Agent v ohrození

Můj oblíbený Tom Tykwer v na první pohled komerčnějším filmu, než je u něj zvykem, ale na druhý pohled je to velmi dobře natočený a chytrý film. Tykwerův cit pro obrazy a kompozici dává v International nový rozměr a chvílemi divák neví, kam dříve koukat. Kamera a výprava jsou opravdovou ozdobou Internationalu. Vedle drsného Clive Owena je tu krásná Naomi Watts a do všeho mluví klasicky kvalitní Armin Mueller - Stahl. Celý příběh bude asi dostatečně znám milovníkům konspiračních dokumentů typu Zeitgeist nebo Peníze jako dluh. Přestože působí pro někoho dost absurdně, skutečnost je právě takto smutná a International skvěle vystihuje podstatu tohoto boje se současným systémem, která se snaží tvářit jako správný, ale přitom dovoluje konat velmi zlé věci. K akci dochází velmi málo a pořádná přichází až po půlce, kdy je rozstříleno jedno muzeum neskutečným způsobem. ta akce je výborně nasnímaná, přehledně vytvořená a chvílemi oslňující... Škoda, že Tykwer nikdy asi nenatočí opravdu velký akční film, který by byl pod jeho rukama nejen kvalitní a chytrý, ale i zábavný. (05.06.2009)

Pěkně se Clive Owen do toho obul, aby natrhnul mocipánům prdel a udělal jedině dobře. Já sám jsem teď taky ve válečném stavu s mocipány z CTY, ty kurvy vzali stadion a přestěhovali nás do Edenu. Mám chuť všem mocipánům urvat koule a zahrát si s nima pingpong, takže každej mrtvej mocipán v tomhle filmu byl pro mě velmi příjemné pohlazení na duši. Hlavně v tom muzeu se Owen pěkně rozjel, taková několikaminutová dobře udělaná přestřelka je vždy vítaná slečna. Samotný příběh je mírně složitější, ale když jsem ho pochopil já, tak už každej. Owen koulí svejma kukadlama až jsem nabyl dojem, že je příbuznej Sbejbla a Hurvínka, ale jinak nic proti, zahrál to dobře chlapec jeden černovlasej. Ostatní postavy mě splívali v jednu velkou svini, až na Naomi Watts. Nepochopil jsem proč se neslíkla, aby děj trošku oživila. Je to škoda, pro tentokrát Naomi odpustím, ale pod podmínkou že se příště v oblasti slíkání výrazně polepší. (05.05.2010)

Trochu života do toho umírání! Ten film se pokouší oživit jedna zajímavá přestřelka a jeden zajímavý dialog, jinak se Tykwerovo odosobnělé dílko konstantně dusí pod nánosy dalších a dalších dialogů, zvratů, dialogů a zvratů. Patrně vinou ziskuchtivých bankéřů... pardon, producentů vznikl zajímavý kočkopes, ze kterého by však jiskru, tempo, nebo spád nedostaly ani elektrošoky. Není to vyloženě hloupé, jen neskutečně rutinní. Inteligentní akční thriller. To je meta, které Tykwer nedosáhl. Úspěšným evropským tvůrcům by mělo být dovoleno v zámoří točit žánrovky podle jejich nejlepšího vědomí a svědomí. Tady do toho Tomovi musela kecat armáda studiových chytrolínů. Takových filmů totiž vznikají desítky a desítky... Plus za lokace. 60% (23.04.2009)

"Skutečná cena konfliktu je dluh, který způsobí." Vždy mám radost, když mocným tohoto světa někdo šlápne na kuří oko. Proto mi připadá souboj jedince bez pravomocí s monstrózně zamotaným mezinárodním zločinem tutlaným světovými vládami za hodně nosné téma a jsem poněkud zklamán z jeho provedení. Místo dokonale promyšlené zápletky totiž budeme čekat na náhodu, uvěříme tomu, že důležité informace dostaneme až po proslovu (to se sice v dějinách filmu asi ještě nestalo, ale co kdyby náhodou), spolehneme se na lehce vystopovatelný defekt vraha a vsadíme vše na jistotu, že ortopedové si vedou informace o taxících. Je v tom zkrátka spousta nesmyslů, ale na druhou stranu je potřeba odhalovat ty, kteří vyvolávají války po celém světě a pak na nich bohatnou. Fandím každému, kdo to dělá a pokud by tyto zmetky v oblecích neměl kam dávat, tak mu nabízím svůj sklep, kde se mohou nerušeně střílet do palice. (15.04.2016)

Byrokracií svázaný James Bond finančního světa. Tykwer na to jde netradičně; skoro až nedivácky. Čekal jsem něco jako Michaela Claytona v jiném prostředí s kopou atraktivních lokací. Dostal jsem Michaela Claytona v jiném prostředí s kopou atraktivních lokací. Jediná akční scéna sice naprosto fantastická (nejen díky výběru lokace), ale vůbec do filmu nezapadá. Poklidné vážné tempo, kde se i nervydrásající honičky uskutečňují maximálně tak svižnější chůzí a najednou z ničeho nic akčňák jak od Johna Woo, dokonce s humorem. A pak zase návrat k pomalému, nikoli však nudícímu, tempu. Nebýt zbytečnosti postavy Whitmanové a těch několika úsměvnějších žánrových klišé (zase platí, že jinde by možná nevadily, ale tady jsou jak pěst na oko), tak se mi Tykwerova představa thrilleru zamlouvá bez výhrad. (29.03.2009)