The Boondocks

Viac sa mi páčila "hraná verzia" o černošskom živote za veľkou mlákou s názvom Chrisa nemá nikto rád. Na niektorých scénach sa dalo dobre pobaviť, ale mnohé mi pripadali až príliš komické alebo v mojich očiach ostali úplne nepochopené. Tento negerský humor bol na môj vkus až príliš výstredný. Každá epizóda však obsahovala inú moralizačnú pointu na zamyslenie, čo hodnotím pozitívne. (21.08.2011)

Po vzhliadnutí prvých pár dielov som bola z tohto anime nadšená, hlavne som sa na nom vždy dobre pobavila. Ked si však pozriete viac dielov zistíte, že všetky tie gegy sú v niektorých epizodach až nasilu, tvorcovia sa snažia urobiť každy diel tak cool - až to v konečnom dôsledku vyznieva neprirodzene a trápne. Je fajn vrátiť sa k tomuto anime po čase a pozrieť si nejaku cast, určite však neodporučam pozerat všetky diely za sebou. Straca potom svoje caro a stava sa fadnym. (02.01.2011)

Osobně se divím tak malému počtu hodnocení a jednomu samotinkému komentáři k této ojedinělé a i přesto skvěle odvedené míchanici amerického cartoonu (k tomu ještě z téměř vyloženě černošského prostředí) a japonského anime. Jistěže to občas skřípe a scénaristi se někdy nevyhnou tu nezbytné poučce, tu zbytečnému vtípku, ale celek se drží na hodně vysoké úrovni. Navíc to má ideální dvacetiminutovou formu. Budu si to muset postahovat. I když občas nucený Idiot Ball toho, kdo zrovna není ve světle kamer (nejčastěji Riley) skutečně vadí. A to jsem viděl pouze první díl, trojici (zatím) dílů se Stinkmeanerem, to jak hráli Kickball a to jak šli do vězení (s03e09 asi). A to si myslím je dobrý výkon. Když si k tomu připočtete kvalitní beaty, sympatické postavy, máte pěkně zajímavě zabarvený koktejlek, který vám ale v tuzemských barech nejspíš nenamíchají. (03.07.2010)

The Boondocks jsou o tolik víc, než se můžou na první pohled zdát. Já sám do seriálu šel s tím, že jsem na internetu viděl několik vtipných scének a myslel si, že jde o normální komedii, nicméně po pár epizodách jsem dostal něco mnohem propracovanějšího. Show s humorem zachycuje celou mentalitu jisté „okrajové“ skupiny v hrstce postav. A přestože má každá z nich velkou řadu much, je vážně těžké s nimi nesympatizovat. Pro mě tak nějak přirozeně nejvíc s Huey Freemanem. Pro sledování seriálu však musíte splňovat jednu podmínku – vědět něco o černošské kultuře. A to nezahrnuje pouze jednou vidět 50 Centův videoklip na Óčku. Problematika černé subkultury ve státech je poměrně komplexní věc a Boondocks si nedali za úkol jí řešit, ale pouze jí nastínit – ze všech možných úhlů, vždy ale přes komedii. Někdy tím sám sobě seriál škodí, jelikož dost epizod (především v druhé sérii) je postavených čistě na komice a pomáhá si i vyháněním děje do přílišného absurdna Absurdita sice jindy působí jako integrální součást celé show, nicméně v některých scénách je ta hyperbola až příliš velká. Pro mě však tyhle řehtací díly „o ničem“ vyváží těch pár naprostých klenotů, které zaujmou právě spíše hnací myšlenkou a vážnějším tématem, kde je humor spíše jako přízdoba, respektive jako hezký balící papír. Ve druhé sérii to pro mě byl díl Home Alone, ve třetí The Color Ruckus, v první zaručeně The Itis. Když se k tomu připočítá velmi nadprůměrná animace ovlivněná stylem anime a bojové sekvence, které by hravě strčily do kapsy i Naruta, vyjde z toho celkově jeden z nejzábavnějších a sebe nejuvědomělejších seriálů, který v Americe vzniknul. (28.03.2014)

Tento seriál je skvělou satirou na afroamerickou kulturu a obsahuje jednu z nejvýstřednějších postaviček, kterou jsem kdy viděl. Strýček Ruckus je těžký rasista trpící nemocí zvanou revitiligo. To je opak toho, co měl třeba Michael Jackson. Každý den si maže kůži mastí z bělidla a síry. Za posledních pár let jeho kůže, díkybohu, neztmavla. Když se v jednom díle z genetických testů dozví, že je ze 102% Afričan s možnou dvouprocentní odchylkou, tak se mu zhroutí svět. (14.12.2013)