Cesta

The Road je o putování otce a syna ve zpustošeným postapokalyptickým světě, kterej vypadá jako jedna velká skládka, za přežitím. Je to minimálně akční, vlastně vůbec, protože to je film o osamělosti, beznaději a přeci stále o síle bojovat o obyčejný přežití a neumření hlady. Takže namísto bojů s kanibalistickejma skupinkama se to soustředí spíš na předlouhý putování a občasný narazení na nějakýho zuboženýho člověka což samo o sobě neni špatný, béčkovejch postapokalyptickej masakrů tu už bylo hodně, ale chtělo to postupem času nějaký oživění, protože ke konci to už hodně citelně ztrácí dech a závěr je vyloženě mimo, nicméně Vigo Mortensem je tady naprosto úžaasnej, stejně jako Kodi Smit-McPhee,, vypadaj tak příšerně, že bych jim i tu korunu hodil, v podstatě oni dva dělají celej film, zbytek herců se tam vždycky jen mihne a nestojí moc za pozornst. (13.01.2010)

Depresívna, post-apokalyptická road-movie pešo, po vlastných. Hillcoat sa teda neserie a po prekvapení spred štyroch rokov nesklamal ani pod tlakom napätých očakávaní. 'The Road' sa v mojom hľadáčiku objavila už dlho pred premiérou, pretože Vigga mám rád a najmä sa mi páčil Hillcoatov štýl v spomínanom 'The Proposition'. Jeho ultrašpinavé, umazané prostredie sa objavuje aj tu, ale ešte vo väčšej miere a s ešte väčším dôrazom na realistickosť drsného, pochmúrneho inferna temnej budúcnosti. Film začína poriadne zrezka a šupne nepripraveného diváka in medias res, priamo do epicentra celého príbehu. Začiatok preto pozitívne kvitujem, nerieši príčiny katastrofy, nehľadá sprisahania. Príbeh je prakticky len realistickou púťou otca a syna naprieč neľútostnými podmienkami vyhasnutého sveta. Napätie snímku rozhodne nechýba, dramatické a smutné okamihy takisto. Postavy vo filme sú bezmenné, takže nerieši ani charaktery iných postáv, než dvoch hlavných, Kodi Smit-McPhee ale castingových agentov svojim výkonom určite nezahanbil. Viggo herecky znova obstál a občas mu skvelo zasekunduje vedľajšia postava, ktorú hrá nejaké zvučné herecké meno. Piatu hviezdičku strhávam za príliš odfláknutý (len-aby-uspokojil-amerických-divákov) záver. 85%. (14.01.2010)

Zobrazenými událostmi se film od knihy příliš neodchyluje, odlišný je ovšem emocionální dojem. Kniha je opravdu neustálá nepřerušovaná deprese, film příliš zjemňují jímavé tóny a časté flashbacky, díky tomu působí po značnou část stopáže spíš melancholicky. Co se povedlo dokonale je ztvárnění prostředí a výprava. Dobrý film, ale ke knize by sedl dle mého mnohem syrovější přístup. (04.05.2010)

Tolik mi po shlédnutí filmu chyběly barvy, že jsem musel jít ven na slunce a pokochat se krásou přírody. Tón všech barev z filmu zmizel a vy už od počátku jste v depresích stejně jako hlavní hrdinové McCarthyho knihy Cesta. Skvěle adaptováno a vy nemáte téměř co vytknout. Trošku mě mrzelo, že se víc nehrálo s napětím. Zatímco u knihy se mi zastavovalo srdce na několika řádcích stránky, ve filmu to napětí uteče velice rychle a jste už v další kapitole dlouhé cesty. A já jdu ven se zase kochat barvama. (27.02.2010)

„If I were God, I would have made the world just so and no different. And so I have you... I have you.“ Depresárium doktora Hillcoata. Post-apocalypse Now. Tahle země není pro žádný. Cílem není cesta, ale žít (za předpokladu, že máte pro koho). Říkáte otrocký přepis McCarthyho knihy? Já říkám, proč zasahovat do věcí, které jsou perfektní.. (14.06.2010)