Ty, ktorý žiješ

Mistrovsky vyvážené tragicko - komické dílo, sestávající z různorodých epizod se stejným jmenovatelem a skvostných scén a záběrů. I v případě že se na plátně zrovna nic podstatného neděje, nelze než se kochat po filmařské stránce naprosto brilantními záběry. Záverečná sekvence smete celé předešlé lidské pidižvení z povrchu zemského. Obří formace letadel plujících nad městem ostře kontrastující s bezstarostnou melodií pro mě osobně znamená jednu z nejzásadnějších a nejvíce mrazivých scén v dějinách kinematografie. (21.03.2008)

Zdají se vám sny, ve kterých se navzdory vypouštěným nesmyslům a idiotskému chování každý tváří totálně důležitě a vše, co se v nich odehraje, byť by to byly sebevětší pitomosti, proběhne zcela přirozeně a nikdo se ničemu nediví, včetně vás samotných? Tak podobné povahy je i tenhle film - jako bláznivý sen nebo libovolný dokument od Ulricha Seidla, mě ještě napadá... :-) Konečně, právě sny samotné zde dostávají svůj prostor a já nestačím žasnout nad nápadem přenést jejich absurdno na plátno, navíc s takovou lehkostí a vtipem, jako v Du levande. Nic, půjdu spát, zítra je taky den... a ať se mi něco hezkého zdá... třeba od Roye Anderssona. (24.11.2014)

Nikdy bych nevěřil, že v mých očích zaboduje surrealistický film, i když tohle není, z mého odborného pohledu, surrealismus v čisté podobě. Většina scének smysl dává. Jen spolu skoro vůbec nesouvisí jako celek a film ve finále působí samozřejmě jako obrovský maglajz, když bych to měl vyjádřit až takhle expresivně. Scénky opravdu ale nejsou samoúčelné, nýbrž spíše mnohdy i poměrně promyšlené. Z tohoto pohledu se mi zdá, že ze surrealismu trošku vylézáme a je to samozřejmě jen dobře. Těžko se někdo dovede totiž podvědomě smát. Děj plyne hrozně pomalu a člověk má velmi široký prostor všímat si detailů. Mnohdy se to nejvtipnější děje někde v rožku obrazovky. Člověku rozhodně vlije trošku energie do žil pozorovat 90 minut lidičky, ze kterých už dávno chuť a veškerý elán do života zcela vyprchal. Všichni zde působí jako pouhé loutky, na kterých absolutně nezáleží. Úvod mi přišel výrazně komičtější než závěr. Jako by tvůrcům postupně docházel matroš, tudíž i nápady. Snímek je samozřejmě těžce originální a já si jeho sledování místy opravdu vychutnával. Místy zase ne. Taková óda na život. Jednoznačně tříhvězdičková záležitost. Viděno v rámci Filmové výzvy. Film jsem dostal od uživatelky mat.ilda. (01.09.2015)

Tenhle styl absurdního humoru ne že bych neměl rád, ale prostě se musí umět. Tady mi přišlo, že autor měl zajímavý nápad, ale na celovečerák to nebylo a není. Postavy, které v této koláži potkáme, se nikam nevyvíjejí, v podstatě jen glosují situaci kolem sebe, každý po své, ale nikam se nepohnou. Chápu to jak satiru na - dříve se říkalo na maloměšťácký způsob života, dnes by se řeklo naše zaprděné stereotypy, kdy nejsme štonc vstát a udělat něco, co nás baví, a tak se furt dokola patláme v těch samých sra.čkách a litujeme se nebo říkáme, že nás nikdo nemá rád, a chtěli bychom někam pryč, ale nic pro to neuděláme, a i kdybychom byli někde pryč, litovali bychom se stejně, protože je to celé o nás samotných a pocitech v nás. Děláme si to zkrátka často jen a jen my sami, to, nač nadáváme. A pak už může být pozdě. Myšlenka je skvělá, ale popravdě mne tenhle humor trapnosti, stále opakovaný dokola po celých 90 minut, posléze už jen ubíjel. (12.01.2020)

Neumím to vysvětlit, ale ačkoli tenhle film postrádá příběh a střih, postrádá humor i akci, postrádá gradaci a mnoho dalších věcí, o kterých jsem si myslel, že jsou pro kinematografii nezbytné, je skvělý. V těch všech pošahaných a nevtipných scénách je jakási podivná poetika, která mě jakýmsi pošahaným způsobem nutí si některé scény pouštět znova. Nevím, jak je možné, že to funguje - ale funguje. (14.03.2010)