodou něco neukradli, tentokrát však naopak přijedou krást do Prahy bratři Bloomovi s krásnou Rachel Weisz !! ;) Nejsem si úplně jistý, co tímhle jen dost těžko žánrově zařaditelný snímkem chtěl Rian Johnson vlastně říct, The Brothers Bloom silně připomínají kouzelné filmy Wese Andersona, nicméně jen v případě, že budete koukat na něco jiného a sem tam na pár okamžiků přepnete, protože co zde naprosto schází je právě ta poetičnost Andersonových filmů, tvůrci tak strašně touží po originálním a pestrém vyznění svého filmu, ke kameře Steva Yedlina nicméně nemám sebemenších výhrad, kéž by ty jeho skvostné obrazy alespoň dokázaly pevněji orámovat příběh, až se vlastně stává pouze neuvěřitelně nestravitelnou směsí všeho bizarního, co by při rozumném dávkování nebylo tak otravné !! Stejně otravný je i soundtrack režisérova bratrance Nathana Johnsona, zřejmě si ani nevzpomenu, kdy měla naposled nějaká hudba v rámci filmu takhle vyloženě srala !! Srala mě i ta obludně kýčovitá kombinace rádoby retro stylizace se zcela zjevnou současností !! Jistě Bratři Bloomovi jsou svým způsobem dík vší té absurditě velmi roztomilí, Johnson sympaticky dost využívá divákovy znalosti, řekněme, zlodějských snímků, s čímž však obstojí pouze, pokud má divák nakoukáno, nicméně si právě tímto i uváže oprátku, na níž paradoxně později všechnu předchozí snahu oběsí, z toho velmi silného hereckého obsazení pro jeho nesourodost obstojí však pouze Rachel Weisz, Adrien Brody s výrazem Ježíše Krista mě tentokrát rozhodně zklamal a Mark Ruffalo naopak dostal prostoru zoufale málo, nicméně se z okouzlení postupem času stává rozčarování nad neskutečně trýznivou nastavovanou nudou plnou naprosto prázdných dialogů.. (07.10.2013)