Tracey: Fragmenty

Po shlédnutí tohohle snímku jsem celkem zmatená. Působí to na mě, jakoby tvůrci přes všechnu tu formu, hudbu, kameru, fragmenty, zamotávání dějových linií a outsiderské povahy filmu už neměli nápad na to, co s tím vším udělat a jak to dát dohromady, aby to dávalo hlubší smysl, nebo alespoň nepůsobilo tak jednoduše. Je sice možné (a celkem i pravděpodobné), že mi i přes moji snahu, soustředit se zrovna na tu část obrazovky, kde se odvíjí dějová linie, něco uniklo. Na mě ale tenhle snímek působil naprosto zmateně a teď tím nemyslím ono rozdělení do fragmentů, ale celkovou povahu snímku. Nejedná se ani o klasický "dějový" film, ani niterní pohled do duše postavy, protože upřímě o Tracey se divák nedozví nic moc, takže mi zbývá teorie, že se jedná o čistě umělecké dílo (nebudu popírat, že v umění se naprosto nevyznám) bez nutnosti přemýšlení o jeho významu. V dohledné době mám ještě chuť se podívat na de-fragmented verzi, což by mi možná mohlo odhalit, nějakou část snímku, která mi v té změti obrázků unikla. Zatím dávám dvě silné hvězdičky i když jsem měla nutkání tam dát i tu třetí za Ellen Page a povedenou hudbu. ----"I don't like the country. Creeps me out. In the country, dead bodies live in swamps, and ditches, and shallow graves. A man dumps the body of a girl in a ditch. The body rotts; Melts into slime. Flowers pop up where the body lies, seeds fly out of the flowers, and a bee sucks the flowers and makes honey. And then the family of the girl buys the honey from the store. And the family eats the girl."---- (06.07.2013)

Byla jsem přímo okouzlena experimentální formou. Není pravda, že je zbytečná a nemá smysl - naopak, dodává filmu dynamičnost a přibližuje nám vnímání a pocity hlavní hrdinky. Scénář mi v průběhu přišel trochu slabší a mělký, ale v závěru se všechno nějak vyjasnilo a zjistili jsme třeba, že ani Tracey nebyla v té zácloně oblečena samoúčelně (o vyjevení pravdy o fešákovi ani nemluvě). No, kvůli roztomilé Ellen Page a z úcty k práci střihačů hodnotím Tracey Fragments trochu nekriticky, ale...vždyť říkám, že jsem očarována :) (05.06.2009)

Experimentální pohled do nitra tak trochu "jiné" patnáctileté puberťačky. Celkem zajímavé řešení obrazu, rozděleného někdy do pár a jindy do nespočtu okýnek, přičemž velmi často se v každém okně děje něco jiného, případně je některá scéna natočena několika různými způsoby a ty je pak možno vidět souběžně vedle sebe, nad sebou, pod sebou... Rozhodně sympaticky zajímavé dílko, které však přeci jen mohlo být trochu propracovanější i po scénáristické stránce. (3,5*') (03.07.2007)

Kameramansko-střihačská přehlídka. Tak jako název filmu a svět hlavní hrdinky - vše je tu ve střípcích, fragmentech, a na podobnou notu hraje i rozdělení obrazu. Nečekal jsem, že by tenhle styl mohl fungovat nejen videoklipovitě, ale i na celý film, leč - podařilo se! A nejen to - scénáři podle novely je hezky "alternativní", Ellen Page jako vždy vynikající "jiná" puberťačka, ale co mě tady nejvíc zaujalo byl její vztah s jejím mladším bratrem Sonnym. Dojemná postava je i jedna z hybných sil příběhu, kdy dává do provozu soukolí dospívání mladé outsiderky. Co ovšem kazí výsledný dojem z filmu je (pravděpodobně nevyhnutelná) chaotičnost, chvílemi se mi zdálo, že i sama režisérka se ve filmu ztrácela a takový ten konec nekonec, kdy se vlastně nic nestalo. Na můj vkus trochu zbytečně hořké zakončení jinak výborného snímku. (27.08.2008)

Rád bych se přesvědčoval o tom, že Ellen Pageové je vynikající mladá herečka v jiném filmu, ve kterém by svým výběrem rolí neupadala do "mladá alternativní dívka". FRAGMENTY TRACEYINA ŽIVOTA selhávají jak jako experiment, tak jako film, protože jsou ukázou "stylu pro styl", který nemá jakýkoliv vnitřní řád a o systematičnosti nemůže být řeč; půlení a další dělení plátna může být ještě zajímavé u Mikea Figgise či pro vyvolání vzpomínky na určité kinematografické období, ale nikoliv ve filmu vypomáhajícím si žánrovými berličkami. Hlavní hrdinka není "normální, pubertální dívka" stejně jako film není evokací myšlenek či pocitů titulní postavy, protože se jedná o kameramanskou exhibici a manýru, která naukazuje, nakolik je filmový fikční svět hrdinky roztříštěný a vyprávění nespolehlivé, protože nás ani hrdinka a ani vyprávění kvůli přehnaně okázalém a nesoudržném filmovém fikčním světě nezajímá. Pozéřina nejhrubšího zrna. (07.06.2008)