Juno: Nezrelá na dieťa

Juno bez zbytečné hysterie mapuje těžkou životní situaci a určitě nejde o špatný film Už před lety jsem však měl problém s obsazením Page. Její/jeho vizáž by se dnes dala označit jako nebinární, což tehdy ještě nebyl zavedený výraz. Ona/on má určitě talent, ale jako herečka/herec také vyzařuje podivnou energii, jenž se k těhotné středoškolačce nehodí. Až čas ukázal, kde byl problém. Když žena/muž ve svém nitru neví, kdo vlastně je, tak ani nemůže fungovat chemie se skvěle zvoleným Cerou, který třídního blba zvládl na jedničku. (28.04.2023)

V průběhu celého filmu jsem byl přesvědčený o tom, že Juno je jedním z nejkrásnějších, poctivých "čtyřhvězdičkových" snímků, jaké jsem kdy viděl. V poslední půl hodině ale přišlo tolik bezvadných scén, počínaje otcovými radami do života a konče finálním vyznáním lásky, že nelze zůstat na pomyslných osmdesáti procentech. Tohle bezvadné komediální drama má na víc. Co filmu asi nejvíce pomáhá, je opravdu úžasná Ellen Page, kterou jsem naposledy viděl v Hard Candy, a jejíž nadchnutí-se pro roli náctileté nechtěné budoucí maminy je přímo hmatatelné. Jako takové menší plus mne pak potěšily její koníčky, protože tak sympatická punková holka se zálibou v masakrózních hororových filmech se jen tak nevidí. A ten soundtrack! Vážně si nevzpomínám, kdy naposledy by mne tak potěšil výběr skladeb, které se táhnou napříč stopáží. Pohodové, klidné písničky bezvadně doplňují dramaticky-komediální stránku filmu. Juno je neobvyklé drama, které si sebou budu nosit ještě hodně, hodně dlouho. (13.08.2009)

So this was supposed to be like totally cool, like indie kind of cool, right? Tahleta indie vlna nás v Česku celkem úspěšně míjí, ale teď už chápu, proč řada lidí na západě kroutí očima nad podobně frikulínovskými filmečky, kde se protagonisté seznamují skrz The Smiths nebo White Stripes, nosí tašku přes rameno s odznáčky, mají polepené školní skříňky a chtějí bydlet v loftech. A konkrétně tohle je fakt až nechutně milé. (17.01.2010)

Inteligentní? Ano. Osobitý? Ano. Zajímavý? Ano. Opravdový? Ano. Pohodový? Ano. Pět kladů, pět hvězdiček? Ale, kdepak. Z Juno mám podobný pocit jako před rokem z Malé Miss Sunshine; malý film, který potěší řadu diváků, ale mě nechává naprosto chladnou, protože se mnou nijak nepohne. Do takového Ztracena v překladu nebo Americké krásy má prostě pořád hodně hodně hodně hodně moc daleko. Po měsíci s z něj stěží vybavíte jediný moment. Tedy pokud budete vůbec vědět, jak se ten film sakra jmenoval... Dodatek 25. července 2010: V rozporu s předchozím stanoviskem přiznávám, že od dob, kdy jsem tento film viděla během léta 2008 ve Španělsku (tehdy u nás ještě známý kvůli své pozdější premiéře nebyl), uplynuly už dva roky a něco málo si s Juno pořád pamatuju. Potřebu vidět ho znovu jsem ale nepocítila. I když možná po letech změním názor. (11.08.2008)

Byl bych moc rád, kdybych se uměl vyjadřovat stejně jako uživatelka Nathalie, která opět svoji libozvučnou češtinou popisuje veškeré moje vnitřní culení nad punkovými divno-pozerskými filmy jako je právě Juno, jako je 500 days of summer, perks of being a wallflower apod. Je to kalkul? Je to vtíravé? Možná, ale rád bych vás upozornil, že dobrá fungující komedie se musí umět napsat a musí se umět natočit. Tyhle věci se moc spočítat nedaj. (17.03.2021)