Cloverfield: Monštrum

Reklamní kampaň jsem pro jistotu přehlížel a k atmosféře obrovského hype jsem jen lehounce přičichával, už nejednou jsem se nechal producenty napálit. Úvodní spot že jde o tajnou nalezenou nahrávku s logem Dharma Iniciative beru jako skvělý žertík. Pak se konečně něco začíná dít, seznámení s postavami, pár dobrých hlášek a zvyknutí si na netradiční práci s kamerou. Po dvaceti minutách jsem vržen spolu s protagonisty do pekla, kde absolutně nemám šajnu o tom co se děje a během toho všeho mi několikrát praští čelist o stůl (mrakodrap, televizní záběry). Následuje opatrné seznámení s romantickým subplotem a ne moc líbivá scéna na mostě (v obráceném pořadí). Vše vypadá realisticky, lidé rabují, houkačky houkají a v dáli stále něco bouchá, řve či padá. Následná první konfrontace s armádou je něco, na co budu vzpomínat ještě hodně dlouho - lépe zpracováno než ve Spielbergově Válce světů, scénu v metru už jsem však viděl nesrovnatelně lépe v Pádu do tmy. Hvězdo pěchotní broučci (mimochodem pro většinu zde komentujících - to nejsou potomci monstra) jsou pěkně hnusní, asi stejně jako samotné monstrum, ale působí spíš groteskně než strašidelně. To už se však nedá tvrdit o atmosféře, což jen dokumentuje scéna s infekcí (mrazilo mě v zádech jako už dlouho ne). Po tomto už film jen dojíždí do svého otevřeného konce a já spokojeně uděluji maximální hodnocení za nevšední a originální filmový zážitek. PS: monologu, nikde ve filmu není řečeno, že konečné řešení je použítí jaderných zbraní, slovo jaderný nebo nukleární nezaznělo ani jednou. (14.03.2009)

Prvních cca 20 minut je tak příšerných, že jsem vážně uvažoval, že se zvednu a půjdu pomoci té hezké slečně do předsálí kina s prodejem popcornu. Naštěstí pak přilítne do ulic kebule sochy svobody a začne se alespoň něco dít ... i když. Nějakej nechutnej hnusnej přerostlej sráč co si dribluje z palicí sochy svobody, z vojáčků slavný US Army si udělá kopačák a místo dortíčků žere mrakodrapy, napochuduje do New Yorku a jeden tamní idiot nespustí kameru z ruky a všechno natáčí. Úplně jsem nebyl dojmu, že tenhle pablb by byl schopen si natáčet sám i vlastní popravu. No a touhle, přiznávám, značně blbou oklikou se dostávám k jádru pudla --kamera. Jako já vím, že to je dokumentaristický a realistický, / ne, že by snad nějaký divák skutečně věřil, že se to stalo / ale co je moc to je příliš. Já si připadal jak u degenů na dvorečku, chvíli jsem viděl nebe, pak padající barák a pak prdel nějakýho vojáka, potom se s kamerou pořádně zatřáslo a spatřil jsem auto, podpatek utíkajícího člověka, zase kamerovej otřes a tak furt dokola. Hlavně se mě neptejte kdo tam hrál, protože o to vůbec nejde, důležitý je, že i člověk v pokročilým stádiu třaslavky může být úspěšný kameraman. Jak tam to monstrum kadilo ty malý sráče, nebo co to vlastně lezlo z jeho prdele nebo to byla huba, nevím, no co, no, u psů se taky kolikrát nepozná kde maj prdel a kde hlavu a tohle bylo stejný a přitom to byla jediná scéna kde si mentál za kamerou zapomněl potřást se svým přístrojem. Teda teď jsem se tak nasral, že už ani nevím co jsem chtěl napsat. No nic, radši to zakončím chválou zvukových efektů, abych se uklidnil. Zvukový efekty byly udělaný na jedničku a když si to monstrum uprdlo nebo co to udělalo, tak se zatřásly sedačky i v poslední řadě kinosálu. (05.02.2008)

Tak to byli fakt GIGANTI. Byl jsem fakt vyšokovanej a žasl jsem. Totálně mě to vtáhlo a to prosím, i před tím, než se objevilo monstrum. Demoliční scény jsou dokonalé a třeba procházení tunelem nebo následné zjištění následků kousance je fakt šokující. Nejlepší je ale že i ty postavy byly hodně dobré a věřil jsem jim, že šli pro tu holku místo aby zdrhali. Pro mě největší pecka poslední doby. (06.02.2008)

Opřít se do takového tématu rozhodně záleží na samotné odvaze tvůrců, protože téma rozhodně není nic neobvyklého, to neobvyklé se ale objevuje až ve vnitř již na začátku a to, že tento film je vlastně takovým neosobně osobním zpracováním jednoho člověka a pár lidí kolem něj, při příchodu oblud do New Yorku a hlavně při pádu samotné hlavy Sochy Svobody do jedné z Avenue, kde náš hlavní hrdina stojí a nechápavě čumí právě na onu sochu. Tuto scénu jsem měl čest vidět v traileru, který mě neskutečným způsobem nasosal. S plným očekáváním vyčkával až do chvíle, než se Monstrum objevilo v kinech. Do kina jsem nakonec na tento film bohužel nešel a byla to neskutečná škoda. Monstrum je totiž film určený speciálně a jen do kin. V pohodlí domova si to rozhodně natolik neužiju, a už vůbec ne, když si napirátim z internetu nějakou cam verzi (což jsem neudělal, ale pochybuji o tom, že se někdo neodhodlal), kde efekty neuvidim snad vůbec. Protože právě efekty jsou neskutečně pestré a zajímavé a právě díky tomu jak je to tak reálné a zajímavé, což byl vlastně účel, když je to točeno obyčejnou kamerou, tak nemůžu jinak než se vztyčeným palcem nahoru. I přesto je tu pár záporných bodů. Všechno nějak začíná a všechno nějak končí a bylo by minimálně zvláštní začít u takovéhoto filmu okamžitě něčím monumentálním. Proto necelých 20 minut musím u obrazovky jak vůl čekat a čekat, až se začne dít něco opravdu zajímavého. A nejen to je chyba samotného filmu. Kamera je neskutečně rozkmitaná a rozbolí z toho hlava, ale proč by ne, furt musím brát v potaz, že je to točeno OSOBNÍ kamerou, která ale dokáže zázraky, protože záznam nakonec budeme mít možnost vidět právě MY. Monstrum není špatný film. Neskutečně nápaditý s nejmonumentálnější reklamní kampaní, kterou jsem kdy u filmu viděl, s nejnápaditějším příběhem, zpracovaným tak, jak to ještě divák neměl šanci vidět a tak i když není tak dobrý jak jsem čekal na něj jen tak nezapomenu, protože za nápad se občas platí víc jak za samotné zpracování, a tady oceňuji hlavně nápad, než zpracování. Zpracování je totiž opravdu až moc osobní, až moc citové a hlavně z tý příšery nevidim skoro nic. Možná v dalších dílech, v dalších osobních zpovědích...jestli nějaké budou. --- What is IT? (19.04.2008)