Che Guevara: Revolúcia

Viva la revolución! Aneb šlo by to natočit záživněji. Očekávání bylo sice na bodu mrazu, ale i tak jsem myslel, že film o revolucionáři, kterého nosí mladí neznalí lidé na triku, bude aspoň trochu, jak to říct, moderněji pojatý. Tady film připomíná hraný dokument, kde se jednu chvíli chodí po lese, druhou se dlouze mluví o marxistické revoluci, nakonec se i docela slušně zastřílí, ale ani v tomhle případě se nejedná o spasení. Připočtěte si k tomu prostřihy do OSN a interview a máte před sebou přímo učebnicový polodokumentární film, který buď poslouží jako výborný studijní materiál nebo jako nezáživná výprava do kina se školou. Žádná snaha o nějaké kamerové nájezdy, efektní záběry či dokonce emocionalitu. Film nechá diváka naprosto chladným a k "Che-mu" bude mít asi tak blízko jako partyzán ke svojí ženě. Soderbergh chtěl věrohodně zadaptovat Guevarův život, ale jeho film vypadá jako ohlodaná kostra bez masa. Jen to, co má být zobrazeno, zobrazeno je. Žádné kličky, vedlejší odbočky nebo dokonce i něco zábavného, prostě příliš objektivní. Myslím, že kdybych na chvílu usnul (a že jsem k tomu měl blízko:) naprosto nic zásadního by se nestalo. Stále jen nerušeně plynoucí filmový materiál jako ze školních referátů. A proto srdce filmového fanouška rozhodně neuspokojí... (15.01.2009)

Nejsem zrovna fandou Che Guevary, presto me jako postava diky tomuhle snimku zaujal. Del Toro mu vtiskl to sympaticke a pozitivni, co v sobe mel, driv nez... Ale to az druhy dil :) Jako problem tu ale vidim neskutecnou delku (navic vas celou dobu doprovazi myslenka "a po tomhle jeste musim videt druhy dil...") a vubec celkovou zlouhavost. Sice neni sranda promitnout na stribrne platno nekoho, jako byl Che Guevara, ale urcite to slo i mene nudnym a utahanym zpusobem. (09.07.2010)

Namixovat do míst bez dialogů hlas vypravěče, mohl z toho být jeden z těch velkolepých dokumentů pro Discovery nebo BBC. Takhle je to ta pověstná nuda k posrání. Krom toho Del Toro nehraje (není co), jen "vypadá". Soderbergh asi zapomněl co dělá film filmem a poslepoval dvě hodiny krásných obrazků vedoucích odnikud nikam. Snobská nadutost. (16.01.2009)

No... když jsem uvěřil řečem o nezaujatém pohledu a možnosti vytvořit si vlastní názor, byl jsem opravdu naivní. Sodenbergh dělá z Guevary, když ne ikonu, hypermoudrého člověka, který sype tolik životních pravd a inspirujících vět, že by to stačilo na volební kampaň průměrného politika. Pokud ale na tuto častou hru biografických filmů přistoupíte a oprostíte se od zjištění, že dvouhodinový film o charakteru Ernesta Guevary nevypovídá o moc víc než tričko s jeho podobiznou, můžete si film i užít. Hrdinům jsem fandil a přál jim úspěch, což vzhledem k tomu, že víme jak to dopadlo, bylo nečekané. Forma opět zvítězila nad obsahem. (12.12.2009)

První část dvoudílného Soderberghova filmu o životě slavného revolucionáře a posla lepších zítřků se, no, táhne. Procházení džunglí se zastávkami na venkově tvůrci prokládají objímáním, vítáním mnohých a tlacháním a filosofováním s Fidelem a Raulem Castrovými. Občas při tom někdo někoho zastřelí, jindy se káže o morálce a oddanosti myšlenkám, pak zadumaný Che Guevara hovoří o revolučních krocích. Prvnímu dílu biografického eposu citelně chybí třecí plochy, pro mnohé masový vrah a nebezpečný fanatik je tu za laskavého a vstřícného muže, ovšem záhy je toho revolučního „blábolení“ přespříliš. Postupně opakujícím se výjevům z každodenního života vojáků v divočině chybí prostě něco navíc, stejně jako to celé postrádá soudržnost. Pohled do důležité životní etapy charismatického symbolu vzpoury vyznívá naneštěstí povrchně. Druhý díl jsem si tak trochu nechal ujít. (21.09.2022)