Imaginarium Dr. Parnassa

Tak ja nevim, na film jsem se docela tesil a nezklamal me, ale proste mam dojem, ze to mohlo bejt i lepsi. Je fakt otazka, jak to brat. Muzu to brat jako naprostou slataninu bez nejakyho poradnyho pribehu, ale taky jako dvouhodinovej vylet mezi Terryho perfektni napady. Film strida zabery ze soucasnosti, kde se hlavni particka snazi bavit lidi a nikdo o jejich show nema zajem, protoze to proste vypada hnusne a osuntele. A to ma fakt prijemnou atmosferu, lehce depkoidni. A pak tu jsou zabery z fantasy sveta, coz ma bejt asi jakoze Parnassovo mysl a ty jsou trikove sice slaby, misty fakt hodne, ale jinak to je vizualni pastva pro oci a co zaber, to nejakej perfektni napad. Samotnej dej pak docela slusne odsejpa a proste behem toho dvouhodinovyho vyletu do fantasie jsem se ani na chvily nenudil. Navic skvely herci, jak mrtvola vypadajici Plummer, krasna Cole a pak samozrejme posledni role Ledgera. Jeho meneni podob, jak tu mnozi zminujou, pusobi docela prirozene a nijak nerusi, na druhou stranu, jelikoz se xicht nemeni nikomu jinymu, je precejen videt, ze to asi nebyl puvodni zamer. Jinak krome Ledgera, tak trojka nahradniku se objevi vzdy jen na chvily a jejich herecky umeni ma sestupnou uroven, podle toho, kolikatej xicht tu mame. Takze to jde od paradniho Deppa, az po herecky nic moc Farrella. No a samozrejme musim zminit paradniho Verne "Mini Me" Troyera. Takze proste dvouhodinova parada, od ktery jsme cekal vic. Nicmene nejlepsi film od 12 opic. No tak po druhym skouknuti uz misty silna nuda, slabsi 4*. (10.02.2010)

Imaginárium se řadí k povedenějším Gilliamovým dílům, a ačkoliv se mu již tradiční smůla opět vehementne lepila na paty, problém s úmrtím Heatha Ledgera je elegantně vyřešen. Podobně jako v podceňované Krajině přílivu se zde sází na groteskní fantastiku, tak vlastní celému Gilliamovu dílu. Umělecká díla, která si berou inspiraci z bible obvykle příliš nemusím, protože se svým zdrojovým materiálem nechají často až příliš svázat, ale Gilliam stvořil fiktivní svět, který nikomu nic nedluží. Jednou z nejzajímavějších scén filmu zůstává ta úplně poslední, jejíž význam není jednoduché pochopit. (06.06.2011)

Nejslavnější pohrobek legendárních Monty Pythonů zřejmě natočil (jistěže nevědomky a nezáměrně) filmový pomník především sám sobě. Imaginárium Terryho Gilliama. Vítejte! --- Absolutní synkretismus, staromilské nimrání se v detailech a vůbec výtvarné i obecně umělecké staromilství dosti okatě prezentované, občasné montypythonovské výstupy a výjevy (angličtí ,,bobíci" tancující v minisukních a síťovaných punčocháčích, hlava vyjíždějící z pískového podloží atd.), úžasně fantaskní svět moderního mýtu či autorské pohádky pro dospělé, surrealistické vize a obrazy oslňující imaginace... Terry Gilliam je skutečně jedinečný a nezaměnitelný tvůrce a jeho autorský rukopis je jedním z nejvýjimečnějších v dějinách fenoménu zvaného kinematografie. Srší a srší nápady, je to vulkán imaginace.. Jeho film je místem, kde promlouvá především obraz a jeho nespoutaná fantazie, kde však také povážlivě vázne dějová složka a narativní světy jsou trochu nepřehledné a nejasně koncipované. Celkově jsem měl z Imaginária trochu rozporuplný pocit - na jedné straně geniální vizuálno a přehršel nápadů, na straně druhé trochu okoukaná a nepůvodní faustovská historka o lidské touze být nesmrtelným. Mefistofelská variace s tváří Toma Waitse byla ovšem sugestivní a zábavná. Celkový dojem tedy převážil do pozitivna, Terry Gilliam je po nepovedeném grimmovském intermezzu zpět. (30.03.2010)

Tedy od imaginaria jsem čekal i trochu jiné představivosti než té vizuální. Duše, zatracení, vykoupení - nebylo toho v příběhu k takovým otázkám trochu málo? Dort s mnoha patry a chutěmi, ze kterýho ale naservírujou jenom třešničku. Jenže třešničku dělá třešničkou všechno to ostatní a bez něj třešnička nezpůsobí než malé osvěžení v ústech. Představujete si, jak asi chutná ten kousek se šlehačkou, jak by se vám v puse rozplývala ta marcipánová část, jenže pak zapadne opona a z velkého dortu je pouliční loutkové divadlo. Vsadím se s panem Nickem o pět duší, že tam za tím kopcem bych mohl stavět vzdušný hrad z písku a za tou řekou bych mohl hrát se smrtí o život v kostky, ale místo toho se plácám hodinu od Tesca k ďáblu. Nakonec vlastně scény za zrcadlem působí kompaktněji, než londýnské intermezzo (nečetl někdo knihu od letce RAF Viléma Bufky?), z celkem zřejmých důvodů. Avšak nevěšme se na mostě. Výprava a herci (a modelka) by nám to nedovolili, nadto maximálně sympatické (až české) pojetí ďábla. Brazil to není, ale jako důkaz, že si lze i dnes stvořit vlastní svět, který není tak čermobílý (vlastně modrozelený) jako Avatar, si to ocenění zaslouží. (31.01.2010)

Imaginárium pro mě bylo spíše zklamání...já asi očekával něco víc. Docela jsem se nudil a nejlepší okamžik při sledování pro mě byl, když se na scéně objevil Johnny Depp. Neměl jsem ani tušení, že Heath zemřel, a proto je takto zastupován...čest jeho památce...Tento snímek ode mě dostane 2* za kostýmy a zpracování, které mě docela zaujalo. (29.08.2010)