96 hodín

Takměř dokonalý film, který nezpomaluje, před ničím neuhýbá, k problémům se staví čelem a řeší je přímo a od začátku do konce jede na 110 %. Pokud chytnete niť hned od prvních minut a v té rychlosti distribuovaných informací se stihněte bryskně zorientovat jako hlavní hrdina, náramně si tuhle jízdu užijete jako já. (27.10.2009)

Nejpřímočařejší akční jízda široko daleko, která opět dokazuje, že Liam Neeson se pro některé role narodil a divák mu dokáže vše spolknout i s navijákem. Souboje ve stylu pouličních soubojů staršího muže s mladými a většinou ozbrojenými a potetovanými týpky budou milovníci akce zbožňovat a mnozí si dvd s filmem koupí do filmotéku už jen pro "toho dědulu, co všechny vysekal kvůli záchraně dcery". Tempo, tah na branku i drsnost film drží velmi vysoko. Ve chvíli, kdy divák odmítne prominout vše okolo hlavní postavy se pro něj Taken stane nekoukatelným snímkem a osobně takové lidi bez nadhledu docela lituji, protože si neužijí neuvěřitelnou jízdu. Good Luck. (05.11.2008)

"Není čas si měřit pinďoury." Ale právě naopak, teď ten správný čas nastal. Bryanovi totiž unesli dceru a dobrovolně mu ji nevrátili, takže se mohou na vlastní oči, uši, krky, lokty i kolena přesvědčit o tom, že majitelem největšího pinďoura je právě Bryan. A jelikož nejsem závistivý, tak mi ta sada speciálních dovedností připadá velmi zábavná, a pokud někdo unese mé dítě, tak se dozví, že znám někoho, kdo zná někoho, kdo tvrdí, že jednou viděl někoho, kdo se nápadně podobal Bryanovi. A s takovými známostmi bude potomek doma dřív, než stačím vyslovit obligátní: Zabiju tě, až umřeš, borůvkovej koláči. (15.06.2016)

Osviežujúca kombinácia béčkové scenára (nech mi nikto netvrdí, že to Besson a Kamen nenapísali s úmyslom na comeback Stevena Seagala ;-)) a áčkovo natočenej akcie zosobnenej netradičným Liamom Neesonom. Logika si dá občas pohov, ale tá nekompromisná nekorektnosť ("Albánci, černosi, Arabi, všetko jedna banda, strieľať to na hromadu") a stupňujúca sa brutalita (scéna s rodinnou večerou u Jeana-Clauda vedie) diváka jednoducho prevalcujú. Keby som mal poslať po Bournovej stope nejakého spoľahlivého chlapa, bol by to Bryan. Šiel by po ňom. Našiel by ho. A nakoniec by ho zabil. Samozrejme až potom, čo by ho mučil elektrinou pustenou do klincov zapichnutých do nôh. ;-) (01.02.2009)

Každé zdravě paranoidní fotřisko dobře ví, že Paříž je nová Sodoma, v níž hordy albánských draků číhají na nevinné americké panny a przní je v ten okamžik, co se podvozek Jumboleviathanů jen otře o de Gaula. V křišťálové kouli, jež zove analytik, však gunman Papá spatří rodiště a zaměstnání pánů přistěhovalců a nakope jim prdel. Brutalita je ospravedlněna, unesli mu přeci dceru. Tatam je pozitivní tolerance předchozích let, přichází "oko za oko, zub za zub". "Dost jsme vám, vy Albánci a Arabové, my zápaďané, dopřáli povyražení. Serete nás k zbláznění a konečně přišel čas nakopat vám řiť," dalo by se číst sdělení filmu. Pokud je to tak, pak je film jen výrazem primitivního vzteku, snad i pochopitelného, který jen již rozlobeným přinese na okamžik pocit: "Dobře jim tak, hajzlům." A pokud tomu tak není, cítím jen snahu přinést hrdinu drsnějšího než přinesli jiní, přesvědčivější násilí, zběsilejší akci, kterou tady tvoří spíše střih a pohyby kamery, než herci a kaskadéři. Raději mám o dění přehled alespoň takový jako hlavní hrdina. Dobře mi to zprostředkovává např. scéna únosu, o dost hůře různé rvačky a automobilové honičky. Kol a kolem vzato, nesmysl, co občas mírně zvýší hladinu adrenalinu v krvi. (12.05.2010)