Vicky Cristina Barcelona

Z filmu přímo sálá letní, slunná, žhavá, vášnivá a příjemná atmosféra Barcelony (pro někoho, kdo ve Španělsku nebyl stejně jako já, velice lákavá reklama :-)). To vše navíc podporuje hravá hudba a také jemný, přesto chvílemi i lehce kořeněný humor; zvlášť společné soužití mezi Cristinou, Juanem Antoniem a Marií Elenou (krásná a temperamentní Penélope svoje španělské kořeny skutečně nezapře ;-)). Pohový film, který hodnotím 4* a nejspíš se (až si budu chtít přivolat trochu toho španělského tepla a slunce) na něj zase někdy podívám. (03.01.2009)

Na stará kolena Woody Allen nějak chytil novou uměleckou mízu a dokáže přinejmenším každým druhým filmem, které konec konců chrlí kulometným tempem, překvapovat. Po jeho Matchpointu jde v krátké době o druhý kousek, kde bych jeho typický styl hledal jen s obtížemi. Dlouhou dobu, v podstatě celou první polovinu stopáže, jsem se do snímku nějak nedokázal vnořit, ale s každou další minutou mě tenhle boccacciovský propletenec vztahů a milostných vášní chytal víc a víc. Na rozdíl od svých starších komedií ubral Allen na svých typických dialogových fórcích, vynechal postavu neurotického intelektuála a soustředil se na skupinu lidí, kteří mají problémy se svými city a touží po něčem, co je jim momentálně nedostupné. Ty nevěry, svádění, odmítání a trápení jsou podány přesvědčivě a mají svůj půvab, zvlášť když tvoří pozoruhodný mnohoúhelník. Nejde sice podle mého o vrchol Allenovy tvorby, ale Vicky Cristina Barcelona určitě patří k tomu lepšímu, co režisér stvořil. Celkový dojem: 80 %. (24.05.2010)

Léto, slunce, bezstarostnost, vášeň a jedna zatraceně záviděníhodná švédská trojka, to je Vicky Cristina Barcelona. Tápající postavy hledající samy sebe a konfrontace opačných archetypů jsou vystiženy přesvědčivě, a to jak díky scenáristické vyzrálosti Woodyho Allena, tak kvalitním hereckým výkonům. Spád a svěžest filmu jsou zajištěny vypravěčem, který potenciálně nudné, avšak pro příběh nepostradatelné, informace bleskurychle odříká a samotný film tak může zobrazovat jen to, co je skutečně zajímavé. Celkové vyžnění ale nakonec zůstává poněkud naivní a vlastně i povrchní. Z figurek rozestavěných na hluboké psychologické drama se vyklubala jen příjemně obyčejná partie. 7/10 (11.01.2009)

Allen je stále dobrý režisér, ale jako scenárista si opět podráží nohy. Tentokráte příběhem, jenž do puntíku přesně naplňuje škatulku velkého krásného nic, jež se neustále točí v kruhu a spěje k "pointě", jíž s trochou divácké praxe odhadnete ne po půl hodině, ale po půl minutě. A to je průšvih. Obzvláště když je většina postav až nechutně jedno (Scarlett, Bardem) či dvojrozměrná (Cruz) a jediná naděje v podobě Rebeccy Hall je po většinu času nepochopitelně zastrčená v pozadí. Přičtěte si k tomu i mdlou vedlejší linii s Patriciou Clarkson a Kevinem Dunnem, a vypadne vám čistě průměrný film, jenž sice místy pobaví, ale z hlavy se vykouří dřív než skončí závěrečné titulky. Ale pořád lepší než Sólokapr. To zase jo. (24.10.2008)

Příjemné drama a opět jak je zvykem u Woodyho Allena výborné dialogy s dobrým vyprávěním. Vůbec jsem se nenudil a příběh mě rychle vtáhnul, už kvůli odvážným dialogům Javiera Bardéma a jsem rád, že se každou minutou příběh posunoval dále. Film, který vcelku rychle odsejpá a má kvalitní hudbu, já hodnotím 4 hvězdičky… (19.01.2009)