Mlčanie jahniat

Svojho času ma Mlčanie jahniat sklamalo. Dlhé roky pred pozretím som ho (i vďaka povesti jediného hororu v histórii, ktorý získal 5 najdôležitejších Oscarov) považoval za horor. Pritom týmto žánrom ho označí len človek, ktorý tomu fakt nerozumie. Nech je Mlčanie jahniat akokoľvek temný triler, stále je to "iba" temný triler. Keď som si Mlčanie jahniat v 90. rokoch kúpil na VHS, znechutilo ma práve to, že to nebol horor. Trvalo dlhé roky, kým som sa s tým zmieril a až po čase som si k Demmeho trileru našiel cestu. Dnes film vnímam tak, že je skutočne skvelý, ale nie je to žiadna srdcovka a napríklad značne kontroverznejšieho Hannibala z roku 2001 vnímam oveľa pozitívnejšie. Každopádne faktom je, že Demmeho atmosféra je väčšinu času neskutočne depresívna a nechutne tiesnivá, v čom jej výrazne pomáha neznesiteľne ponuro pomalá hudba Howarda Shorea a krásne hnusná jesenná výprava. Dobrý dojem vytvárajú pochopiteľne aj vynikajúce herecké výkony (nielen Jodie Foster a Hopkins, ale i Heald, Glenn, Kasi Lemmons, či Frankie Faison) a plno kultových scén (studňa, nočné videnie, záverečný telefonát). Vrátane strašidelne otvoreného konca. Inak, snímku mal pôvodne ako svoj hollywoodsky debut natočiť Paul Verhoeven, ten sa však napokon rozhodol pre sci-fi RoboCop z dôvodu, že scenár Mlčania jahniat mu pripadal priemerný (napokon Oscar za najlepší scenár) a taký ponurý príbeh považoval za niečo, čo zrejme v kinách prepadne (nakoniec neskutočná celosvetová tržba 272 miliónov pri smiešnom 19-miliónovom rozpočte). Okrem toho si ako čerství prisťahovalec netrúfol natáčať "civilné" filmy o Američanoch pre Američanov a tak radšej nakoniec siahol po sci-fi žánri. (05.12.2004)

Konečně jsem dohnala jeden z mých dalších filmových restů. Většina diváků se u filmu asi nezasmála (pokud nesdílíte choutky některých původních obyvatel Papui-Nové Guiney), ovšem já s odstupem ano. Sedím doma, sleduju film a najednou zazvoní telefon, volá máma, vedeme rozhovor. "Na co se díváš?", ptá se. "Mlčení jehňátek", vychrlím rychle, ve snaze co nejdřív zavěsit a pokračovat. "Močení jehňátek? Co?", podivuje se. Trochu naštvaně znova opakuju titul filmu, načež se mi dostane vskutku zajímavého komentáře: "Tak na to se nedívej, to je blbost a nechutná!" Takže mami a ostatní budoucí diváci filmu, je to sice místy nechutné a věřim, že před 17 lety to mohlo být pro leckoho šokující, ale já patřím mezi dnešní už lehce otrlou mládež, takže v tomto směru je to ok. Nejvíc mi asi utkvěla scéna, ve které Clarice bloudí ve tmě. Je to zkrátka kvalitní film s hutnou atmosférou, která by se dala krájet. Četla jsem i knihu a zážitek to byl taktéž vynikající. (24.07.2008)

Anthony Hopkins podruhé přivádí na filmové plátno postavu psychiatra Hannibala Lectera, ale tentokrát přidává svoje charizma a nechává všechny ostatní herce (i Brian Cox jako předchozí Lecter promine) daleko za sebou. To se týká i skvělé Judie Foster, která i přes všechnu snahu a dokonalý dojem jemné, citlivé a trochu i bezbranné holčičky, nedokáže výrazněji vystoupit ze stínu velkého génia, kterému patří cela o pár metrech čtverečních a jedno velké plastové "okno" do chodby. Jonathan Demme předvádí životní výkon, v příběhu o muži a ženě, jejichž pouto a vztah může zachránit nebo zničit život unesené dívky. Oprávněný Oscar a velká chvála Akademii, že našla odvahu poslat sošku do rukou eRkového filmu, jehož atmosféra najde těžko srovnání. (16.06.2004)

Naprosto excelentní Anthony Hopkins v roli doktora Hannibala Lectera, která by se dala považovat za jednu z nejlepších filmových rolí vůbec. Hopkins nemá moc prostoru, ale na tom málu se mu podařilo vytvořit něco nezapomenutelného. Člověka s odzbrojujícím klidem, naslouchavého muže, kterého zajímají problémy ostatních, a kanibala, který svou oběť zabije s takovou trpělivostí a přirozeností, s jakou si někteří z nás přečtou noviny. Jen a jen díky němu je tenhle film nezapomenutelným dílem mezi thrillery. Což je trochu škoda, nemyslíte? (11.02.2007)

Civilní atmosféra, úžasná Jodie Foster (žena v mužském světě ;-) o Anthony Hopkinsovi se ani není třeba zmiňovat. Film má naprosto odzbrojující, takovou obyčejnou atmosféru, za kterou se skrývá cosi děsivého. Je dobře, že pátrání po vrahovi (jedna z mých nejoblíbenějších zápletek) je vždy ve správný čas odsunuto do pozadí kvůli líčení nejniternějších myšlenek a obav Agentky Starlingové. (16.04.2003)