Česká RAPublika

Nevím jestli tři nejlepší, ale rozhodně tři neujetější rappeři české scény se nám tu v České Rapublice sešli. Společně jsou režisérem konfrontováni s různými lidmi a v různých situacích. Asi ta nejzajímavější je scéna s lingvistkou, co vyučuje mmj. i na Karlově univerzitě, která neměla vůbec problém probírat slova jako "zmrd" nebo "děvka". Následné Orionovo vysvětlování proč musí tolik "zmrdovat" nemělo chybu. Dále scéna na sídlišti, kde i 9ti-letí kluci dovedli rapovat o těžkém životě a lehkých děvách, byla jeden z vrcholů, který výustil v to, že vítěz pouličního battlu - MC Ferko dostal příležitost zahrát si v Praze na koncertě. Konečný oběd s Hanou Hegerovou byl taky zajímavý, z Huga Toxxxe či Jamese Cola tu najednou máme pokorného Jana Daňka a Dandu Ďurecha, kteří nám ukážou jak se chovat ke staré dámě. Česká RAPublika je rozhodně originální dokument, který tu chyběl - zejména chválím zvolený formát, kdy se film roztřídil jako tracklist na albu, od intra přes jednotlivé pecky(které měly základ v reálných písničkách) až po outro. Nezastírám, že je toto dílko pikantní hlavně pro místní rapové fanoušky, kteří mají možnost poznat pravou tvář svých hrdinů, ale vtipné je podle mě i pro ty ostatní, co o rap ani nezavadili a nemají předsudky. Mmj. jak se tak dívám na místní hodnocení, jsou hodně rozporuplná, je to většinou buď vysoké 4* nebo odpadové hodnocení, tak se ptám, kdo z nich je ten s předsudky? (20.12.2008)

Kámen úrazu je, že většina lidí neznalých hledá v HH kultuře nějaký obsah apod., přičemž ta ničím takovým nedisponuje (alespoň ne plošně). HH byl vždycky primárně o přízemních věcech a zábavě (dlužno podotknout, že poněkud pokleslé), do čehož vnesli zlom až Public Enemy (a pár dalších), kteří dodali silná sociální a politická témata. Tato vlna pak s popularizací žánru rychle odezněla a ten se obloukem vrátil k původní bezobsažnosti, navíc s celým tím nablýskaným cool výblitkem okolo. Prachy, hadry, auta, kur*y atd. a pořád dokola... Hudebně přitom HH zažil nadějná období (hlavně v době různých fůzí s jazzem apod.), příliš rychle (a bez sebemenšího odporu) se však slil s hlavním popkulturním proudem, což končí vždy stejně - sterilizací žánru. Pokud jde o film jako takový, výpovědní hodnota je nulová (pologramotná děcka se ujistí, že jsou jejich idoly fakt borci a naopak, "dospělí" budou opět ujištěni, že je to celé jen banda kokotů v komickém oblečení), jediné, co si z toho člověk může vzít je skutečnost, že obsahově je prostě HH o hovně a nemá smysl projektovat si do něj vlastní představy (btw kolik z těch fakanů, co poslouchá zahraniční HH, asi rozumí textům...to by mě vážně zajímalo). Mno...pro normálního člověka je to +- na odpad, pro bling děti tak ****, možná i *****. Já už jsem dlouho jakžtakž "normální", takže hodnocení je zřejmé. A utřete si z rypáků ten pudr, šašci... (05.03.2010)

To abych si dal bacha, jestli hodnotím dokument, nebo českou rapovou scénu :) jako výpověď o českém hopu je to celkem solidní počin, který bez moralizování servíruje jednu scénu za druhou, přičemž jsem neměl pocit, že by podsouval, na kterou stranu se přiklonit. Minimálně z poloviny filmu mám však pocit (a můžu to být jen já), že čeští hopeři jsou jednoduší, nejistí a nevyrovnaní blbečci. A to je plus a evidentní záměr - rozhodně se to dalo natočit stylem "jsme cool", ale tahle jasná sebekritika je věc, kterou jsem nečekal a moc potěšila. Z druhé půlky člověk získá pocit, že jsou to přeci jen fajn lidi, i přes svůj projev a naivnost, který patří spíše ke stylu samotnému, nežli k nim, a že některým talent rozhodně nechybí (IW,PSH;SC beru spíš jako recesisty srandisty). Vytknout se musí neustálá potřeba být v opozici a srovnávat - proč proboha někdo porovnává hip hop s vážnou hudbou? Je to zajímavé, ale snaha přesvědčit toho druhého o výjimečnosti toho, co dělám právě já, je zbytečná. Dokumentu taky chybí ucelenost a vyspělost, což ale platí i pro českou hh tvorbu samotnou. (06.03.2010)

Rap po 12 letech zcela zamořil hudební scénu teenagerů a mám na něj už alergii. V dokumentu na otázku "Co tím chcete říct?" rapeři odpovídají: "Jen to, že jsme." Stejné východisko má i film – sdělí pouze, že rapeři existují. Filmová procházka po české hiphopové scéně – nechme stranou hlasy fanoušků, že pravá esa na plátně chybějí – je překvapivě krotká.Téma, od nějž by divák čekal šok a kontroverzi, má tvrdší jen slovník; jinak plyne mezi plkáním a situacemi, v nichž režisér Pavel Abrahám konfrontuje hrdiny s jejich předpokládanými protipóly. Tvůrci zjevně aranžovaná setkání připravili, rozjeli kameru a čekali, "co to dá" – nestane se však nic. Až na výjimky, k nimž patří dětinská debata na matrice, jsou vůči sobě oba světy ohleduplné, nikdo nikoho nepošle do háje, ať rapeři besedují ve škole či s jazykovými vědci. Navíc film budí dojem, že český rap postrádá osobnosti. Žádný strhující básník nebije na poplach, opakuje se smyčka tuctových sdělení. Kdykoli se hrdinové vyjadřují v jiném prostředí, těžce formulují – a na vlastní půdě předvádějí málo osobité drzosti, rebelie, vzdoru. Jen sprostá slova a fráze proti konzumu, což je dost nuda na tak provokativní látku. Nejzajímavější souboj svedou dýdžejové s triem vážné hudby a rapeři s Hanou Hegerovou, která jejich verzi hymny shrne "Nemá hlavu ani patu", a pak skvěle vystřihne. Profesionálové v poloamatérském filmu vyhrávají. (13.11.2020)

Kdysi jsem na tom byl v kině a několik vtipných momentů tam bylo, na zadek mě to neposadí a ani nezvedne ze židle. Průměrné ohodnocení je asi férové a Mabe22 by si neměl tyhle parodie stylizované do černocha ani pouštět a radši si vzal svůj svetr a kalhoty většinou modré někam na koncert nějaké přední české hudební ikony ;D (10.03.2013)